Dav před prezidentským palácem ve Varšavě pokřikuje. „Tady je Polsko." „Jarek, Jarek." „Tusk musí pryč." „Pryč s komunou."
Dav brání tzv. smolenský kříž, který před palácem na hlavní varšavské třídě krátce po havárii letadla, v jehož troskách s celým doprovodem zahynul prezident Lech Kaczynski (to jeho bratra, neúspěšného prezidentského kandidáta, dav familiárně pojmenovává „Jarek"), spontánně vztyčili harceři - polští skauti. Kancelář nového prezidenta se s církví i harcery dohodla, že kříž bude přesunut do nedalekého akademického kostela svaté Anny. Dav to nechce připustit, nelíbí se mu ani bronzová deska na zdi paláce, která tragédii a následný smutek národa připomíná. „To vymyslel nějaký prašivý žid," zní z davu hlas. Možná patří někomu, kdo stejně jako deset procent jeho rodáků věří, že polské letadlo k zemi poslala ruská raketa. Dav občas kolem paláce defiluje ve světle zapálených pochodní. Je to efektní, a jde z toho strach. Publicista a překladatel Adam Szostkiewicz (kdysi aktivista protikomunistické opozice, dnes redaktor týdeníku Polityka) na adresu davu píše: „S pochodněmi se chodilo ve středověku. Nebylo elektrické osvětlení, dnes je. Po staletí se s pochodněmi chodilo při různých oslavách, ale také na řež jinověrců. ... V předválečném Polsku s pochodněmi chodili polští fašisté. O co tu jde nyní?" O den později na stejné téma Szostkiewicz dodává: „Vítejte v surreálném Polsku!" Proti davu protestuje časem jiný dav. Protest má podobu happeningu. Mohou si ty dva davy vůbec porozumět?
Smolenská tragédie otevřeně odhalila to, co rozděluje polskou společnost už léta. Přesněji: smolenská tragédie dodala sílu militantům, pro které je liberární premiér Tusk komunista. Stejně jako je pro krajní americkou pravici komunistou Obama. Americký příklad tu není náhodně. Zmíněný Adam Szostkiewicz před časem napsal: „Polsko je vlastně v Evropě kulturní výjimkou, menší Amerikou, kde je živá zároveň zbožnost i modernizace." Svět zbožnosti se ovšem od světa modernizace vzdaluje. Stačí jiskra, stačí drobný spor - a dav je v ulicích. Sociolog Radoslaw Markowski varuje, že pokud budou mít smolenské spiklenecké teorie dál prostor, bude se polská společnost ze současných událostí vzpamatovávat po léta. Dělicí čára ovšem nevede jen kolem Smolenska. Před několika dny poslankyně za stranu Právo a spravedlnost Anna Sobecka veřejně protestovala proti tomu, že příští rok má být v Polsku Rokem Czeslawa Miłosze. Nositel Nobelovy ceny za literaturu, básník uctívaný mnoha Poláky pro ni byl „anti-Polákem". Tak se dnes Polsko nelítostně dělí - na Poláky a anti-Poláky.
Publikováno v aktuálním čísle Literárních novin 33/2010
