Literární noviny

Lidi nepřemýšlivé, neuvažujíc a málo vzdělané jde snadno zblbnout. Volba a svatba je to nejdůležitější, co člověk ve svém životě dělá. Ale málokdo při těchto aktech přemýšlí. Většinou jde v obou případech o sliby, podvody, podrazy a přetvářku. Naletíme na hezký ksichtík, krásné sliby, sny, přeludy a představy. Ale realita pak bývá o 180 stupńů převrácená. V listopadu 1989 nám Havel , Čarnogurský a celá tato partija blahobyt, prosperitu, důchodcům cesty kolem světa, lepší sociální a zdravotní péči. Jenom ať necháme národní bohatství zprivatizovat, rozuměj rozkrást těm lepším z nás. A pak že bude vše levnější, lepšejší a onačejsší. Opak je pravdou. Ceny energií, potravin, vody,plynu a dalšího drmaticky vzrostly. Kupy příživníků, kurviček a parazitů berou miliony a miliardy ve zprávních radách. Naq ubohé nemajetné důchodce se pozve mordparta po zuby ozbrojených vycvičených ničemů, jak to dělá ing.Roman z ČEZU. Co Roman zmanažeroval ??? Za tři čtvrtě miliardy ročně pouze hajluje ODS.
Byli jsme podvedeni. Havel nám výslovně řekl, jak se nemáme bát nezaměstnanosti. A je tu nezaměstnanost desetiprocentní.Sám se napchal miliony za podivné restituce Lucerny .To mu zajistili bolševik Čalfa a estébák Junek. Pokud se nevzpamatujeme, vše dopadne katastrofálně.

NEOLIBERALISMUS PROHLUBUJE MAJETKOVOU A SPOLEČENSKOU NEROVNOST
Uspořádání světa se principiálně mění.
Někdejší kolonie Indie a Brazílie se zcela zbavily závislosti na svých bývalých pánech a Čína nejen překonala následky kulturní revoluce, ale už 20 let rozvíjí své obrovské přírodní i lidské zdroje ku prospěchu celé společnosti. Mělo by být pro nás poučením, že tvůrci čínského hospodářského zázraku využili při koncipování svého ekonomického modelu i hypotézy českých ekonomů z roku 1968, které pohrdlivě v roce 1990 odmítl Václav Klaus. Rusko se pod autoritativním vedením V. Putina vzpamatovalo z otřesu způsobeného v roce 1990 importem Washingtonského konsensu a jeho nástupce, prezident D. Medvěděv, svou zahraniční politikou upevňuje postavení Ruska v roli světové mocnosti. Zato Evropa s Amerikou ustupují do pozadí.
Spojené státy americké se staly za vlády G. W. Bushe původcem mezinárodního zmatku, podněcovatelem konfliktů a nejistoty. Od celé planety požadovaly, aby státy přijaly jeho koncepci existence »osy zla«, kam zařazovaly státy podle svého uvážení. Dokázaly naštvat Čínu tím, že NATO bombardovalo její velvyslanectví v Bělehradě. Nechaly prošpikovat Boeing stavěný pro potřeby čínské vlády špatně ukrytými mikrofony. Tolerovaly vlastnictví atomových zbraní v Izraeli, Pakistánu a Indii, ale za terč nátlaku si zvolily strategicky významný Irán. Nechce se totiž nechat omezovat ve svém úsilí o zvládnutí jaderné energetiky a dlouhodobě se zapojuje do mírotvorného procesu. Amerika odmítá řešit izraelsko-palestinskou otázku, ačkoli k tomu má absolutní moc. G. W. Bush povýšil terorismus na světovou sílu, aby mohl udržovat válečný stav na celé planetě. Někteří američtí autoři v této souvislosti mluví o 4. světové válce. Studenou válku označují jako třetí. G. W. Bush přivedl Spojené státy do finanční a ekonomické krize, jaká nemá v historii lidstva obdobu. Během krátké doby postihla i spojence a lokaje USA v Evropě a dalších částech světa.
Impérium, kde hrají prim zbrojaři
Paranoia jednoho mentálně úchylného presidenta je však jen krátkou, i když významnou epizodou v americké historii. Zjednodušeně lze říci, že až do Pearl Harboru v roce 1941 těžily Spojené státy ze své izolace. To se změnilo ve 2. světové válce. V roce 1945 tvořil hrubý domácí produkt USA přes polovinu světového HDP. V roce 1950 sice byla celá Eurasie od naší republiky a NDR až po Severní Koreu navázána na SSSR a socialismus pronikal i do Afriky a na Blízký východ, ale Amerika jako námořní a vzdušná velmoc ovládala zbytek planety.
Stala se impériem, ve kterém má hlavní slovo zbrojní průmysl. I kritici amerických poměrů jako například Noam Chomský sice připouštějí, že Amerika má některé vady, ale nepochybují, že je všemocná. Paradoxně to byl právě Zbigniew Brzezinský, poradce amerických prezidentů, kdo v knize Velkolepá šachovnice (The Grand Chessboard), vydané v roce 1997, rozpoznal nebezpečí geografické izolace pro Ameriku jako centrum amerického impéria. Pochopil, že těžiště světové ekonomiky a politiky se přesune do Euroasie, sjednocené po zániku reálného socialismu. To se již ve Spojených státech negativně projevoval vliv neoliberální ekonomické doktríny. Od první energetické krize v 7. dekádě 20. století rostl americký obchodní deficit jako strukturální součást světového hospodářství.
Tento růst se urychlil po nástupu Roanalda Regana, služebníka amerických zbrojařů, do funkce prezidenta Spojených států v roce 1981. Zahájil nesmírně drahé zbrojní programy hvězdných válek, jejichž účelnost vzbuzovala u odborníků pochybnosti. Radar v Brdech byl komponenta tohoto programu. Po ukončení studené války v roce 1990 americká administrativa na přání vojensko-průmyslového komplexu začala organizovat seriál lokálních válek, které udržují v chodu produkci klasických zbraní s nadprůměrnými zisky. To je také hlavní důvod prodlužování dávno prohraného konfliktu v Afganistánu.
Strategickým cílem ovládnutí sociálních fondů
Od počátku třetího tisíciletí nemohou Spojené státy žít pouze ze své produkce. Od roku 1990 do roku 2000 se zvětšil americký obchodní deficit ze 100 na 450 miliard dolarů a narůstal o 1,2 miliardy dolarů denně. Pro vyrovnání zahraničních výdajů potřebovala Amerika přísun externího kapitálu ve stejné výši. Hlavním věřitelem se stala Čína. Dluhová ekonomika přivedla Ameriku na pokraj bankrotu, který se projevil v roce 2007 ve formě komplexní krize, jaká nemá v historii moderní ekonomiky obdobu. Svět byl postaven před otázku, jak zacházet s virtuální velmocí, která nedovede zvládnout své finanční gangstery a prohrála všechny válečné konflikty, které po 2. světové válce vyprovokovala. Uspěla jen při obsazení nepatrné Dominikánské republiky, ale s hanbou zachraňovala zbytky expedice do Zátoky sviní na Kubě. Takovou otázku si zřejmě nekladou lokajové amerických finančních elit pracující v kancelářích MMF a OECD, ani přisluhovači, kteří se ucházejí o vedoucí posty v naší nové vládě. Ti mají jasné instrukce.
Dějiny však neskončily v roce 1990, jak se domníval F. Fukujama. Za třicet let se v hospodářsky rozvinutých zemích zformovala globální třída, kterou sice tvoří zhruba jen 5 % populace, avšak ovládá 80 % majetku. Neoliberální ideologie v Americe i v Evropě neúnosně prohloubila a upevnila majetkovou a společenskou nerovnost.
V Americe na to veřejnost reagovala zvolením černocha B. Obamy do funkce prezidenta. Jiná situace je v Evropě. Globální třída jen špatně snáší omezení plynoucí ze všeobecného hlasovacího práva. Udržování nadvlády ji sice stojí hodně peněz ve volebních kampaních, ale zato se daří prosadit do vlád politiky s krajně pravicovými názory. Základním strategickým cílem v současné době je pro tyto asociály ovládnutí dalších zdrojů bohatství, které nejsou citlivé na tržní turbulence. To jsou především státní sociální fondy, systém zdravotnictví a sociální služby. Krycími názvy pro tyto predátorské operace jsou reformy zdravotnictví, důchodového systému a sociálních služeb.
Vědí, že to vyvolá velkou nespokojenost obyvatelstva. Jako mezikrok proto prosadili na summitu G20 v Torontu rozhodnutí o redukci státních sociálních výdajů. Bude to sice brzdit obnovení ekonomického růstu, ale získají čas na mezinárodně koordinované využití sociálních nepokojů k zavádění fašistických režimů, které by globální třídě a finančním elitám usnadnily ovládání společnosti.
13. 7. 2010Josef ŠULC

To co se stalo při těchto volbách,se daločekat.Pravice čekala na příležitost,jak dovršit tu svou "revoluci",a díky hlouposti levice se jí to podařilo.ČSSD se nedrží soc.dem.tradic,nebojuje dost důrazně za sociální stát,volební kampaň zorala nejspíše díky poradcům z USA-jen trouba si totiž může myslet,že kampaň podle nich v naší zemi pomůže vyhrát volby-a dokonce se vnucuje myšlenka,že to byla rafinovaně uspořádaná akce,aby ČSSD ty volby skutečně prohrála,i když je "jako"vyhrála.Pan Paroubek na tom má také svůj podíl,a jde dnes hlavně o to,aby si levice-včetně KSČM-uvědomila hloubku problému a podle toho se zachovala.Ostatně KSČM také není bez viny a v té věci odkazuji na článek dr J.Hellera v Britských listech 11.6.t.r.Také je dobré se zamyslet nad neúčastí 37% voličů:ta umožnila bez problémů ovládnout 5,915.545 lidí prostřednictvím 2,500.347 hlasů pravice.