Na jaře už se zdálo, že se katolická církev konečně postaví tváří v tvář obviněním ze sexuálního zneužívání. Po nedávném policejním zásahu v Belgii se ale Vatikán znovu srotil do jednotného šiku a v jeho vnitřních diskusích získali navrch konzervativci.
Ještě krátce před desátou dopoledne ve čtvrtek před dvěma týdny belgické město Mechelen nebylo ničím jiným než provinčním střediskem ve vlámské části země. Jeho historie přesahuje tisíc let, má pečlivě zrenovované památky zařazené na seznam kulturního dědictví UNESCO, osm kostelů a katedrálu - a k tomu je navíc sídlem římskokatolické provincie Belgie. Ve čtvrt na jedenáct zazvonil u brány arcidiocéze zvonek.
Před dveřmi rezidence arcibiskupa André-Josepha Léonarda stál vyšetřující soudce doprovázený dvacítkou policistů. Bylo 24. června a v paláci zasedala belgická biskupská konference. Jako pátý bod měla na programu ožehavou otázku: Jak naložit se starými spisy o belgických kněžích, kteří zhřešili na dětech.
A právě tyto spisy tam přilákaly vyšetřovatele. Policie totiž dostala tip od bývalého kněze, který dlouhé roky svým církevním nadřízeným podával tajné informace a důkazy o kněžích, kteří zneužívali děti. S jeho informacemi ale dodnes nikdo nic neudělal.
Vyšetřovatelé byli důkladní. Zabavili přítomným mobilní telefony, zápisníky a 55 počítačů a poté až do odpoledne církevní hodnostáře vyslýchali. Ještě než razie skončila, další policisté vstoupili do nedalekých kanceláří kardinála Godfrieda Danneelse, který stál až do ledna v čele belgické katolické komunity.
Ani stopa
Také Danneels musel otevřít své zásuvky, předat počítač a doprovodit policisty do katedrály k ostatním. Zatímco se venku srocoval dav zvědavců, policisté uvnitř se pod gotickou klenbou připravovali na další práci a nasazovali si roušky proti prachu a zkoušeli vrtačky. Měli totiž informaci, že během renovačních prací v katedrále se tamní pohřební prostory proměnily v tajný archív, a tak vyvrtali otvory do sarkofágů dvou biskupů, vsunuli dovnitř kamery, ale po dokumentech uvnitř nebyla ani stopa.
Je vcelku těžké si představit biskupy, jak schovávají spisy do hrobek jako nějací padouši z bestsellerů Dana Browna. Člověk by mohl až příliš horlivý postup policie i kritizovat, pokud by ovšem katolická církev opakovaně neprokázala, že se jí samotné do vyšetření sexuálního zneužívání dětí vůbec nechce.
Ačkoli lze razii v Mechelenu označit za přestřelenou, je dalším důkazem, že skandály prolezlá katolická církev už nemůže čekat žádné smilování, ať už v Belgii, nebo v USA, kde tamní Nejvyšší soud minulé pondělí rozhodl, že Vatikán nemá v případech zneužívání žádnou imunitu. Tento verdikt tak, alespoň v teorii, znamená, že před soud může být vzat třeba i papež Benedikt XVI.
Poselství je to jasné: Pokud se světské spravedlnosti dál ze strany katolické církve nebude dostávat odpovídající podpory, nebude už sama trpělivě přešlapovat před branami.
Vatikán zareagoval naprosto stejně, jako v březnu, kdy skandál vrcholil - semkl své řady. Svatá stolice ostře odsoudila belgické úřady a okamžitě si povolala belgického velvyslance.
Slova a slova
Vyjádřit se k sexuálním skandálům kněží v Irsku a Německu trvalo papeži celé měsíce. V dubnu se pak setkal s obětmi zneužívání na Maltě a odsoudil nepřítele v řadách církve. Počátkem června pak požádal o odpuštění za hříchy svých kněží a slíbil, že udělá vše možné, aby se nic z toho už neopakovalo.
Jakmile se ale nyní světští vyšetřovatelé rozhodli přejít k akci, odsoudil jejich razii coby „překvapivou a politováníhodnou". V poselství solidarity belgickým kněžím se Benedikt vyslovil pro spolupráci se sekulárním justičním systémem, trval ale na tom, že církev má právo provádět své vnitřní vyšetřování sama.
Benediktovi spojenci v Římě nemrhali časem, aby dali najevo, že se vztahy katolické církve se sekulárním světem znovu zhoršily. List italských biskupů Avvenire označil znesvěcení hrobů za „brutální akt, který zamířil přímo do srdce církve". Kardinál státní sekretář Tarcisio Bertone - vatikánský muž číslo dvě - vyjádřil pobouření nad faktem, že lze držet ctihodné biskupy tak dlouho bez jídla a vody, „jako by to byly děti". Ani za komunismu se s církevními činiteli nezacházelo tak špatně, prohlásil.
Po několika dnech podobných protestů se ale ve Vatikánu vše jako by vrátilo do starých kolejí. Žádná velká změna se nekonala.
Je zvláštní, že církevní činitelé v samotné Belgii byli ve svém rozhořčení mnohem zdrženlivější. Měli k tomu dobrý důvod. Pár dní po razii se totiž na schodech katedrály v Bruselu sešel asi tucet mužů. Před deseti lety, 25. ledna 2000, spolu s osmi dalšími vypověděli arcibiskupovi Danneelsovi, jak byli v dětství zneužíváni. Danneels je odmítl. Tvrdil, že nemůže vědět, jestli mluví pravdu, nebo jsou jejich příběhy čirou fantazií. A pak je vyzval, aby mlčeli, protože svým žvaněním prý mohou poškodit obraz katolické církve.
Nejprve Irsko, pak USA, Německo, Rakousko a teď Belgie - katolická mapa světa se rychle plní státy, v nichž neustále vycházejí najevo další a další případy sexuálního zneužívání dětí v církvi. Už dávno se z toho stal globální problém, ale Vatikán na něj reaguje svým tempem. Benedikt vidí hlavně starost o své lidi, byť by i zhřešili. Z teologického úhlu pohledu totiž kněz zůstává knězem na věčnost, ať je vinen, nebo ne, a jen hlavní velení - přinejmenším z pohledu Vatikánu - může soudit černou ovci podle kanonického práva.
Oddělení od stáda
Výsledkem je, že se uvnitř Vatikánu rozpoutal boj mezi liberálními a konzervativními silami. Konzervativci v církevním státě vnímají politiku nulové tolerance, jak ji začali prosazovat biskupové v USA, jako omezování práv kněží. Liberálové naproti tomu žádají rychlé vyšetřování a předávání jeho výsledků sekulárním orgánům.
V současnosti se zdá, že navrch mají konzervativci. Minulé pondělí cestoval do Říma vídeňský kardinál Christoph Schönborn, jeden z nejodvážnějších hodnostářů, kteří se staví za úplnou a rychlou očistu církve od sexuálních skandálů. Do Vatikánu si jel pro osobní pokárání od papeže, protože si dovolil obvinit kolegu kardinála z mnohaletého utajování případů zneužívání, zatímco kárat kardinála smí jen papež - a nikdo jiný.
Na koberečku byli i němečtí biskupové Robert Zollitsch a Reinhard Marx. Papež jim vytkl, že nebyli milí na svého kolegu biskupa Waltera Mixu, který se dostal pod palbu kvůli zneužívání dětí ve své péči.
Svatý otec jasně ukázal, jak v nejlepším katolickém duchu zacházet s bratry, kteří se oddělili od stáda. Oznámil, že „po období léčení a smíření" bude biskup Mixa, stejně jako ostatní „odejití" biskupové, opět k dispozici pro pastorální služby.
