Vyjádření Amnesty International k ročnímu výročí revolučních událostí na Blízkém východě a v severní Africe.
Represe a státní násilí pravděpodobně zaplaví Blízký východ a severní Afriku i v příštím roce, pokud vlády v regionu nepřistoupí na požadované změny. S takovým varováním vydala Amnesty International (AI) novou zprávu monitorující dramatické události loňského roku.
V osmdesátistránkové zprávě Rok vzpoury: stav lidských práv na Blízkém východě a v severní Africe AI popisuje, jak často v tomto regionu vlády v roce 2011 sáhly k použití extrémního násilí, aby umlčely volání obyvatel po zásadních reformách. „Až na několik výjimek vlády selhaly, protože nepoznaly, že touha po změnách je opravdu silná," řekl Philip Luther, prozatímní ředitel AI pro oblast Blízkého východu a severní Afriky. „Protestní hnutí ukázala, že se lidé nespokojí s reformami, které přinesou jen kosmetické změny." Pro mnohé vlády je však hlavním cílem jejich vlastní přežití.
Neoprávněný optimismus v Egyptě
Egyptská vojenská vláda (SCAF) opakovaně slíbila splnění požadavků demonstrantů z „revoluce 25. ledna". Podle informací AI však byla ve skutečnosti zodpovědná za týrání mnoha lidí, která byla v mnohých aspektech horší než za vlády Husního Mubaraka.
Armáda a bezpečnostní jednotky násilím potlačovaly protesty. Jen mezi říjnem a prosincem 2011přišlo v těchto střetech o život nejméně 84 lidí. Před vojenským soudem bylo za jeden rok souzeno více civilistů, než za 30 let Mubarakovy vlády. Příslušníci armády a bezpečnostních složek zastrašovaly ženy od podpory protestujících a zacházeli s nimi ponižujícím způsobem. V prosinci 2011 také prohledali kanceláře řady mezinárodních organizací ve snaze umlčet kritiku namířenou proti vládnoucím orgánům.
AI se obává, že rok 2012 může přinést více takových pokusů vojenské vlády omezit svobodu Egypťanů a Egypťanek.
Nepřehledná situace v Libyi
V Libyi zůstává hlavní otázkou, zda bude nová vláda schopná převzít kontrolu nad vojenskými skupinami, které pomohly vypudit jednotky bojující na straně Kaddáfího, a zabránit návratu zvyků starého režimu.
I přes výzvy Přechodné národní rady je zřídka odsouzeno a vyšetřeno závažné porušování lidských práv ze strany povstaleckých jednotek. OSN v listopadu uvedla, že bylo dle jejího odhadu drženo v provizorních táborech pod kontrolou revoluční gardy až 7 000 vězňů, kterým byla odpírána možnost hájit se před spravedlivým soudem.
Pomalé změny v Tunisku
Povstání v Tunisku přineslo významné zlepšení v oblasti lidských práv. Nicméně po uplynutí jednoho roku se tempo změn zdá příliš pomalé a rodiny obětí stále čekají na spravedlnost.
Po volbách v říjnu byla zformována nová vládnoucí koalice. Prozatímním prezidentem země byl zvolen Monsef Marzúkí, lidsko-právní aktivista a někdejší vězeň svědomí. Důležité bylo, že Tunisané využili možnost vypracovat návrh nové ústavy, který zaručuje ochranu lidských práv a rovnost před zákonem.
Zabíjení v Sýrii, humanitární krize v Jemenu
Syrské vojenské jednotky a tajná služba jsou zodpovědné za zabíjení a mučení lidí v marné snaze umlčet protestující a potlačit demonstrace. Na konci roku bylo nahlášeno přes 200 případů smrti ve vazbě, což je čtyřicetkrát více, než byl předrevoluční syrský průměr za rok.
V Jemenu uvázla jednání ohledně prezidenta na mrtvém bodě, což přineslo utrpení dalších Jemenců. V souvislosti s protesty již přišlo o život více než 200 lidí. Desítky tisíc lidí byly navíc násilím vysídleny, což zapříčinilo humanitární krizi.
Vláda Saúdské Arábie oznámila hlavní výdaje v roce 2011, což se zdálo být snahou zabránit a bránit šíření protestů napříč královstvím. Navzdory tomu ale demonstrace pokračovaly i na konci roku, zejména na východě země.
Před pozorností skrytý Írán
V roce 2011 zůstala politika Íránu zdánlivě mimo střed pozornosti. Vláda pokračovala v potlačování disentu a zpřísňování restrikcí speciálně zaměřených na novináře, bloggery, nezávislé odbory a politické aktivisty. Írán také popravil řadu lidí za drogové delikty, což odporuje mezinárodnímu právu.
Nejednotná reakce světa
AI uvedla, že odpověď mezinárodních sil a regionálních organizací, jako je Africká unie, Liga arabských států a EU k vývoji v oblasti Blízkého východu a severní Afriky byla v roce 2011 nejednotná a naplno tak ukázala nepochopení hloubky problému. „Podpora od světových velmocí pro obyčejné lidi žijící v této části světa byla příznačně nejednotná," řekl Philip Luther.
Klíčovým aspektem průběhu minulého roku je skutečnost, že změn bylo často dosaženo díky úsilí místních lidí, kteří chodili do ulic, nikoli vlivem cizích mocností. „Statečnost a občanská odvaha lidí, kteří se nenechali odradit od boje za důstojnost a spravedlnost, nám dává naději pro rok 2012," uzavřel Philip Luther.
-
|2012-01-09 20:11:26 JanKlíčový aspekt o tom jak masy lidí chodí do ulic? Jistě, třeba v Lybii na podporu Kadáfího!! A ne vliv cizích mocností? To musí myslet ty nálety NATO na Tripolis a další města. Ale jinak samozřejmě držím lidem pěsti, za boj o spravedlnost.
-
|2012-01-19 14:47:40 EVNSTVN - boj za "spravedlnost"?v zemich islamu zadna spravedlnost nebyla, neni a nebude... sorry!
obzvlaste v arabskym svete, vzdycky kdyz maj moznost svobodne volit, tak vetsina voli fundamentalisty a shariu, coz je totalitni system, nedemokratickej, utlacujici nejenom zeny tim extremnim genderapartheidem, ale i odpadliky od viry a homosexualy (trest smrti) a samozrejme se vubec nemazli s nemuslimskejma mensinama... coz jako vzdy vede k teokracii, totalite, nesvobode, bezpravi, chudobe a zaostalosti, kdo tohle nechape, je bud blbec nebo muslim, nebo uzitecnej naivni idiot!
dokud se budou Arabove (a muslimove) porad ridit stredovekejma blabolama, dokud bude vladnout rasisticky nabozenstvi, extremni povery a smysleny bachorky, porad budou zit v hajzlu, nic se nezmeni ani kdyby demonstrovali kazdej den od rana do vecera, 24/7 - 365....
