Izraelské úřady nevpustily do země Noama Chomského, legendárního lingvistu z Massachusettského technologického institutu a neúnavného kritika americké a izraelské politiky. „Vládě se asi nelíbí věcí, které říkám, a fakt, že jsem chtěl přednášet na palestinské univerzitě v Ramalláhu a ne na univerzitě izraelské," prohlásil Chomsky poté, co mu celníci na přechodu z Jordánska na Allenbyho mostě dali do pasu razítko „zákaz vstupu".
Jak podotýká kupříkladu agentura IPS (ale i jiná světová média), je Chomskyho případ dalším důkazem o erozi demokracie v Izraeli. Tuto skutečnost odráží například i nedávný průzkum veřejného mínění, který provedla Univerzita v Tel Avivu. Bezmála všichni dotázaní (98 procent) konstatovalo, že je pro ně svoboda projevu „důležitá", obrázek se ale změnil ve chvíli, kdy došlo na detaily. Bezmála 58 procent dotázaných si totiž myslí, že humanitární a lidskoprávní organizace, které odhalují „nemorální chování" izraelské armády, by neměly mít možnost svobodně fungovat. 82 procent izraelských Židů dokonce podporuje tvrdé tresty pro každého, kdo by takovou „nepěknou" informaci o armádě prozradil médiím, stejně jako mají být trestáni novináři, kteří takové informace zveřejní, a Izraelci, kteří kritizují politiku svého státu. Zkrátka, více než polovina dotázaných vyjádřila souhlas s větou „V Izraeli je svobody projevu příliš."
„Izraelci mají pokřivené vnímání demokracie," vysvětlil pro IPS profesor Telavivské univerzity Daniel Bar-Tal. „Uznáváme význam demokratických hodnot, jakmile ale dojde na jejich uplatňování, ukáže se, že většina lidí je nedemokratická."
V reakci na to, co mnozí považují za „plíživý fašismus" v Izraeli, většina Izraelců cítí, že čelí plíživé mezinárodní delegitimizaci. „Zatímco my stále tvrdíme, že jsme jediná demokracie na Blízkém východě, v Evropě si o nás začínají myslet pravý opak," dodává David Newman, profesor Ben-Gurionovy univerzity.
To vše nyní v souvislosti s kauzou Naoma Chomskyho, který nakonec přednášel pro studenty v Ramalláhu přes videotelefon z jordánského Ammánu, vyvolalo ostré reakce. „Bylo to principiální rozhodnutí mezi demokratickým ideálem - a my všichni chceme svobodu projevu a pohybu - a potřebou vlastní ochrany," prohlásil například v izraelském rozhlasu Otniel Schneller z centristické strany Kadima. „Co by tak na té univerzitě asi říkal? Že Izrael zabíjí Araby? Že je Izrael apartheidní stát?" Tři měsíce na to by izraelská matka, tvrdil Schneller, stála nad hrobem svého syna, „oběti podněcování ve jménu svobody projevu."
Nejčtenější izraelský deník Jediot Achronot naproti tomu zákaz vstupu Noamu Chomskému označil za další hloupý čin v řadě. „Pokud je dáme všechny dohromady, značí konec Izraele coby státu, který dbá na právo a miluje svobodu. Nad celým národem visí přinejmenším velký otazník." A liberální deník Haarec podotkl, že kvůli kauze Chomsky „Izrael ztratil poslední zbytky tolerance pro kohokoli, kdo se odmítá přidat k neustále zmenšujícímu se počtu jeho příznivců. Člověk nemusí být zrovna rozhodný Chomského stoupenec, aby musel souhlasit s jeho názorem, že se Izrael chová jako Jižní Afrika v 60. letech, která také věděla, že je na mezinárodním poli vyděděncem, a myslela si, že může problém vyřešit prostřednictvím lepšího public relations."
Je asi pro postoj nynějšího izraelského vedení příznačné, že vše popírá. Mluvčí premiéra Netanjahua Mark Regev totiž prohlásil, že „představa, že Izrael brání ve vstupu lidem, kteří jsou vůči jeho politice kritičtí, je směšná - neděje se to."
