Obamova blízkovýchodní politika, v jejímž rámci se pokouší o urovnání letitého konfliktu mezi Izraelem a Palestinci, přináší ovoce, byť ne asi takové, na jakém by si americký prezident chtěl pochutnávat. Poté, co se mu nepodařilo přimět Izrael k zastavení výstavby ilegálních osad na okupovaných územích, natož k obnovení alespoň nějakých (nemluvě už o smysluplných) mírových rozhovorů s Palestinci, se Izrael chopil iniciativy.
Jeho otevřeně rasistický ministr zahraničí Avigdor Lieberman připomněl světu, že jestřábi ani zdaleka nevyhynuli a prohlásil, že „každý, kdo by tvrdil, že během několika let může být dosaženo dohody o ukončení konfliktu, prostě nerozumí situaci a šíří bludy". Co si Obama o takové nálepce, která bezpochyby míří i na něj myslí, není známo, nicméně Izrael nechce ponechat nic náhodě a Liebermanův úřad už proto, jaksi pro jistotu, vypracoval novou strategii zahraniční politiky. Izrael by se podle ní měl do budoucna méně spoléhat na podporu USA a více se sbližovat se státy, které předchozí izraelské vlády více méně přehlížely. Přitom se bude snažit vymluvit mezinárodnímu společenství naději na mírové uspořádání izraelsko-palestinského konfliktu a zahájí „nulovou toleranci" vůči všem projevům antisemitismu ve světě. Ačkoli Lieberman a jeho ministerstvo budoucí blízké přátele své země nespecifikovaly, dokument vágně uvádí celé regiony, konkrétně Latinskou Ameriku, Afriku, východní Evropu, Balkán a střední a jižní Asii.
Jak bude Izrael v této snaze o družbu úspěšný, se teprve ukáže. Odmítáním Spojených států se ale zakusuje do ruky, která ho starostlivě chrání. A výsledné sousto proto může být moc i na jeho nynější sebevědomou vládu, která se snaží o nemožné - přinutit svět, aby židovský stát poslušně vnímal tak, jak chce sám Izrael.
