Prezident Obama zaslal minulý týden americkému Senátu k ratifikaci Smlouvu o omezení strategických útočných zbraní. Ještě před tím než prezidenti Obama a Medveděv v Praze stvrdili svými podpisy smlouvu START 3, bylo ale jasné, že ratifikační proces nebude lehkou záležitostí.
Loni v prosinci totiž všichni republikánští senátoři zaslali Obamovi dopis, ve kterém zformulovali tvrdé požadavky, jimiž ratifikaci podmínili. Požadovali, aby smlouva zahrnovala taktické jaderné zbraně, nicméně těch se smlouva vůbec nedotýká. Kreml sice prohlásil, že je o nich ochoten jednat, avšak až poté, co budou z Evropy staženy ty americké. Senátoři dále žádali, aby smlouva neobsahovala žádné vazby na protiraketovou obranu, ty jsou však v ní v politické rovině zakotveny, a další podmínkou byla modernizace jaderných hlavic. Z těchto důvodu nemusí být získání osmi republikánských hlasů potřebných k dvoutřetinovému schválení smlouvy jednoduché, zvláště, jestliže se ratifikační proces protáhne a nově zvolení senátoři, jak se očekává, budou konzervativnější než jejich předchůdci. Právě z těchto obav pramení snaha administrativy stihnout ratifikaci ještě do listopadových voleb.
Na obranu smlouvy v půlce dubna v Kongresu vystoupil vedoucí Agentury protiraketové obrany generál Patrick O'Reilly, který ujišťoval, že smlouva nijak neomezuje programy výstavby protiraketové obrany ani v Kalifornii a na Aljašce, ani v Evropě. Americký prezident hodlá program protiraketové obrany rozvíjet a budovat i nadále, o čemž svědčí požadavek vydělit pro tento účel pro fiskální rok 2011 deset miliard dolarů, tj. o 700 milionů více oproti letošku. Výhružky Rusů, že od smlouvy odstoupí, pokud bude narušena strategická rovnováha, nemohou podle generála zabránit administrativě činit kroky potřebné pro ochranu USA a jejich spojenců.
Tuto koncepci potvrdil minulý týden ministr obrany Robert Gates v listu The Wall Street Journal. Zdůraznil, že smlouva zajišťuje bezpečnost USA a jejich spojenců posílením stability mezi jadernými supervelmocemi, čehož se dosahuje za prvé značným krácením jaderných arzenálů a rozsáhlým režimem prověrek, a za druhé zachováním takového jaderného arzenálu, který je nejdůležitějším článkem bezpečnostního systému USA a jejich spojenců. V souladu se smlouvou USA hodlají zachovat triádu sestávající ze 420 mezikontinentálních balistických raket, 14 ponorek s 240 balistickými raketami na palubě a 60 těžkých bombardérů s palubními jadernými zbraněmi. Za třetí je ve hře modernizace jaderného arzenálu USA a obslužné infrastruktury, na což USA hodlají v příštích deseti letech vydělit 80 miliard dolarů - největší částku od ukončení studené války. Je to sice v rozporu s Obamovou proklamovanou snahou o bezjaderný svět, avšak zřejmě nezbytné k umlčení kritiků. Za čtvrté nejen dalším rozmisťováním a zdokonalováním systému protiraketové obrany v USA, ale i realizací plánů, spojených s výstavbou systémů na ochranu amerických vojsk a partnerů v Evropě, na Blízkém východě a severovýchodní Asii před „darebáckými" státy, jako je Severní Korea a Írán. Za páté dalším rozmisťováním konvenčních zbrojních systémů pro nanesení úderu kdekoliv na světě méně než za hodinu s využitím trhavých bomb instalovaných na raketách dalekého doletu.
Prezident Obama již dříve vyjádřil přesvědčení, že smlouva bude ratifikována. Ti, kdož budou hlasovat proti její ratifikaci, totiž podle něj na sebe vezmou těžkou odpovědnost za to, jaký to bude mít dopad na další členy jaderného klubu, na systém nešíření jaderných zbraní a řešení dalšího komplexu mezinárodních otázek ve světě, v němž USA hodlají i nadále hrát vedoucí úlohu. Bez ratifikace a realizace této smlouvy USA těžko budou moci požadovat, aby Čína, Pákistán, Indie nebo Izrael po americkém vzoru nejen zveřejnily údaje o svých jaderných potenciálech, ale přistoupily i k jejich snižování.
Proces ratifikace v americkém Senátu bude pochopitelně pečlivě sledovat ruská duma, která pod dohledem Kremlu smlouvu nepochybně ratifikovat bude, pokud nezjistí, že v USA může dojít k nečekanému překvapení. Snaha o synchronizovaný postup je zde proto naprosto zřejmá. K překvapení by však dojít nemělo, neboť předseda senátního výboru pro mezinárodní vztahy John Kerry už začal mobilizovat republikány ve prospěch smlouvy.
Autor je publicista
