Obvyklá klišé vztahující se k latinskoamerickým volbám - korupce, diktátoři, podvody, násilí - pro hlasování v Bolívii neplatí a Evo Morales mohl vyhlásit své vítězství ještě před konečným sečtením hlasů. A nikdo se jeho triumf v prezidentských volbách ani nepokusil zpochybnit.
Koneckonců, Morales nějakého uzurpátora moci nepřipomíná ani v nejmenším. Do své pozice se probojoval díky neustálým politickým střetům s oponenty, přičemž se nezdráhal uchýlit se ani k nezvyklým prostředkům, jako je hladovka. Výsledkem pak bylo, že jeho hlavní soupeř ve volbách, Manfred Reyes Villa, získal jen 26 procent hlasů.
Není ale ani příliš divu. Villa zastupoval stranu „Pokrok pro Bolívii - Národní konvergence", přičemž už samotný její název napovídá, jak daleko má k lidovým masám. Více než 60 procent obyvatel Bolívie tvoří indiáni, vesměs chudí rolníci, zatímco bělochů žijících hlavně v několika prosperujících provinciích bohatých na suroviny, jejichž jménem Villa vystupoval, je jen 15 procent. Výsledek voleb tak byl dopředu daný -- Moralesovo Hnutí k socialismu kromě prezidentského křesla získalo také 25 ze 36 senátorských křesel a v parlamentu bude mít 82 ze 130 míst. Jinými slovy, voliči vystavili socialismu s indiánskou tváří do příštích voleb v roce 2015 bianco šek.
Kokový bojovník
Západ obvykle obviňuje Moralese z populismu, ale tak jednoduché to není. Evo Morales je po 400 letech prvním prezidentem indiánského původu. Jeho země má značné zásoby surovin, ať už je řeč o zemním plynu, ropě, zinku, wolframu, stříbru nebo zlatu, ale zároveň se na přelomu tisíciletí řadila k nejchudším v Latinské Americe. Jedno prvenství ale přece jen má - od vyhlášení nezávislosti v roce 1825 prožila bezmála 190 státních převratů a na sklonku 20. století se ocitla dokonce na prahu občanské války. Stalo se tak poté, co ekonomické elity zastupující surovinové provincie, které se na státním rozpočtu podílely z celých 80 procent, rozhodly oddělit se od chudého zbytku země a vytvořit si vlastní stát. Roky 2003 až 2005 se pak proto nesly ve znamení nekonečných demonstrací, protestů a střetů, které si vybíraly i oběti.
Morales, který byl do prezidentského úřadu zvolen v roce 2005, zahájil se separatismem ostrý především ekonomický boj. Vyhlásil znárodnění mnoha průmyslových odvětví, především těžby ropy a zemního plynu, které ale bylo kromě posílení zisků státní pokladny motivováno také snahou udržet územní celistvost země. Moralesoci se přitom znárodnění podařilo provést takovým způsobem, že si neznepřátelil sousedy - největší obchodní partneři Brazílie a Argentina zůstaly jeho vládě nakloněny a dokonce i Washington s Moralesem udržoval více méně rovné vztahy.
Morales navíc přišel i s dnes už legendární politikou ochrany rolníků, kteří pěstují koku. Opakovaně a při každé příležitosti zdůrazňuje, že problém není v samotné koce, která se na bolivijském venkově pěstuje po tisíciletí, ale ve výrobě kokainu. V Bolívii její pěstování chrání před hladem miliony lidí a četné pokusy převést tamní rolníky na pěstování jiných plodin, jako jsou například banány nebo kivi, nakonec skončily vždy tím, že rolníci a jejich rodiny začaly trpět hladem. Morales přitom argumentuje, že koka kromě jedovatých alkaloidů obsahuje také množství vitamínů a mikročástic, které lze využít při výrobě léků, potravinových doplňků a mnoha jiných výrobcích. Ve snaze to dokázat sám na sobě - Morales ostatně sám pochází z rolnické rodiny pěstitelů koky - letos v březnu před Valným shromážděním OSN - lístek koky osobně sežvýkal a žádal, aby tato rostlina byla vyškrtnuta ze seznamu zakázaných plodin.
Přepsaná ústava
Vedle znárodnění některých průmyslových odvětví nechal Morales rozdávat půdu indiánským rolníkům a napravovat hluboce rozevřené nůžky v dosud vlastně neexistující zemědělské politice. Ještě převratnější je ovšem nová bolivijská ústava přijatá v referendu letos v lednu - rozšířila práva indiánských obyvatel i jejich zastoupení v mocenských orgánech státu. V Bolívii dnes žije asi 36 původních národů a znalost jazyka alespoň jednoho z nich se stala podmínkou pro práci ve státní službě. Katolictví přestalo být oficiálním náboženstvím země a zavládla svoboda vyznání, věk kandidátů na poslance a senátory se snížil na 18 let a indiánské komunity získaly právo částečně vykonávat soudnictví podle svých tradic.
Po nynějších volbách má Morales volné ruce, aby ve svém antikapitalistickém experimentu pokračoval, přičemž jeho hlavními problémy bude nepochybně ekonomika a korupce, jejíž míra Bolívii na žebříčku Transparency International řadí až na 120. místo ve světě. Moralesovi je nyní padesát a podle současného znění ústavy bude muset v roce 2015 po dvou funkčních obdobích předat moc v zemi svému nástupci. Na rozdíl od venezuelského Huga Cháveze totiž ještě do ústavy nezačlenil možnost nekonečného prezidentství. Že by jen prozatím?
Návraty do budoucnosti aneb tak to zase vyhrál Evo čili latinskoamerická renesance a autopoiesis
http://www.noveslovo.sk/c/11420/Navraty_do_budoucnosti_aneb_tak_to_zase_vyhral_Evo_cili_latinskoamericka_renesance_a_autopoiesis__
Návraty do budoucnosti pokračují aneb Tak to pochopitelně znovu vyhrál Evo
čili Latinskoamerická renesance a autopoiesis sílí
http://www.blisty.cz/2009/12/8/art50210.html