Z mnoha problémů, jimž se musí Barack Obama věnovat, je Korea skutečným hlavolamem. Jeho vyřešením by učinil tečku za „studenou válkou" neboť korejská válka stála na jejím počátku.
Shodou okolností je nyní zřejmě znovu připravena půda pro řešení situace na Korejském poloostrově. V podstatě jde o ukončení stavu „ani válka ani mír". Korejská válka byla totiž ukončena nikoli mírovou smlouvou, ale pouhou dohodou o příměří. Teoreticky vzato by tedy konflikt mohl propuknout znovu, a to pod nejrůznějšími záminkami.
Upozornila na to zcela nedávno Severní Korea, když v reakci na nejnovější sankce RB OSN, umožňující zabavování podezřelých nákladů na námořních linkách spojujících Severní Koreu se světem, prohlásila, že se už necítí být vázána dohodou o příměří a může kontrolu lodí považovat za vyhlášení války.
Už málokdo si asi vzpomíná, že k jistému uvolnění se podařilo v Koreji dospět už za vlády prezidenta Clintona. Jeho vládě se podařilo dojednat tzv. Dohodnutý rámec chování, jež mohl přinést uvolnění do napjatých vztahů na poloostrově. Po několikaletém váhání následovala iniciativa jihokorejského prezidenta, který prosadil vstřícnější politiku vůči severu pod poetickým názvem „ sluneční svit". Vycházela z víry, že nikoli sankce a hrozby, ale mírná gesta mohou pomoci navázat plodné kontakty s vládou Severní Koreje. Mnozí z těch, kdo sledují a analyzují vývoj v této části světa, zastávají názor, že období tání ukončila především éra prezidenta Bushe juniora, který se soustředil na odstranění severokorejského jaderného programu. A politika „ slunečního svitu" pohasla s příchodem nového jihokorejského prezidenta v roce 2008.
Ani pokus dospět k nějakému kompromisu s pomocí kolektivního vyjednávání všech stran zainteresovaných na zklidnění situace na Korejském poloostrově nevedl zatím k úspěchu. Jednání šesti zemí uvázlo na mrtvém bodě už v roce 2007. Severní Korea požaduje především přímé jednání s USA a jejím konečným cílem očividně je, aby s touto velmocí navázala normální vztahy opírající se o mezistátní dohodu. Její vojenský jaderný program považují někteří analytici pouze za jakýsi nátlak na USA, aby Washington byl vůbec ochoten jednat. Vláda USA ale žádá nejdříve likvidaci tohoto programu spojenou s patřičnými garancemi a teprve pak by snad byla svolná zahájit politické rozhovory o normalizaci vzájemných vztahů. Zatím však žádná ze stran nehodlá ustoupit.
Zraky všech zemí, které znepokojuje vleklé napětí v Koreji, se upírají k Číně, neboť ta jediná může sehrát roli nejen prostředníka, ale i jakéhosi arbitra. Severní Korea je na Číně ekonomicky zcela závislá a měla by tudíž respektovat a uznat rostoucí význam Číny ve světě. A její vztahy s USA. Co tedy Čína soudí o situaci, jež se zdá být zdánlivě neřešitelná? Z úst vedoucích politiků zaznívají obvyklé diplomaticky vyhýbavé fráze, z nichž se člověk mnoho nedozví. Avšak v tisku už lze objevit nezvykle otevřené názory. Stačí nahlédnout do komentářů internetového vydání deníku Global Times, který je odnoží hlavního stranického listu Žen-min Ž´pao. Zastává názor, že kvůli ochraně svých národních zájmů by se Čína neměla vměšovat do případné druhé korejské války. Smluvní závazky se Severní Koreou byly uzavřeny za studené války a od té doby se svět změnil. Svazky bratrského přátelství a vzájemné pomoci už patří minulosti. List zejména připomíná, že před padesáti léty Čína obětovala příležitost osvobodit Tchaj-wan a přispěchala Severní Koreji na pomoc. Vstoupit kvůli ní znovu do války by dnes znamenalo, že Tchaj-wan by se znovu začal od Číny vzdalovat. A přitom je pro Čínu daleko důležitější než Korea, uzavírá list.
Vedle podobných důrazných varování na adresu Severní Koreje je možné sledovat v Global Times i seriozní geopolitické úvahy. Čína má složité problémy a spory se svými sousedy sahající od otázek svrchovanosti a hranic až po záležitosti strategického charakteru. Čínská neochota přímo vstupovat do sporů a obtížně řešitelných situací souvisejících se sousedy je příležitostí pro některé malé země z jejího okolí, které by rády omezily růst její síly. Čína jim musí dát jasně najevo, že takto svých cílů nedosáhnou, a každý politický posun v oblasti nevyhnutelně vyvolává příslušnou reakci USA.
Zdá se, že to vše je jakousi předehrou k novému pokusu o průlom komplikované situace na Korejském poloostrově, kde se skutečně prolínají globální a regionální zájmy velkých i menších hráčů. Součástí příprav byla nepochybně Clintonova návštěva. Jeho osobu si údajně vyžádala sama Severní Korea. Význam státní návštěvy čínského premiéra Wena v Severní Koreji počátkem října se bude asi odkrývat postupně. A pozornost by měla být věnována i tomu, že právě tehdy zopakovalo Japonsko svůj návrh vytvořit ve východní Asii jakousi obdobu Evropské unie s tím, že pilíře by tento celek měl mít tři - Čínu, Japonsko a Jižní Koreu. Peking okamžitě reagoval pozitivně. Vzniká otázka, zda toto společenství nabídne účast i Severní Koreji, neboť její poloha i nerostné bohatství, jakož i solidní průmyslová základna ji přímo předurčují, aby do tohoto seskupení zapadla.
Barack Obama v listopadu navštíví Japonsko, Jižní Koreu a Čínu. Jeho návštěva může být vyvrcholením snah o ukončení pozůstatků studené války v této oblasti, pokud, jak Čína očekává, Obama projeví více dobré vůle a uvědomí si, že nekompromisní přístup a agresivní rétorika jen zhoršují situaci. Bude mít jedinečnou šanci předvést, jak obratně dokáže vést dialog a vyjednávat.
Psáno pro ČESKÝ ROZHLAS 6
