Banditismus Wall Streetu byl bezprostřední příčinou Velké recese, nikoli však příčinou základní. I kdyby byl Wall Street do budoucna kontrolován lépe (o čemž ovšem pochybuji), strukturální příčina Velké recese bude Ameriku pronásledovat dál. Onou příčinou je totiž narůstající nerovnost, píše americký ekonom a někdejší Clintonův ministr práce Robert Reich.
Považte: V roce 1928 získávalo jedno procento nejbohatších Američanů 23,9 procenta všech příjmů. Poté podíl, kterého se nejbohatšímu jednomu procentu dostávalo, postupně klesal. Reformy vycházející z Nového údělu následované druhou světovou válkou, zákonem zaručujícím vzdělání pro vojáky vracející se z války a sociálními reformami Lyndona Johnsona, které měly odstranit chudobu a rasovou nerovnost, totiž rozšiřovaly záběr prosperity. Na konci 70. let pak horní jedno procento dokázalo shrábnout už jen 8 až 9 procent celkového ročního příjmu Ameriky. Pak se ale nerovnost znovu začala prohlubovat a příjmy opět zamířily k těm nahoře. A v roce 2007 už nejbohatší jedno procento bylo zase tam, kde v roce 1928 - na 23,5 procentu všech příjmů.
Oba z velkých amerických ekonomických krachů následovaly vždy rok poté, kdy zisky těch nejbohatších dosáhly svého maxima, tedy v letech 1929 a 2008. To není jen pouhá shoda náhod. Jakmile většina výnosu z ekonomického růstu proudí k úzké vrstvě Američanů, kteří jsou na samém vrcholu, zbytek nemá dost kupní síly, aby si pořídil to, co je ekonomika s to vyprodukovat. Střední příjem v USA, upravený s ohledem na inflaci, se po celé dekády sotva pohnul a mezi lety 2000 a 2007 dokonce klesl. Za těchto okolností si střední třída mohla navýšit kupní sílu jen tím, že si bude půjčovat, a dělala to s gustem. S tím, jak rostly ceny nemovitostí, proměňovali Američané své domy v bankomaty. Takové zadlužování má ale své meze, a jakmile pak dluhová bublina konečně splaskla, obrovské počty lidí nebyli s to platit své účty a banky neměly od koho co vybírat.
Čína, Německo a Japonsko k tomu svým dílem jistě také přispěly, tím, že od nás nedokázaly kupovat tolik, kolik jsme my nakupovali od nich. Tvrdit ale, že naše trvající ekonomická krize vychází především z obchodní nerovnováhy - my moc nakupujeme a málo šetříme, zatímco oni dělají pravý opak - by znamenalo, že přehlédneme největší nerovnost ze všech. Problémem totiž není, že spotřeba typických Američanů překračuje jejich možnosti. Potíž je v tom, že jejich možnosti nejsou v souladu s tím, co by jim rostoucí ekonomika mohla a měla být s to poskytnout.
Roky 1929 a 2008 pojí i další podobnost: Když se zisky hromadí na samém vrcholu, lidé, kteří tam žijí, mají tendenci investovat své bohatství do čehokoli, o čem předpokládají, že přiláká i další velké investory. Právě proto se ceny některých aktiv - komodit, akcií, internetových investic nebo nemovitostí - nafoukly přímo divoce. Všechny tyto spekulativní bubliny ale nakonec splasknou a zanechají po sobě hory takřka bezcenných jistin.
Krach z roku 2008 se tak nestal Velkou krizí jen proto, že vláda pochopila, jak důležité je zaplavit trh penězi a dočasně tak zachránit některé zákazníky, kteří se ocitli v potížích, a k tomu i většinu velkých bankéřů. Tato finanční záchrana ale základní strukturu ekonomiky nezměnila. Průměrné mzdy dál pomalu klesají a ti nahoře jsou dál s to shrábnout lví podíl příjmů. Proto střední třída dál nemá kupní sílu nutnou k opětovnému nastartování ekonomiky a proto bude i tzv. oživení velmi pozvolné - pokud tedy rovnou znovu neskončíme v maléru. A i proto bude Amerika i v nadcházejících letech dál velmi zranitelná vůči ještě větším spekulativním boomům a hlubším propadům.
Celý text si i s exkluzivním komentářem Václava Bělohradského můžete přečíst v aktuálním dvojčísle Literárních novin 30/31
-
|2010-07-28 15:02:48 JItka BartošováAno . Kterýkoliv politik hodlá budovat národní prosperitu shora vytvářením takzvaných elit, obvykle vybuduje elitní bandu pitomců a zcela jistě ne celospolečenskou prosperitu. K té je třeba ochoty respektovat lidská práva , právní systém a vytvořit spravedlivý stát, který je občanům oporou a nikoliv trapnou přítěží ve formě neschopné justice, neschopné policie a politiků, neschopných hájit jiné, podstatnější věci, než svoje výhody... Avšak... Zamávejte politickému oslovi před nosem mrkví, a on se ochotně rozběhne soukromě rentabilním směrem... :) Problém našich ..... struktur... Změnu nevidět. Ten systém je tak pohodlný. Tak zavedený. Jedna radost pro politiky budovat ze sebe sami sobě elity shora ... :)
