Snad to bylo tím vtipným nápadem s melouny (krev), snad jakýmsi záchvatem sentimentu televizních šéfredaktorů po záběrech půvabných studentek zapalujících lampiony (sex), jinak by přece na happeningu a následném protestním pochodu studentů a členů akademické obce nemohlo být tolik kamer a novinářů. Kolik jen bylo za poslední rok protestů a pochodů proti reformám a vládě, a televize pořád jen vysílají o špatném počasí, situaci na silnicích a italských parnících uvízlých na skále! Včera to bylo poprvé jinak. Melouny zabraly.
O dost jiná byla i atmosféra na ulici, mezi protestujícími. Nadsázka a humor při vyhazování 90 melounů z okna (přesně tolik stála reforma terciálního vzdělávání) i následném vymýšlení hesel „Dnes je to jen začátek", „My se koupit nedáme", „Vězeňského psychologa nepotřebujeme/narážka na původní profesi ministra školství/), ale hlavně do chladné upršené noci tryskající energie a míza studentské mladé krve. Bylo vidět, že pro většinu přítomných je zkušenost protivládního happeningu a možnost zplna hrdla si zakřičet svůj názor na stále arogantnějšího a sebestřednějšího ministra školství úplně novým, osvěžujícím zážitkem. A že třeba slovo svoboda, skandované v souvislosti s ohrožením akademických svobod pražské Univerzity Karlovy jako by náhle ožilo svým pravým, mediálními tlučhuby neposkvrněným významem.
Za pět minut dvanáct? Anebo už pět minut po funuse? Zatímco nejrůznější občanská sdružení a organizace jako Vzdělání není zboží bijí na poplach proti tomu, co se na univerzity chystá už pěkných pár let, studenti je zatím ve své většině okázale ignorovali a vesele volili právě ty politické strany, které jim dnes tržně-direktivně-půjčkový režim studia s úsměvem vnucují. Teď se, jak to tak vypadá, probudili, k čemuž podstatnou měrou přispěly dva impulsy. Prvním bylo jasné a nekompromisní vyslovení nesouhlasu 22 z 26 českých veřejných vysokých škol se současnou podobou a stylem zavádění reformy. Tedy pobídnutí učitelské. Druhým stále se stupňující arogance a do očí bijící nekompetentnost ministra Dobeše, který po svém bátorovském dobrodružství přicházel s novými a novými absurditami, vyvolávajícími i mezi těmi nejprůměrnějšími studenty pochybnosti o svém duševním zdraví. A když obvinil rektora Univerzity Karlovy Václava Hampla z vyvolávání sociálních nepokojů a předvolal si ho na kobereček na ministerstvo jak maršál pucfleka, uviděli i ti nejkonzervativnější ze studentů, že Císařpán je nahý. Pak už stačila jen docela malá troška básnivé tvořivosti a Dobeš zaujal místo neslavně proslulého Jakeše v pěkně znělém hesle: „Dobeše, do koše."
Vzkaz studentů vládě byl včera večer slyšet velice jasně a zřetelně. Několikrát ho zopakoval děkan filosofické fakulty UK Michal Stehlík a po něm se zápalem stovky skandujících studentek a studentů: „Dnes je to jen začátek!" Studenti se také hlasitě zastávali svého, k Dobešovi předvolaného rektora, když křičeli tváří v tvář nabubřelým gorilám střežícím sídlo Nečasovy vlády: „Rektora nedáme!"
A co bude dál? Médiím se melouny i studentky s lampiony zalíbily, na televizních kanálech se debatovalo o sto šest, státní úředníci měli plná ústa řečí o dialogu, ačkoli zřetelně mlátili prázdnou slámu. Dost možná, že celý protest vyšumí jako všechny předešlé skandály, boty a krádeže současné vlády. Ale co když ne? Ve skandovaném slibu těch několika set nebo snad tisíce studentů před Strakovou akademií, že přijdou zase, jsem tentokrát zaslechl dlouho neslyšené odhodlání. Vláda Nečasu, jak ji studenti trefně přezdívali, by neměla zapomínat, že je ještě v plném proudu zkouškové období a většina studentů je mimo Prahu nebo zahloubána do skript. Uvidíme, co se stane, až se vrátí do škol a v týdnu od 27. února, jak slíbili, a vydají se protestovat znovu. Troufám si doufat, že už nebudou osamoceni.
Více informací o usnesení akademické obce, výhradách k přepravované reformě a zavedení školného i chystaných akcích najdete na: http://zasvobodnevysokeskoly.cz/
Fotogalerie z demonstrace:
