Republika Mali se proslavila především jakožto hudební velmoc, která po nástupu world music vyslala do světa několik zásadních představitelů tohoto žánru, případně jako centrum originální africké islámské kultury, již připomíná nejen světoznámé Timbuktu. Mali je rovněž jedním z nejchudších států světa, nesoucí patologické rysy politického a sociálního vývoje subsaharské Afriky minulého půlstoletí.

Zjevně inspirováni povstáním v Libyi, kde vzbouřenci v Kyrenaice na východě země oprášili starou vlajku monarchie, i část protestujících proti vládě Bašára Asada v Sýrii vytáhla letitou zástavu syrské republiky z let 1932-1958 a 1961-1963. Vytrženo z kontextu je celkem postačující vysvětlení – podávané masmédii, že jde o vlajku Sýrie z doby před vojenským převratem, který vynesl k moci Arabskou socialistickou stranu obrody (baath) a tedy symbol odporu proti diktatuře Baathu (od 1963) a rodiny al-Asad (od 1970). Avšak ve fragmentované syrské společnosti rezonují tři vodorovné pruhy (zelený, bílý a černý) a tři červené hvězdy i jiným, mnohem temnějším způsobem. Historická paměť obyvatel Sýrie je odlišná. Stará vlajka pro jedny symbolizuje časy politické, ekonomické, sociální a kulturní dominance, ve druhých vyvolává vzpomínky na dlouhá staletí útlaku, chudoby a marginalizace, spojené s obavami z budoucnosti.

Pamatujeme si to všichni. Když začátkem tohoto roku Arabové progresivně ztráceli dlouholetý a opodstatněný strach z represivních aparátů vládnoucích autoritativních režimů – načež se domněle stabilní diktatury začaly hroutit pod tlakem lidových protestů – byl tento faktor hlavním hybatelem i v povstání Libyjců proti jejich vůdci.