Koncem února bude v prodeji kniha „Nežádoucí návraty E. F. Buriana", kterou napsal Jan Burian o svém otci. Kniha je doplněna dvaceti dopisy, které svému otci psal během práci na této knize.
Když otec E. F. Burian zemřel, bylo synu Janovi teprve sedm let. Zřejmě proto musel do knihy zařadit řadu svědectví jiných osob – osobností: Otomara Krejči, Jana Grossmana, Františka Hrubína, Ludvíka Vaculíka, Pavla Tigrida, Františka Halase, Ivana Medka, Jana Klusáka, Jiřího Sováka, Vlastimila Brodského, Vladimíra Menšíka, Jana Wericha, Bertolta Brechta, Bohuslava Martinů, Josefa Topola, Jiřího Suchého, Alfréda Radoka, Adolfa Hoffmeistera a mnoha dalších osobností.
Jan Burian, kombinuje různé texty: neznámé či zapomenuté dokumenty, úryvky z veřejných vystoupení, intimní, soukromé zápisky, dopisy a básně E. F. Buriana a jeho první necenzurovaný životopis, citáty z recenzí, rozhovorů, článků, vzpomínek, dopisů a jiných archivních materiálů pamětníků i současníků. Knihu doplňuje dvacet autorových dopisů otci, napsaných nyní při práci na této knize.
Zajímavou částí knihy jsou dopisy syna otci. Jan Burian je psal během tvorby knihy, kdy se vynořovaly různé vzpomínky, otázky, problémy, témata.
"Tahle kniha je dílem veskrze subjektivním, řada dokumentů o životě mého hrdiny tu chybí, nemínil jsem - a ani to nelze - podat vyčerpávající zprávu," uvedl Jan Burian v předmluvě.
Kniha je zajímavá tím, že oproti jiným teatrologickým, jde o portrét člověka. Sám autor Jan Burian napsal jednou větou, o čem kniha je: „Skutečný život tzv. kontroverzního umělce a jeho souboj se dvěma totalitami dvacátého století."
Biografie E. F. Buriana z pera Jana Buriana:
E. F. Burian (1904–1959)
Divadelník, hudební skladatel, spisovatel, teoretik umění, výtvarník atd. bývá označován za
„kontroverzního umělce". Jistě právem, neboť jeho nedlouhý život byl plný dramatických
situací a bojů a EFB zdaleka nebyl jen geniální umělec, který ovlivnil vývoj světového divadla;
byl to také bouřlivák, jenž šel často za svou pravdou až do sebezničení.
Může takový člověk přežít bez úhony dvě děsivé totality dvacátého století?
Uvádíme jako ukázku z knihy báseň E. F. Buriana
PODĚKOVÁNÍ
(E. F. Burian, 1945)
Přišel jsem jako slepec domů
a nikdo nerozžehl svíci
přišel jsem jako slepec snící
a rozdával se ledaskomu
A nastavil jsem srdce svoje
všem ranám klidně vyrovnaně
Jen taste dýky a hrr na ně
zbavte se svého nepokoje
Když myslíte že svoji zradu
mou obětí si očistíte
pak pleňte kraďte všechno smíte
když vpředu jsem co vy jste vzadu
Mé srdce snese vaše dýky
je mrtvé k vám vy nedůtkliví
Já neumřel Jsem ještě živý
A za svou zradu mějte díky.
v Karlíně nedaleko D 34, tedy Armádního divadla E.F.Buriana. Jeho nedělní matinée v divadle byla pro mne v té dusné atmosféře padesátých let něčím úplně novým, odvážně podněcující i ke kritice současnosti. Ve školním cyklostylovaném časopise Host do školy
/tehdy Osvětová škola s knihovnickou větví na Maltézském náměstí/ jsme o tom referovali, ale kde je tento časopis?