Nebudu Vám lhát, že jsem bůhvíjaký rapový a hihopový fanoušek. Alternativní, to už snad ano. Americký rapper Andy Bothwell alias Astronautalis se ke mně díky sociální zasíťovanosti dnešní reality dostal přes posty na Facebooku. Po rychloposlechu jsem zjistila, že mezi námi půjde o trvalejší vztah, než jedno stáhnutí z rapidsharu a rozžhavila jsem brněnské spojky kvůli přespání po koncertu ve Flédě. Díky informovanějším v řadách mých přátel se místo výletu do Brna konala logisticky méně náročná cesta promrzlou Prahou na strahovskou Sedmičku - poslední českou destinaci, kterou Astro poctil již počtvrté.
Tentokrát si s sebou v roli supportu přivezl Bleubirda - spřáteleného floridského hip hopera s italskými kořeny, kterému produkoval značnou část nové desky Cannonball. Sám Andy přijel představit čtvrtou řadovku This Is Our Science, která vyšla loni v září u nezávislého newhavenského labelu Fake Four Inc. pod taktovkou zkušeného producenta Johna Congletona (Two Gallants, The Walkmen, Xiu Xiu,...) a bez jakékoliv masivní reklamní strategie se vyhoupla na slušná místa hip hopových žebříčků. Oproti minulé desce Pomegranate, kde se jazyk textů inspiroval poezií viktoriánské a edwardiánské éry a pracoval s komplikovanějšími metaforami či alegorií, zahrál Astronautalis v TIOS na osobnější strunu, kterou rozezněl zkušenostmi z cest a s hledáním sebe sama v alternativním „nezaměstnaneckém" způsobu života bez jistoty zdravotního pojištění. Ze známějších jmen na desce spolupracovali Tegan Quin z kanadského indie dua Tegan and Sara či rapper P.O.S.
Vyplatilo se rezervovat lístky předem. Od půl osmé začali pouštět už jen rezervace a pokud na Vás nezbyl nějaký odpadlický lístek, měli jste smůlu. Natřískaný miniprostor s osvícenou politikou nekuřáctví při koncertech mě vsál dovnitř, obligátní barové entrée, hledání místa a nástup pokérovaného energetického tajfunu v podobě Bleubirda s Astrem v pozadí. Vrcholem Bleubirdova setu se pro mě stal intimní track Giehe 1977, za jehož vznikem stála touha složit něco, co s pýchou předvedete vlastním rodičům, složitě vysvětlujícím známým a příbuzným v rodné vesnici Bonfigliara, že jejich syn je zpěvák ehm rapper. Cože to dělá? Tihle ostřílení storytelleři si vzájemně dělali support i v druhé části večera, kdy se Sedmička proměnila v sálající miamskou pláž plnou vlnících se těl, kontrastující s venkovní Sibiří. Že je Praha (Brno, Olomouc, České Budějovice) pro Astronautalise srdeční záležitostí se projevuje jak četností koncertů, tak reakcemi publika na vtípky i songy z nového alba. Údiv a radostné překvapení z toho, že publikum zná slova hitu nové desky The River, The Woods nazpaměť nebylo vůbec hrané. Zazněla valná většina nového alba včetně Contrails, kde Tegan pohotově zastoupil Bleubird (i když prý o hokeji pořádně nic neví), periodická Dimitri Mendeleev, Measure the Globe či Secrets On Our Lips. Právě poslední dvě zmiňované skladby, jež Andy v listopadovém rozhovoru pro pagasusnews.com označil za nejdrásavější kusy, jejichž napsání ho děsilo, mají šanci stát se těmi co fungují nejlépe, podobně jako „Trouble Hunters" z Pomegranate (2008), inspirované rozhodným vítězstvím Američanů v bitvě o Trenton (1776), či „Oceanwalk" z You And Yer Good Ideas (2003). Jak říká indie verze Kanye Westa: „Je zajímavé, že odvahu riskovat v tvorbě publikum vždycky rozpozná a odpoví na ni. Jestli vědomě či nevědomě, pořád nevím."
Jediné, co mi bylo líto, že tak malý prostor nesnese Astrovu doprovodnou kapelu, která by dodala další rozměr něčemu již tak bez výhrady silnému. Náhradou budiž vtipkováním prošpikované pauzy na témata Beyoncé a Kanye West, ekonomická krize a alternativní způsob života (,jehož výhody se v krizi vyjevují víc než jasně:), USA a zbraně, RoboCop a další. Vy, které mráz zadržel u televizorů, litujte! Nebo ne, vždyť je tu zas brzy máme. Třeba s P.O.S.em v projektu Four Fists čerpajícího ze stejnojmenné knihy povídek F. Scotta Fitzgeralda. Vydání desky je na spadnutí.
Pokud nevěříte ve spojení inteligentní, vtipný, vzdělaný a rapper, po tomhle večírku byste změnili názor.
