Mnoho českých umělců se nedávno vrátilo z Wroclavi a v pražském divadle Archa se znovu sešli na vzpomínkovém, slavnostním koncertě, který pod názvem Zvuky a dozvuky Solidarity pořádal pražský Polský institut ve spolupráci s Evropským centrem Solidarity v Gdaňsku.
Ve dnech 3. - 5. listopadu 1989 došlo ve Wroclavi k setkání disidentů a představitelů podzemní kultury obou zemí na krkonošské Cestě československo-polského přátelství v rámci festivalu Nezávislé Československé kultury. Říká se dnes, že tato manifestace svobodné kultury byla skutečnou politickou předehrou sametové revoluce. Koncert ve Wroclavi se před dvaceti lety natáčel. Ačkoliv akci navštívilo tisíce Čechů a Slováků, někteří účinkující chyběli. Organizátoři před koncertem oficiálně četli jména účinkujících, kteří se přes hranici nedostali. Byli to například: Jiří Dědeček, Vlasta Třešňák, Mikoláš Chadima a Vladimír Merta.
Koncert v divadle Archa uvedla skupina DG307 s recitací vlastních veršů básníka Pavla Zajíčka. Po nich následovalo promítání filmového záznamu koncertu ve Wroclavi, kde nejdojemnějším momentem bylo vystoupení Karla Kryla před českým publikem po dvaceti letech. Kamera neúprosně snímala jeho tvář, neskrývané dojetí a na publikum v Arše dýchla doba, která není a nebude se opakovat.
Moderátor Jan Rejžek připomněl, že Karel Kryl už patnáct let nikde nezazpívá a uvedl na scénu polskou básnířku
Antoninu Krzysztoń. Snad, aby potvrdila nevratnost času a nenahraditelnost osobnosti, zazpívala hned po Karlu Krylovi ze záznamu, svoje vlastní přebásnění jeho písní. Vladimír Merta, kromě Prahy Magické zvolil přebásnění Jacka Kaczmarského.
Dokument z doby, kdy slova měla ještě význam, vyjadřovala postoj celé generace nebo celé jedné kultury. Slovo rozpohybovalo dav, píseň se vryla do paměti a byla symbolem postoje a ilustrací doby, kdy lidé nemuseli nikomu nic vysvětlovat. Stačilo jen někde být, zpívat a poslouchat. Lech Janerka je osobností polské nezávislé hudby již od osmdesátých let. Punkrocková kapela Voo Voo a jejich spoluhráči Ukrajinci Hajdamaky rozvířili společně zběsilou balkánskou show střídající rytmy reggae s jazz rytmikou hodnou divácky úspěšných Gogol Bordello.
Výstava ve foyeru divadla Archa byla zahájena pod mylným názvem: Odkaz s lidskou tváří. Polští organizátoři vysvětlili při zahájení, že výstava měla název: Vodka s lidskou tváří, jako vzpomínka na politický obecně rozšířený vtip, kdy se v tehdejším Polsku posmívali termínu „socialismus s lidskou tváří" a připíjeli si Mysliveckou, jako jedinou kořalkou, která měla na etiketě „lidskou tvář". Kromě dalších dokumentů ze sedmdesátých a osmdesátých let se na výstavě dozvíme podrobnosti o hladovce mezi polskými intelektuály za vězněné členy VONS v ČSSR, nechybějí ani dokumenty policejních záznamů z akcí a vězeňské fotografie.
Zvuky a dozvuky Solidarity, Divadlo Archa, Na Poříčí 26, Praha 1, 11000, akce se konala dne 3. listopadu 2009.
