Třeskutou absurditu prýštící z poezie, povídek, divadelních hříček, ale i z životního příběhu básníka, podivína, filosofa a provokatéra Daniila Charmse zdařile zpřítomňuje Naivní divadlo Liberec ve scénické koláži s názvem Ten, který vyšel z lesa.
"Jednou z domu vyšel vám s uzlíkem a holí - pán. A daleko, a daleko vydal se pěšky sám a sám," zpívají herci Naivního divadla v písničce zkomponované na jeden z Charmsových osudových textů, páteři nové liberecké inscenace o životě a díle tohoto avantgardního petrohradského básníka, recesisty a myslitele. Nenápadná básnička publikovaná v dětském časopise v roce 1937, v jejímž závěru pán s uzlíkem a holí zmizel v černém lese a už ho nikdo nikdy neviděl, vyvolala ve stalinistických cenzorech asociace s hromadným mizením lidí zatýkaných tajnou policií a deportovaných do sovětských gulagů, odkud pro mnohé z nich nebylo návratu.
Pro Charmse, jenž měl v psaní do dětských časopisů Čížek a Ježek jediný zdroj příjmů, znamenal následný zákaz publikování de facto odsouzení k pomalému umírání hladem a zároveň se stal předzvěstí jeho zatčení. Básník - občanským jménem Daniil Ivanovič Juvačov - nakonec po nesmírném utrpení umírá ve vlaku při transportu na psychiatrické oddělení tranzitního vězení č. 2 do Novosibirsku.
Očištěný a zpřítomněný
Jasnovidecká básnička, která se ve formě zpívaného refrénu prolíná celým představením, symbolicky rámuje předváděné, loutkoherecky i činoherně oživené příběhy Charmsových pitoreskních hrdinů a zasazuje je do kontextu jeho neméně pitoreskních osobních životních peripetií, to vše ve zpočátku euforické, později zlověstně houstnoucí atmosféře dvacátých a třicátých let. K paradoxům typicky charmsovským se řadí i skutečnost, že ačkoli komunističtí cenzoři i mnozí jeho současní popularizátoři spojovali zmizení pána s uzlíkem a holí v černém lese se stalinistickými čistkami, ve skutečnosti souvisí s jeho filosofickými názory. Motiv proniknutí za hranice dočasnosti (pomíjivost věcí byla v Charmsově svérázné filosofii čímsi principiálně špatným v kontrastu k nadčasovosti) a zakotvení ve věčnosti jsou totiž leitmotivy celého jeho díla, které mají folklorní a okultní kořeny. Pán s uzlíkem a holí je básnickým autoportrétem Charmse, který se - ne nepodoben Chlebnikovově ikoně Velmistra Zeměkoule - vydává jako šaman na duchovní pouť, jejímž smyslem je proniknout branou do jiné dimenze.
Přínosem liberecké inscenace je právě odpoutání od černobílé, ideologické interpretace (ta jinak v českých inscenačních pokusech pohříchu převládá) a důraz na blouznivou magičnost a nadčasovost jeho odkazu. Charmsův duch tak pod Ještědem ožívá v nebývale čiré podobě, vznáší se jako čaroděj nad Libercem a svou sžíravou ironii obrací ne proti svým dávno mrtvým vrstevníkům, ale proti lidské tuposti, krutosti a zabedněnosti obecně. Své gogolovské zrcadlo nastavuje přímo nám, kteří žijeme dnes a tady a s ďábelským chechotem se vysmívá aroganci a lhostejnosti, která nás - ať si to připustíme, nebo ne - nepřestává pronásledovat ani více než 65 let po autorově smrti. „Zvůle moci a nemožnost se jí bránit je téma, které je bohužel stále aktuální," trefně podotýká dramaturg a spoluator scénáře Vít Peřina.
Pro rošťáky z gymplu
Divadelní počin Naivního divadla ale není odvážný jen bořením ideologických klišé s Charmsem spojených. Jeho hloubka a provokativnost vpravdě šibalská spočívá v předsevzetí stvrzeném v programu divadla, totiž pojmout inscenaci oplývající zatraceně drsnými i palčivě erotickými momenty jako experimentální učebnici pro severočeské středoškoláky. Naivní divadlo Liberec je totiž především loutkovým divadlem pro děti, okupovaným převážně v dopoledních hodinách organizovanými výpravami školáků a školaček (a někdy i předškoláků a předškolaček, jak tomu bude kupříkladu během 20. ročníku mezinárodního festivalu profesionálních loutkových divadel s inscenacemi pro děti předškolního věku, na němž se od 24. do 28. června představí soubory z Belgie, Íránu, Japonska, Německa, Slovenska a ČR).
Volba Charmse se pro rošťáky z gymplů jeví jako mimořádně zdařilá. Středoškolská mládež, odkojená akčními filmy a počítačovými hrami, bude asi hodně překvapena, jak může taková alternativní výuka předmětů jako světová literatura, dějiny umění nebo dějepis vypadat. A nebylo by ani příliš divu, kdyby se navíc upřímně pobavili nad pohoršenými výrazy svých šokovaných pedagogů.
"Trochu jsme se toho báli, ale první repríza pro studenty 3. ročníků gymnázia dopadla velmi dobře," říká jedna z hereček Helena Fantlová. „Studenti to sledovali pozorně a mám pocit, že se zaujetím, což nebývá u organizovaných školních divadelních představení pravidlem."
Omamná divadelní houba
Ten, který vyšel z domu, není prvním signálem, že to mezi omlazenými divadelníky z Naivního divadla žije. „Představení pro dospělé jsme se rozhodli hrát dobrovolně, navíc, nad rámec pravidelných loutkových představení pro děti," říká dramaturg Vít Peřina. „Je to pro nás taková duchovní hygiena. Pro děti hrajeme moc rádi a s chutí, ale někdy si taky potřebujeme od všech těch zlatovlásek a otesánků odpočinout," vysvětluje režisérka a druhá spoluautorka scénáře Markéta Sýkorová. Před Charmsem se v Naivním divadle se značným ohlasem hrálo už několik představení pro dospělé, například inscenace Pallaton, Léčba neklidem nebo ...a jiný Bedřich. Od března je na programu představení na motivy původního českého komiksu o lidech z panelákového bytu v Praze pod názvem Pandemonium.
Netuctová dramaturgie, hravá až rozdováděná režie i zanícený přístup herců činí z charmsovské inscenace hodně emotivní divadelní zážitek plný legrace, radosti, smutku i hrůzy, ze které běhá po zádech mráz. To vše dává tušit, že v divadelním podhoubí, z něhož na stejném místě před pár desítkami let vyrostla legendární Ypsilonka, znovu raší magická houba nezvyklé vůně a s omamnými účinky v tom nejlepším divadelním slova smyslu. Ostatně, ne náhodou je režisérka Markéta Sýkorová dcerou principála Ypsilonky Jana Schmidta.
Autor je rusista
