Literární noviny

Tak ,Vašku, kde je tvůj blahobyt ??? Říkals, abychom se nebáli nezaměsntnosti, kterou nám hrozí bolševici. Skutečnost ??? Nezaměstnanost je desetiprocentní a půjde nahoru. Řekls, že budeujeme stát přívětivý k občanovi . Skutečnost ? /Po odpracovaných létech nedostaneme důchod, platíme si recepty, doktora, léky a pobyt v nemocnici. Jsou však tací, co se mají fakticky dobře. Dřepí ve správních radách, berou miliony za nic a mají JUDRy z Plzně. Vyrovnání se z minulostí ? Díky tobě, Vašku , se nic takového nenastalo. Byl jsi to přece ty, kdo projevoval moře humanismu ke komunistickým zločincům. Nyní převlekli kabáty, zmodrali a opět nám vládnou. Přisvojili si fabriky ,vedou úřady , školy, instituce. Ti co nás včera týrali, nás dnes vyhazují z práce.
Ale ty jsi zres tituoval lucernou s bolševikem Čalfou a estébákem Junkem. Máš miliony a miliardy a máš se tuze dobře. Za zradu přece Jidáš dostal 30 stříbrných, není liž pravda ???

„...v každé revoluci existují profesionální revolucionáři, kteří se vyznačují organizačním talentem, iniciativou a nějakou předem připravenou doktrinou. Tito revolucionáři nejprve naslouchají svým spoluobčanům, kteří se bouří, později se prohlásí za jejich představitele A NAKONEC SE OBYČEJNÍ OBČANÉ STÁVAJÍ PŘEDMĚTEM MANIPULACE TĚCHTO SAMOZVANÝCH REVOLUCIONÁŘŮ a k tomu obvykle dochází násilnou formou ...“


„...Tento vývoj předvídal jeho dlouholetý přítel Adam Michnik, známý polský intelektuál a publicista. „Charismatický vůdce nejprve vládne mocí téměř metafyzickou,“ řekl a hned se v této souvislosti zmínil o Havlovi. „Jeho autorita se zakládá na minulosti ,podařilo se mu učinit zázrak,svrhnout diktaturu a nastolit svobodu. Ale toto charisma za normálních demokratických podmínek slábne. ...V TÉTO FÁZI SE TAKOVÝ CHARISMATICKÝ VŮDCE PROMĚNÍ
V KARIKATURU SEBE SAMÉHO...“
Z knihy Johna Keane
Václav Havel Politická tragédie v šesti dějstvích

„...Zesílil dojem, že se chce za každou cenu udržet u moci a že moc, která kdysi pro něj byla prospěšným stimulantem , na něj nyní začíná mít zhoubné účinky,když česká veřejnost s úžasem sledovala boj, který vedl o restituovaný rodinný majetek se svou švagrovou ,Ivanovou ženou a matematičkou Dagmar Havlovou, která byla spoluvlastníkem secesního extravagantního paláce Lucerna, postaveného prezidentovým dědečkem počátkem století. Spor se vyvinul v poněkud nechutnou hádku a prezident se rozhodl,že případ svěří jednomu svému poradci,bývalému komunistickému premiérovi Mariánu Čalfovi. Ukázalo se, že Čalfa je právním poradcem velké společnosti Chemapol Group, podezdřelé s obchodováním se zbraněmi, která ještě před tím, než v únoru 1999 začala likvidovat, koupila prezidentův podíl na Lucerně.Celá tato transakce měla nádech KAPITALISTICKÉHO MAFIÁNSTVÍ a mnoho lidí se domnívalo, že je to v rozporu s morální zásadou života v pravdě, pocit, jejž víceméně naznačovalo stále víc novinářů, politiků, úředníků, maladých lidí i taxikářů, že totiž Havel ve své funkci prezidenta již není příliš inspirativní, ztrácí svou otevřenost, dynamičnost chuť něco dokázat a sloužit ….“

„..Stále více občanům se zdálo, že Havel ve své funkci již dosluhuje, aniž by se o něco snažil. Moudří lidé říkali, že Havlova kariéra jako dramatika je navždy ztracena. „Nemá pro nás hru, jež zmírní muka nekonečných hodin ?“ mohli si snad říkat s Williamem Shakespearem. Při své návštěvě Oxfordu na podzim 1998 řekl, že by se rád vrátil k psaní her a že chce napsat „jednu absurdní hru*“. Smutnou pravdou však je, že by se Havel nemohl vrátit do divadelního světa,
i kdyby na to měl čas a chuť, aniž by to vyvolalo určité problémy. Lidé začali říkat,že ve funkci prezidenta udělal víc věcí, než měl, ALE NEUDĚLAL VŠE, CO BYLO POTŘEBA,
a že už to „NEMÁ NIC SPOLEČNÉHO
S MORÁLKOU“.. .„
Z knihy Johna Keane
Václav Havel Politická tragédie v šesti dějstvích