Spor o Muchovu Slovanskou epopej se rozhořel na několika frontách a ačkoli se všichni jeho aktéři zaklínají uměleckou hodnotou epopeje a ohánějí se patetickými slovy o jejím významu celonárodním, mezi řádky lze číst, že jim nejde ani tak o naplnění odkazu slavného malíře a historické spravedlnosti, ale spíše, jak je u nás v kraji zvykem, o peníze.
Moravský Krumlov nechce přijít o největší turistické lákadlo, Praha touží po atraktivní akvizici, která by oživila skomírající pověst Veletržního paláce na umělecko-turistické mapě Evropy. A naději na vlastnictví epopeje neztrácejí navzdory dočasným neúspěchům u soudu ani třetí v zadu - Muchovi dědici.
Moravskokrumlovští mají pocit, že mají na Slovanskou epopej morální právo. Za více než pětačtyřicet let si všichni zvykli na to, že cyklus dvaceti rozměrných pláten, velkoryse oslavující slovanství, ke Krumlovu patří, po druhé světové válce to navíc byli právě dobrovolníci z jejich města, kdo se zasloužil o to, že mohly být zdevastované obrazy zrestaurovány a zpřístupněny veřejnosti. „Čtyřicet let Mucha Pražany nezajímal a teď je najednou v kurzu," zní nejčastější námitka proti stěhování obrazů do metropole. Proti ale nejsou jen obyvatelé Krumlova. Na sociální síti Facebook se podepsalo pod protestní studentskou výzvu více než devět set lidí, další podpořili skupinu pod názvem „Jsem Pražák, ale chci, aby Slovanská epopej zůstala v Krumlově!"
Před moravskokrumlovským zámkem, jehož neutěšený stav se stal záminkou k přestěhování epopeje, protestovalo minulý čtvrtek několik desítek lidí, v neděli se uskutečnil happening spojený s protestním pochodem městem, prohlídkami epopeje s živými obrazy v podání divadelního spolku Bezgest, proslovy pamětníků a koncertem.
Proti stěhování brojí i potomci malíře Alfonse Muchy. Ti již podruhé požádali soud o vydání předběžného opatření, které by mu zabránilo. Soud žádost opakovaně zamítl. Vnuk Alfonse Muchy John nicméně oznámil, že se odvolá. Zvažuje také podání žaloby, která by řešila, komu vlastně epopej patří. Má prý navíc k dispozici dokument psaný vlastní rukou Alfonse Muchy, který Prahu epopeje zbavuje. „Píše se tam něco ve smyslu matičko drahá, velké břemeno jsem ti dal, omlouvám se, nepodařilo se ti s tím nic udělat, tak to beru zpátky," řekl malířův vnuk novinářům. Jeho děd to měl napsat ve třicátých letech a narážet na nesplnění podmínky, že Praha postaví pro epopej důstojnou budovu.
Na pražské radnici ovšem mají jasno: Muchu Krumlovu nenecháme. „Podání dědiců bylo od začátku absurdní, město Praha je vlastníkem Slovanské epopeje a Nadace Alfonse Muchy s ní nemá nic společného," oznámil svým typicky nabubřelým stylem pražský radní pro oblast kultury Ondřej Pecha, nechvalně proslulý ze skandálů kolem přidělování grantů pražským divadlům, které vyústily v protesty kulturymilovné pražské veřejnosti. Praha chce podle něj přestěhovat obrazy v nejbližších dnech a zpřístupnit je na přelomu září a října ve Veletržním paláci. „Termín se ale může posunout na 28. září, kdy slavíme Den české státnosti," prozradil Pecha, že se Slovanskou epopejí počítá i pro účely propagačně-oslavně-ideologické.
Vypjatá prohlášení radních naštěstí nejsou jedinou reakcí Prahy. Jednání ředitele Galerie hl. m. Prahy Milana Bufky se starostou Moravského Krumlova Jaroslavem Mokrým byla o poznání vstřícnější. Bufka nabídl Moravskému Krumlovu jako náhradu za Muchu uspořádání dlouhodobé výstavy českého malířství 19. století z galerijních sbírek autorů jako Václav Brožík, Jaroslav Čermák, Mikoláš Aleš či Jakub Schikaneder. Šlo by o 150 děl, z nichž mnohá jsou unikátní povahy. Zlí jazykové tvrdí, že z čistě uměleckého hlediska by si Krumlov oproti Muchovi polepšil. Turisticky však zajisté nikoli.
Necháme-li stranou podivuhodný a nečekaný příklon pražských radních za ODS ke slovanským idejím, s nimiž předtím nikdy nechtěli mít příliš společného, překvapuje horečnatá aktivita, s jakou se do sporu o Muchu pustili, i náhlý záchvat lásky k českému kulturnímu dědictví, do té doby u nich nepředstavitelný. Koho ale osud zavede do Panské ulice, kde se před „Mucha museem", které je v podstatě turistickým obchodem s kalendáři, talíři, hrnky a dalšími suvenýry pomalovanými Muchovými náměty, přinášejícím svému majiteli, velkopodnikateli Pawlowskému nemalý zisk, tomu rázem svitne, v čem je vlastně zakopán slovanskoepopejský pes. Ve sporu, který se tváří vznešeně kulturně, jde více než o umění o finančně nesmírně atraktivní značku Mucha. Pro japonské masové turisty se už teď jeho nejpopulárnější motivy v žebříčku „suvenýrových superstar na tričko" dotahují na Kafku i na Švejka.