Nastupoval s pošramoceným štítem, vzepjal se uprostřed svého období k důležitým rozhodnutím, a svou ministerskou misi ukončil trochu rozpačitě. Aktschluß, konec hry. Co ale zůstane z jeho éry, v níž ministroval, kde to občas vypadalo na konec demokracie v Česku? V osobnosti ministra kultury odchází člověk, jehož kvality dosahovaly strmých výšek, propady ale nebyly malé.
Možná to byla v té době z jeho strany jen zdržovací taktika. Schopnost natahovat diváky, hrát až do posledního aktu, totiž ministrovi, kterému se dostalo nečekaně o půlroku mandátu více, nikdy nechyběla. Co zůstává? Z jeho éry si budeme pamatovat tři kauzy, spjaté se třemi příspěvkovými organizacemi.
Vylámané zuby
V říjnu vypukla aféra kolem Galerie Rudolfinum, kdy musel ministr řešit snahu svého podřízeného Vladimíra Darjanina (a nástupce v České filharmonii, odkud sám přišel) odvolat ředitele Petra Nedomu. Spor vyřešil ministr nakonec Riedlbauch šalamounky, když převedl Galerii Rudolfinum pod Uměleckoprůmyslové muzeum. Doslova Meisterstück. Ministr Riedlbauch nakonec Darjanina v polovině května odvolal. A to z podobných důvodů, které vytýkal kdysi Darjanin Nedomovi: za neprůhledné hospodaření. Na čem si ministr ale doslova vylámal zuby, byla Národní galerie - tady narazil na soupeře, který se nehodlal podřídit jeho majestátu.
Generální ředitel Národní galerie Milan Knížák, relikt z časů opoziční smlouvy, se prostě předvedl jako liška podšitá. Úkol ministra, který hodlal upravit délku ředitelům všech příspěvkových organizací, vyhověl naoko tím, že tuto hru přijal, a sám si určil, kdy hodlá odejít. Když už se umělecká a odborná obec domnívala, že v dubnovém výběrovém řízení dojde k elegantnímu Knížákově odchodu z funkce, sám se do něj znovu přihlásil. Zmatek a protichůdné zprávy, které výběrové řízení provázely, neprospěly nikomu - s výjimkou Knížáka.
Ministr sliboval brzké vyhlášení výsledků - a nic. „Je to má osobní prohra," zhodnotil kauzu ministr minulý čtvrtek. „Byl bych to býval rád dotáhl do konce," posteskl si. Těžko říct, co chtěl dotáhnout. Po dohodě s dosluhujícím premiérem Fischerem prostě jen ustoupil takticky - do předem připravených pozic.