Už Voskovec s Werichem věděli, že je lepší si střílet z kultůry, než střílet do kultůry. Jejich moudrost je však dnešním správcům věcí kulturních očividně nedostupná.
Bedřich Smetana se obrací v hrobě, duchové českých obrozenců v dlouhých bílých nočních košilích zoufale kvílí nad průčelím Národního muzea a generální ředitel Národní galerie neví, jestli má brečet, nebo se smát, že se příští léto zbaví svého, druhdy veleváženého křesla, jehož se až doposud držel jako klíště. Tři pilíře české kultury se staly prominentními terči dělostřelecké palby vládní ofenzívy. Budou útrpně živořit s přiškrcenými hrdly? Objem finančních prostředků jim vláda seškrtala o polovinu!
„Naši umělci se dostanou hluboko pod platovou úroveň svých kolegů v Polsku, Maďarsku či na Slovensku," postěžoval si ředitel Národního divadla Ondřej Černý a mimoděk tak předjal důsledky vládních škrtů: nejlepší herci, tanečníci, muzikanti a operní pěvci se budou muset poohlédnout po živobytí jinde. Ke škodě divákům, pro jejichž duchovní povznesení bylo původně Národní divadlo za všeobecné solidarity postaveno.
Nejsmutnější na vládní kanonádě proti věcem kulturním není návrat ke stavu, který dal vzniknout rčení „mít hlad jako herec". S ním se zaměstnanci oblastních divadel, muzeí a knihoven statečně potýkají již léta. Horší je všudypřítomný strach, plíživá hrůza z pádu na dlažbu. To jsou fantomy zašívající lidem ústa, infikující je zbabělostí, nutící je vzdát se práva na odpor. Vychytralí ministři to dobře vědí: škrtáním a strašením si drží všechny patřičně od těla. Postižené instituce vyděšeně mlčí, na otázky po důsledcích škrtů neodpovídají s tím, že na to nemají kompetenci, a odvolávají se na chystané aktivy a grémia. Ponurý obraz doby kulturního nečasu.
Dnes nehrozí, že by herci vyšli listopadově do ulic. V začarovaném kruhu se místo toho dělá z nouze ctnost pitoreskními úkroky: Národní galerie sází na starosvětského, leč módního Muchu, Národní muzeum na voskové figuríny The Beatles a Národní divadlo šlape popkulturní chodník pronajímáním historické budovy idiotské televizní estrádě Česko Slovensko má talent.
Kéž zachrání pošlapanou čest vystrašené české kulturní obce alespoň odvěcí zachránci věcí sousedských a obecných stejně jako divadelnictví ochotnického - dobrovolní hasiči, jimž vláda hodlá odebrat i onu almužnu, kterou jim stát k jejich bohulibé činnosti dosud přispíval. Do ulic se chystají v září. Nemají už co ztratit.
Publikováno v aktuálních Literárních novinách 35/2010
-
... tak.... končí v Čechách sametová "lehkost bytí"..... nesnesitelně.... Rozdíl mezi státním zaměstnancem a bezdomovcem je jistě finančně propastný až děsivý... zaměstnavatelé žádají od zaměstnanců loajalitu... a možná tuší... že tím žádají zbabělost a kupují neschopnost.... :) paradox....ten čas tady byl... před revolucí......politici svojí úrovní médiím jistě neusnadňují předstírání že věci fungují...ten čas tady byl... před revolucí.... doba nutí k osobní volbě... občan sleduje média...nic...média sledují občany...nic...ticho...vládnoucí politici proklamují svoji prý odvahu... a přitom by měli mít strach...ze sebe... vydírat prachama lidi je tak snadné... kohokoliv moct smáznout jak štěnici...je tak snadné......sami ublíženými vystrašenými potenciálními štěnicemi velkobyznysu... kážou o demokracii................. :) ovšem... svítá mi naděje....zázraky se dějí....například v antikvariátu jsem našla ...slevněno z devadesáti korun českých na deset korun českých... životopis Henryho Millera ... od Eriky Jongové....Démon zblízka... z něhož je zřejmé....že muž..... se může...... skutečně..... i když zřejmě velmi těžce :) velmi těžce :) ....propracovat.... k osvícení..... intenzívním sexem :) takže... přátelé.... končím radostným heslem našich chudobných předků.... Sex radostí chudých.... Srdečný pozdrav z Valašska... počasí souzní...srpen za kamna vlezem....jsme na dobré cestě...správným směrem.....sem přesvědčena....ačkoliv poněkud ..... jak to říct..... autoeroticky. Zdar a silu. :)))
