Nevím, jestli tam u Vás nahoře jsou houby. Tady byly. Den se vybral parádně. Frčel jsem k Mileně svoji letitou Mazdou, co má nárok na titul historické vozidlo desetiletí. Otevřel jsem okýnko. Mám rád proudění vzduchu kolem uší a jako obvykle jsem parádně nastydl. Před Jelencema bylo tak průsvitně a vlaho, že jsem neodolal a zašel do lesa. Hned na kraji naleštěné hříbky s hlavičkou jako kaštánky a kolem jako naseto. Dvě vysoké bedly se nedaly unést. V domnění, že je hub přehršle, jsem jel do Hbit. Fanda mě vítal vlídně. Už je malinko zšedlej. To víš roky. Milena nachystala švestkový knedlíky, ale než jsme se k nim prokousali, trvalo to. Semleli jsme první poslední. Nemůžu říct, že by Milena připomínala dámu mírně v letech, co na odpočinku ve venkovský chalupě lehce kašle na svět. Naopak. Bez ladu a skladu to brala vinnej nevinnej. Příšerný zdražování - máslo o dvacku i chleba a rohlík. A elektřina, co ji vyrábí státní podnik, chlubí se obrovskými příjmy a bez mrknutí oka zdražuje. Co na to vláda, která má přece vládnout a zodpovídat se občanům. Ani socani nehlesnou, protože se rozváděj a dělej si prachy a člověk se stydí o tom mluvit, protože pořád nevěří, že je to možný. Radar v Brdech, a to je od vás kousek. Zatím co se rozhořčeně debatuje o referendu, vláda rozhodne předem, že nic nebude. Americká diploma¬cie, co v posledních letech zvorala, na co sáhla, dostala od nás taky na frak. Ta neobratnost. Náhle jsou zase Rusové jen Putin a celá kultura, a ta rozlehlost podivného příbuzenství, obráceno vniveč. Mluvili jsme o Kasparovovi a geniálních šachistech, a že i v politice se má jednat na mnoho tahů dopředu. Že teprve v úplný blízkosti se dají rozpoznat nejdůležitější věci, že pravda se skrývá v detailu atd. Měli jsme pocit koridy, že jsme jako ten bejček, co trká do rudý fangle, za kterou nic není, že to podstatný se odehrává jinde, zase daleko od nás, co jsme ve Hbitech. A taky jsme se dostali ke svobodě. K té vytoužené a nedostupné. A pobaveně jsme se překřikovali v údivu nad hroznou závislostí dlužníků všech možných lízinků a půjček, vedoucích k absolutní loajalitě, k totální nesvobodě. A mudrovali jsme, jak to teda udělat, aby se nějak využila ta zkušenost. Tvoje a moje a Mileny a co já vím. Aby se hledalo hájemství lidsko¬sti uvnitř, bez blbejch a postradatelnejch věcí. Co je to prosperita, co čest a slušnost - jestli to ještě je a tak dál. Asi bys nám rozuměl. Velmi plaše si dovoluju přemýšlet o Tobě. Tak málo Tě znám. A lituju, že jsem nebyl pilnější a pozornější, když jsi tu byl. Ale tak to bývá. Teprve ztráta vyzvedne cenu. Tebou cloumala hluboká víra v dobro a řád. Měl jsi nad všechno rád ten kraj, kde ses narodil. Višňová, Hříměždice, Onen svět. Teď jsi na ONOM SVĚTĚ a máš jistě přehled, co my tady dole. A
seš v dobré společnosti. Nám se po vás stýská. Dá se říct, že jste pořád s námi. Přijel jsem k Tobě jako obvykle pro posilu a tu jsem dostal. Milena mi půjčila Tvoje zápisky. To jsi Ty. Děkuju Ti.
„Svět je v dočasném držení Ďábla, v tom jsem se svou ba¬bičkou zajedno. Tuším, že na ďábla platí jedině láska. Ta evangelijní, radostná, zvěstná, ovšem vykoupená/zaplacená nes¬mírným utrpením.
Jak dlouho trvá, než je člověk natolik morálně a inte¬lektuálně hotový, aby mohl být sám sebou? Aby unesl to strašné poznání: toto jsem já, zvíře obdařené rozumem, nespolehlivým rozumem, který tak často produkuje falešné vědomí a svádí z cesty. Naučil se sžít se sám se sebou, aby posléze zjistil, že to nedo¬káže. Sebevražedné myšlenky. Chlast. Ze dna zahlédnout hvězdy.
Zazdít se před světem. V té chvíli snad možná začne duch levitovat a člověk se jakoby povznáší sám nad sebe, ale ani v té chvíli ne zcela od sebe osvobozen. Snad až v okamžiku smrti. Radostný okamžik smrti. Skonat v Pánu.
On je však stejně reálný, jako je pro mě reálný můj dávno zemřelý otec, můj dávno zemřelý bratr, moje dávno zemřelá maminka. Umírala zdeformovaná otokem celé hlavy, ale držela mě za ruku pevně. Lékař: Jak se jmenujete? Šedesát osm. Kolikátého je dneska? Šedesát osm. Lékař ukazuje na mě. Kdo je tohle? Toník. Všichni už jsou v Pánu. Všichni už jsou vzpomínkou. Všichni jsou On."
Návrat byl pozdní. Les voněl houbami, Toníku.
Autor je herec a filmový a televizní režisér.
