Když nám před patnácti lety ukradli auto, byl jsem z toho (stejně jako ono) celý pryč. Při letošním opětovném odcizení byl náš vůz zase celý pryč, ale já už ne.
Z minula jsem si pamatoval, že tehdejší vztek a pocit bezmoci byl na nic. Proto jsem si teď řekl, že se nebudu užírat, když už tak mi bylo neznámým padouchem zase užráno deset metráků hmoty.
Rozhodl jsem se, že tentokrát se pokusím o pozitivní myšlení. Že se budu snažit najít na vzniklé situaci i něco kladného. A věřte, není toho málo.
Píši tyto řádky ve fázi, kdy čekám na skončení dvouměsíčního policejního vyšetřování krádeže. Teprve pak budu moci finančně požadovat od pojišťovny takzvané plnění. Momentálně jsem tedy ještě nenaplněn. Nemohu proto dosud přemýšlet, jaké další auto si po vyplacení + doplacení případně pořídíme.
Mám čistou hlavu a mohu si plně vychutnávat klady situace, v níž se zrovna nacházím.
Například: nemám-li teď auto, nemůže mi ho nikdo ukrást!
Taky ušetřím za benzín a při cestách do města za parkovné.
Ztráta auta je spolehlivým konverzačním tématem, a to i při hovoru s lidmi, s nimiž si člověk nemá zrovna o čem povídat.
Může mě hřát, že ty tam jsou doby, kdy se kradla především auta dovozová a nad zdejšími ohrnovali zloději nos. Nyní si podsvětí naopak nejvíc cení vozů tuzemské výroby. Nejen vyšších typů, nýbrž i takových jako naše (donedávna) Fabia.
Když jsem oznamoval krádež před patnácti lety, zapisoval policista podrobnosti neumným datlováním na psacím stroji. Nyní proběhlo vše svižně u klávesnice počítače - jedna radost.
Poučné je i objevování nových možností. Když jsme se na chystaný výlet nemohli vydat autem, byl nám na nádraží ochotně přistaven vlak, a to s možností výběru z několika odjezdů denně.
Při četbě statistiky o každodenních nehodách na silnicích jsem si vydechl, že momentálně se mě to jako řidiče netýká.
Bez auta taky nemusíme s manželkou řešit dilema, kdo z nás si na návštěvě dá skleničku vína. Případně hruškový valašský koláč frgál, o němž bylo nedávno při dechové zkoušce zjištěno, že může obsahovat až ke dvěma desetinách promile alkoholu.
Potěšujícím zjištěním je pro mě i poznatek, že někteří blízcí nám hned vzápětí nabídli službu k případnému odvozu tam či onam, kdybychom potřebovali.
Když jsem v poštovní schránce našel obálku s černým rámečkem, zatrnulo mi. Posléze zaplaťpánbůh zase odtrnulo. Byla to svérázná kondolence přítele Vlastimila Mrvy ke zmíněné ztrátě. Kromě jiného mi napsal i následující větu: „Postižení by měli po takové krádeži pobírat míchovné, poněvadž si umím představit, jak tě ta krádež namíchla."
Ano, o to všechno zmíněné bych přišel, kdybych o nic nepřišel.
Pravidelný fejeton Rudolfa Křesťana v tištěných Literárkách
-
|2011-05-20 12:08:25 Anonymní....tak tak...jedině chudoba posiluje intelekt :) a jsme tedy na nejlepší cestě státi se intelektuálně skutečně silným národem...a to díky našim tupým politikům....no není ten svět nádherně zdánlivě komplikovaně přímočarý? Avšak s tou chudobou bych byla přece jenom opatrná, je třeba držet pouze jistou míru "chudoby", umožňující obelstění panických záchvatů ega z potenciálního nenaplnění svých tužeb....shrnuto slovy, ego: "mohlo bych chtít, ale ve skutečnosti nechci, stačí mi pravda a láska".....(pravdu a lásku od lži a nenávisti balancuji již dlouho)....slabší povahy pak dávají prostor lži a nenávisti právě z pocitu zvlášť palčivé "chudoby" , paradoxně pak "čím víc kdo má, tím více chce"...takže ve skutečnosti čím bohatší, tím chudší....Divně namíchaný svět.....Navrhuji dobrovolně udržovat přiměřenou chudobu, jelikož nepřiměřené bohatsví atrofuje duševní výbavu intelektu, pravdy a lásky; udržovat ji kontrolovaně až do té chvíle, kdy jeden každý zjistí, že....chudoba je bohatstvím a bohatství vlastně chudobou...a konečně bychom se mohli přestat mlátit klackama po hlavách z důvodu urvání si nejlepšího místa na slunci...totiž...slunce bez deště je houby....Tolik k pozitivnímu myšlení.....aneb...O CO VŠECHNO BYCHOM PŘIŠLI, KDYBYCHOM VŠECHNO MĚLI :) krásný den :) ...a to všechno už věděl Konfucius, taoisté, Ježíš, první křesťané.........pravda a láska.......drze si dovoluji přidat humor....
-
|2011-05-21 20:00:51 Karel Petráň - Rozmím a nerozumímRozmím fejetonu. Je nádherně myšlenkově vybroušený, jako všechny od pana Křesťana. Klekám před jeho uměním vidění, hledání drobných rozporuplných krás běžného života. Ano - to je umění. Nerozumím ale níže přílloženému komentáři. Myšlenkově je zkalený, jakoby nalitý burčákem, velmi by mu prospěl postup a la Bond: protřepat, nemíchat! Ne - tohle není umění. Nebe i pisatelé budiž mi milostivi.
-
Říká se, že máme pozitivního myšlení málo. Já mám ale raději myšlení negativní. Proč?
Pozitivní za každou cenu jsou Američané. Na otázku, jak se mají, u nich prostě neexistuje jiná odpověď než It's OK, it's fine... všechno je krásné, až to jednoho dne rupne, Američan popadne pušku a jde vystřílet místní školu nebo supermarket.
Čecháček má na totéž obvyklou odpověď: Stojí to za h--o, v hospodě si všichni zanadáváme na poměry, pěkně se odreagujeme - a žádná střelba se nekoná.
Teda - až na fanatické příznivce USA. Ti jdou ve svém obdivu až k pozitivnímu myšlení a k nákupu zbraní a munice. Od těch můžeme čekat ledacos... :-)
-
Americké pozitivní "it's fine" není (zřejmě většinou) pozitivní myšlení, ale rádobypozitivní přetvářka. S Američany do styku běžně nepřicházím, ale přesto jsem to poznal takříkajíc na vlastní kůži. Na kurzu angličtiny, na přelomu věků socialistického a zaseužkapitalistického. Ve školícím středisku v Miletíně. Vždycky po prohýřené noci nás pani učitelka Patricie s úsměvem zdravila“ „Good morning, how are you“? A my museli z bolavých a nevyspalých hlav vyloudit naučené „Fine, thanks“ …
Pohledy pana Křesťana – to je pozitivní myšlení. Nedávno jsem se s ním úplnou náhodou seznámil a tak ho vlastně znovuobjevil. Z knihovny jsem vyhrabal Slepičí krok, koupil si Co jsem si nadrobil aneb Sypání ptáčkům a teď si našel nejnovější fejetony i na internetu. A nyní si užívám těch pozitivních ostrůvků v převážně negativním mediálním moři, po kterém plujeme. A hledám a nacházím v nich inspiraci, jak se jinak dívat i na to zachmuřeně šedivé moře… Tak tedy aspoň touto cestou – DÍKY!
