Nové dnešní technologie se podobají zázrakům. A to je také důvod, proč nás připravují o spolehlivost vidění.
Nejde o to, že bychom si nějak zvlášť kazili oči koukáním na displeje mobilů, tabletů, osobních počítačů a na televizní obrazovku. Jde o převrat v povaze naší smyslové výbavy. Celou svou dosavadní historii dospíval člověk k přesvědčení, že plně prokazatelný je ten svět kolem něj, na který dosáhne vlastníma očima. Vidět na vlastní oči znamenalo nepopiratelný důkaz existence jakéhokoli dění, i když třeba mozek odmítal očím věřit, neboť podávaly zprávu o úkazech přímo nadpřirozených. Lidská touha se však nikdy nesmířila s tím, že dohlednost očí je omezena horizontem nebo překážkou, a proto se odedávna těšily sympatiím výhledy z vysokých hor a dalekohledy. Když nebylo k dispozici jedno ani druhé, postavila se aspoň rozhledna a nakonec to vedlo až k vynálezu televize. Celý oceán času platilo, že širost světa je odkázána na fyzickou přítomnost pozorovatele. Teprve pár vteřin na hvězdných hodinách lidstva platí, že je možné vidět krajiny, do kterých jsme nikdy nevkročili, a sledovat události, jichž jsme nikdy nebyli svědky. Vypadá to však tak, že ekonomie našeho života je mstivá a že zrušení vzdálenosti jsme zaplatili ztrátou věrohodnosti. Uvědomujeme si to teprve postupně a neradi. Nicméně jsme přece jen nuceni připustit, že to, co nám nabízejí přístroje, nemusí být vždy spolehlivé, že digitální realita nemusí souviset s pravdou. Skutečné je i to, co není pravdivé.
Asi jsme ještě stále v šoku. Novinky se na nás hrnou ze všech stran, takže ve zmatku ceníme vzdálené a skryté víc než to, co se nabízí našim očím bezprostředně a každý den, co je blízké a samozřejmé. Svou všední fyzickou existencí začínáme procházet jako stroje. Zatímco mnohý obyvatel Prahy by zpaměti nakreslil půdorys vzdáleného domu, ve kterém zabili Usámu bin Ladina, jen velmi těžko by si vybavil, jakou barvu měla tramvaj, jíž jel dneska do práce. Ne že bychom věci a lidi kolem sebe neviděli, my je nevnímáme. Bezkontaktně ovládáni zvykem suneme se městy a vesnicemi a uniká nám, že o každý mechanicky absolvovaný metr prostoru se nám zkracuje také život, že chvíle, kdy jsme zapomínali žít, nám nikdo nevrátí. Když nám veškerou zajímavost a všechen význam z naší existence vymele lhostejnost, mozek začne záviset na přísunu mediálních obsahů, neboť se musí nezbytně něčím zabývat, aby nezešílel.
Jestli trendy budou činit, co obvykle činí, totiž zrychlovat, nakonec nám nezbude, než abychom se spokojili s tím, že zhlédneme celý svůj život za jeden večer v televizi. Při té nudné podívané si přigooglujeme pár milostných dobrodružství na exotické dovolené, stihneme se projet bourákem svých snů na trenažéru a zasurfujeme si na kapičce slávy. Teprve až se nám bude chtít plakat nad smutným koncem bijáku, až se nad sebou dojmeme, zjistíme, že slzy netečou, protože jsme po smrti.
Publikováno v aktuálních Literárkách 19/2011
1) Přestaňte ignorovat Marshalla McLuhana a konečně si ho přečtěte, erudito! Možná Vás ten moralizující světabol přejde - vydala to v "concise" verzi Jota v r. 2008. Navíc to byl vzděláním literární vědec, tak by Vás to mohlo dojmout, kam až je možné v bádání zajít a zbytečně nemoralizovat po vzoru páprdů s plnovousem z 19. století.
2) J. J. Rousseau už je pár století po smrti - viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Jean-Jacques_Rousseau. Já vím, že Wikipedia je mezi emerity vnímána jako zdroj informací s despektem, ale pokud se někdo narodil r. 1712, i zdravý rozum velí, že dnes již bude s největší pravděpodobností mrtev. Trvat dnes na existenci jakési prapůvodní čistoty lidského vidění, jež je možné dosáhnou snad zenovou meditací nad projíždějící tramvají (????), je poněkud dětinské, nemyslíte? Víte Vy vůbec, že až snad do rokoka lidé vůbec neviděli přírodu? Byl to pro ně nepřátelský hvozd plný životního nebezpečí, kterému je lepší se vyhnout!
3) Kdy se, "kua", intelektuálové z LN pokusí být současný a přestanou si honit svýho "bambulu" nad renesančními spisky Boccaccia? Nic proti tomu italskýmu našenci, ale ujíždí jim vlak, pane Bílek. Kdyby Boccaccio nebyl tehdy současněj, nikdy byste o něm býval byl neslyšel, monsieur.
Zdar a sílu do další bojů se současným morálním neřádem přeje Váš věrný, pobavený čtenář.
PS: taky Vás tak baví natáčet videa před knihovnou? :-D Já vím, jsou tam jen ročníky LN...., ale alespoň něco, ne? ;-)