Literární noviny

Zatímco titulky novin stále ještě plní vojenské operace v Afghánistánu, čím dál víc neokonzervativců vyzývá Baracka Obamu k útoku na Írán.

Maďarští neoliberálové představili program prakticky bez obsahu, ve volbách jsou ale jejich šance beztak vysoké.

Sněmovna reprezentantů amerického Kongresu schválila rezoluci, kterou uznala tureckou genocidu Arménů. Je ale otázka, zda toto gesto Spojeným státům nenapáchá víc škod než užitku.

Regionální galerie dokončila veledílo, při jehož tvorbě editoři zestárli o dvanáct let. Slovník výtvarných umělců má jedenadvacet svazků.

Na první pohled budeme možná těžko hledat, co spojuje básníka Ivana Wernische, kováře Antonína Willerta a režiséra Karla Zemana, kteří se sešli v posledním svazku Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2010. Mezi dalších zhruba devět stovek autorských hesel jsou však zařazeni právem. Když totiž editoři, vedení Alenou Malou, spolu s duchovním otcem projektu, ředitelem Výtvarného centra Chagall a malířem Petrem Pavliňákem, o budoucím slovníku přemýšleli, rozhodli se, že zaznamenají každého, kdo tvořil prvního ledna 1950 a poté. A že se soustředí na všechny obory, související s výtvarným uměním.

Na výpravu časem do roku 2025 zve scénář Zuzany Drhové, jeden z devíti, které vznikly v kolektivu autorů na Univerzitě Karlově, ve spolupráci Fakulty sociálních věd a Filozofické fakulty. Studie  pokrývají klíčové oblasti naší možné budoucnosti. Co by se stalo, kdyby se podařil zelený sen úspěšné ekologické modernizace? Bude lepší svět? A stačí se soustředit jen na pořádek doma?

Příkladem toho, jak radniční noviny plní svou blahodárnou funkci, budiž Listy hl. m. Prahy. Jejich březnové číslo srší dobrými zprávami od titulní strany. V hlavním článku - na téma Opencard - stojí černé na bílém, že už „je vše v pořádku". Slibované vyvození závěrů z auditu, hovořícího o 888 víceméně promrhaných milionech, nemohlo být lapidárnější a potěšitelnější!

O titul Evropské město kultury 2015 usilují dva kandidáti, slezská metropole oceli a česká kolébka piva.

Jelikož je autoritativní hrozba z levice již minulostí, důraz na „demokracii" se stal zbytečným. Demokraté jsme dnes všichni. Ale výraz „sociální" má stále nějaký význam.

Michael Frayn je u nás známý především jako autor úspěšných divadelních her (mimo jiné komedie Bez roucha či drama Kodaň). Po hlavě jej poprvé představuje i jako schopného prozaika.

Plavovlasý mladík přicházející z daleké Evropy na dvůr indického císaře Akbara a vystupující pod hned několika jmény se mughalskému vládci představuje jako syn Akbarovy pratety, tajemné krásky unesené kdysi uzbeckými válečníky, kterou pak osud zavál až do Florencie, kde okouzlila řadu místních malířů. Akbar podezírá obratného vypravěče z toho, že mu předkládá spíše smyšlenku než věrohodnou verzi skutečných událostí, uvědomuje si však, že v mladíkovi našel i spřízněnou duši, ochotnou překročit hranici mezi skutečností a snem a začít v něm nový život. Anebo je cizincovo líčení přece jen pravdivé?

Poznámky k fenoménu nekonečného televizního seriálu

Zdražení nákladů na domácnost ujídá rodinným rozpočtům peníze na kulturu, zábavu a vzdělání. Svědčí o tom aktuálně vydaná Statistika rodinných účtů za loňský rok z pera Českého statistického úřadu. Zdražení elektřiny, tepla, vody a nájmů z ledna 2009 bylo tak významné, že to zcela zpřeházelo priority rodinných rozpočtů. Lidé poprvé vydali vůbec nejvíc peněz na bydlení, zatímco výdaje za potraviny se ocitly až na druhém místě. Dosud bylo toto pořadí vždy obrácené.