Literární noviny

Když byl před časem v aukční síni Christie's vydražen za překvapivých 15 000 dolarů jeden z obrazů francouzského malíře Lecoquea, zcela jistě se nikdo z účastníků dražby nepodíval na český trh, kde můžeme od 1 000 Kč pořídit akvarely českého malíře Aloise Kohouta. Nestálo by to za zmínku, kdyby francouzský malíř Lecoque  a český malíř Kohout nebyla táž osoba. A to s osudem, nad nímž se tají dech a který měl být u nás zapomenut.

V různorodé společnosti, která z rukou prezidenta Václava Klause převzala 28. října ve Vladislavském sále na Pražském hradě státní ocenění, byl Karel Šiktanc jediný literát. Za své dílo obdržel Medaili za zásluhy.

Zadívám-li se na svůj stůl, bleskne mi občas hlavou stále tentýž rychlý sled obrazů a dojmů:

Řekl bych, že stoly jsou v zásadě dvojího typu, přičemž mnohé se těm dvěma více či méně blíží. Ten můj je povětšinou typu „Daniel Spoerri".  Kromě monitoru a příslušenství k počítači na něm leží halda knih, dva tři hrníčky od kafe, rozbitý gong do loutkového divadla, který jsem již měsíc skálopevně rozhodnut opravit, rozházená jazzová cédéčka, lžíce od bůhvíjaké příležitosti, pět hracích kostek ze šesti, pytlík tabáku, dětský bryndák, cigaretové papírky, halda vyžehleného prádla, diktafon, skořápka od ořechu, kladivo a xylofon, plastový had, ulomená součástka čehosi, skládačka tukana z kindervajíčka, několik mincí z různých století a států, husí brk, miska od olejových barev, zámek do dveří i s klikou, několik večerníčků na DVD, účtenka za plyn z nevím jakého měsíce a dřevěná budova westernového vězení, dva cínoví rytíři na koni, kartička pojištěnce, kterou už půl roku hledám, porcelánový kahan, fotka prababičky a nejspíš ještě něco pod tím vším.  Je to právě výtvarník Daniel Spoerri, který tato nečekaná setkání předmětů zachycuje, a uklidňuje mne, že mi ještě leccos schází k mistrově dokonalosti, soudě alespoň podle názvu jeho nejslavnějšího díla „Krásné jako šicí stroj na operačním stole".

Dne 11. října uplyne 35 let od smrti Emanuela Frynty (1923 - 1975) - básníka, překladatele a aristokrata českého nonsensu.

Když se jednoho odpoledne roku 1975 paní Ada Fryntová vrátila domů, cítila po celém bytě kouř. „To je zase z komínů," uklidňoval ji její muž. Nebyla to však pravda. Toho dne spálil jeden z našich nejtalentovanějších překladatelů, básníků a literárních teoretiků téměř celé své dosud nevydané dílo. Desítky překladů, které umlčovanému autorovi byly všude odmítány, poznámky k připravované knize o Dostojevském a pravděpodobně i některé básně a povídky - to vše nenávratně zmizelo. Zachráněny zůstaly jen povídky a básně uložené mimo pracovnu (později vyšly v souboru Závratné pomyšlení).

Moucha

Ač moucha kouše člověka,

že kolikrát až otéká -

člověk se nemstí na mouše

a nikdy mouchu nekouše.

A váží si nás celý svět,

že dovedeme odpouštět.

Nová sbírka eugeniálních veršů vídeňského elegána se drží v duchu osobnosti svého autora.

Jan Těsnohlídek ml. obdržel za svou prvotinu, básnickou sbírku „Násilí bez předsudků", prestižní Ortenovu cenu. Zdařile tak vykročil na dráhu slavného prastrýce.

Fotografka Ivana Řandová a básník Ondřej Fibich spolu putovali za prameny Šumavy, Pošumaví a Jihozápadních Čech.

Poslední číslo Paris Review, nejprestižnějšího literárního časopisu na světě, přináší pozoruhodný rozhovor s americkým spisovatelem Rayem Bradburym. Devadesátiletý nestor sci-fi v něm popisuje, kterak jako autodidakt dosáhl svého vzdělání - v knihkupectvích. Od svých šesti do sedmadvaceti let v nich trávil prakticky veškerý volný čas, knihy dokonce kradl a po přečtení zas vracel do regálů. Aniž by se mu dostalo hlubšího školního vzdělání, dozvěděl se tak vše, nač byl zvědav, počínaje v dětství dinosaury či starověkým Egyptem po volby pozdější. Tak dlouho v knihkupectvích hledal vše, co jej zajímalo, až v nich našel sám sebe.

Kdo jako kluk nehltal knížky o pirátech nebo průzkumných expedicích do nitra neznámých kontinentů, snad ani nezažil plnohodnotné dětství. Ti druzí dnes mohou na Google Books najít originály deníků z výprav, o kterých četli jen zprostředkovaně.

Chřipka vždy budiž vítána jako veliký svátek. Není nad to zalézt pod peřinu a otevřít si knihy věhlasných polárníků, jakmile se do člověka zakousne zimnice. Nechat se unášet zamrzlý v ledu s Nansenem na jeho lodi Fram, kráčet pěšky s Pearym zrádnou bílou pustinou přes pukající kry, nechat si vyhrknout slzy do očí nad posledními stránkami deníku Richarda Falcona Scotta, napsanými doslova minuty před smrtí.

V loňském roce skončilo básníku, spisovateli a diplomatovi Jiřímu Grušovi (71) funkční období v čele mezinárodního PEN klubu i Diplomatické akademie ve Vídni.

Hlas katolické církve ve veřejném prostoru není zrovna dvakrát slyšitelný. V dějinné epoše, kdy se otevřeně a vstřícně snaží tvářit už i policie, je církev většinou společnosti stále vnímána jako uzavřený klub.

Jaro propuká naplno, oslavili jsme Velikonoce, symbol znovuzrození všech sil života a nejvýznamnější svátek církevní. Po celý březen se ovšem mysl spousty lidí zaobírala spíše tím, jak složit účty za své pozemské skutky u finančního úřadu - dnes, jako kdyby se v měsíci nísánu především platily daně. Po krátkém oživení zájmu veřejnosti o církev a věci duchovní v prvních porevolučních letech následovaly roky zakládání živností či bojů o pracovní místo. Nad hlavami členů mladší generace se často namísto vyšších duchovních sfér vznáší hypoteční úvěr. Dvacetiletí, v němž hlavním cílem bylo naučit se prosadit se na trhu, svou atmosférou zájem o církev nijak zvlášť nevyvolávalo. Ovšem také církev se pohroužila v mlčení ke stavu společnosti a věcí veřejných, ať už zejména v politické oblasti klesly jakkoli hluboko.

Virgonaut je údajně poslední sbírka básníka a dramatika Stradického, jehož nechal jeho duchovní otec Petr Stančík „zemřít" na vánoční svátky 2006.

O Antologii české poezie hovoříme se Šárkou Šavrdovou z nakladatelství dybbuk, jednou z editorů dvousvazkového díla.

Antologie české poezie již kompletní.

Antologii německé dvorské lyriky sestavila a přeložila Sylvie Stanovská.

Poslední hra Václava Havla Odcházení ukončila sérii představení v Divadle Archa a inscenace nyní zamíří do jihokorejského Soulu. Představí se tam třikrát zkraje dubna ve vysoce respektovaném LG Arts Center. Při této příležitosti Václav Havel odpověděl na otázky Literárních novin, kterými se vrací ke své dramatické tvorbě.

Sbírka básní zapsaných během posledních dvaceti let má šanci svým základním pocitem zaujmout zejména ty, kterým je zhruba o polovinu méně nežli samotnému autorovi (ročník 1972).

„…Zvenku mlčenlivé / zevnitř hovorné…“