Literární noviny

Velká francouzská opera ožila naplno

> Het Muziktheater Amsterdam - Jacques Fromental Halévy: La Juive

Klíčové dílo velké francouzské opery se neobešlo bez kapelnických škrtů (byl třeba úplně vypuštěn balet), ale i tak trvalo víc jak čtyři hodiny. Nic naplat, velké formy si vyžadují velké hudební plochy. Halévyho hudba je ovšem natolik strhující, že se člověk ani chvíli nenudí. Židovka měla premiéru roku 1835 a dodnes neztratila nic na své tematické závažnosti i hudebně-dramatické účinnosti.

Dirigent Národního divadla v Praze Robert Jindra v rozhovoru pro Literární noviny.

Pro dirigenta Národního divadla Roberta Jindru bude zřejmě tento rok zlomový. Krátce po premiéře Mozartovy buffy Così fan tutte, od 1. února 2010, nastoupil do Ostravy jako hudební ředitel, v březnu ho čeká Straussova Ariadna na Naxu v Oslu, v Národním divadle pak například Smetanova Libuše.

exkluzivně on-line

Norský král a Rusalka

>  Oslo, Den Norske Opera - Antonín Dvořák: Rusalka

Vypravit se do Osla za Rusalkou byl tak trochu husarský kousek. Ovšem stál za to. Nová budova opery má skvělou architekturu, leží přímo v mořském zálivu hned vedle hlavního nádraží. Akustika je výborná, sál prostorný a také přístupové cesty mají až monumentální impozantnost. Shodou okolností představení navštívili král s královnou, takže jsem zažil pro nás dosti neobvyklou situaci - při každém příchodu krále do sálu se diváci spontánně stavěli do pozoru a hymnu zpívali v citové exaltaci a s národní hrdostí na své království.

Legendární dirigent a špičkoví sólisté

> Opernhaus Zürich - Giuseppe Verdi: Ernani

Jedna z raných Verdiho oper, která je pohříchu málo uváděná, ale přitom je geniální. Skvělé sbory, znamenité árie a jedinečný tercet. Romantický děj slavného Hugova dramatu konvenoval Verdimu dokonale, otevřel mu možnost rozvinout svou invenci v hudebně-dramatickém postižení charakterů i překvapivých, tajuplných a divadelně nosných situacích. V Curychu mě potěšila především tradiční režie, kterou koncipoval Grischa Asagaroff v historických kostýmech a bohatě členěné dekoraci (Dante Ferretti).

Schönberg v ocelárně

Uprostřed Westparku ve vnitřním centru Bochumi se nachází pozoruhodná stavba - Jahrhunderthalle - původně postavená jako výstavní pavilon, posléze fungující coby vysoká pec a slévárna oceli, dnes přestavěná ke kulturním účelům. Tato stavba z ocelové konstrukce a neomítnutých cihel připomíná moderní pyramidu, má celkem 8.900 m2 plochy a skýtá jedinečný divadelní či koncertní prostor s velkou návštěvnickou kapacitou. Pro toto prostředí byla vybrána skladba nad jiné pozoruhodná - Schönbergův Mojžíš a Áron.

Desetitisíce aplaudovaly Tosce > Arena di Verona - Giacomo Puccini: Tosca

Zmrtvýchvstání Haydnovy opery > Innsbruck, Festwochen der Alten Musik - Joseph Haydn: Orlando paladino

Jako každým rokem i letos zaplavily Zelený pahorek v Bayreuthu tisíce návštěvníků. Těch šťastných, kteří dostali vstupenku. Wagnerovský festival se již delší dobu stal něčím jako poutním místem, kam se sjíždějí wagneriáni, kterých stále přibývá, nejen z Německa, ale z celého světa.

Mnichovský operní festival konající se každoročně v době, kdy jiná divadla mají prázdniny, má svou dlouholetou tradici. Svého času - za intendanta Petera Jonase - se stala mnichovská opera místem renesance barokní opery, především děl G. F. Händela, ale i Monteverdiho a Cavalliho. S nástupem nového vedení se tato dramaturgická oblast, na niž byli v Mnichově tak pyšní, zase potichu vytratila a v letošním festivalu nebyl barokní titul ani jediný, ba ani žádná dramaturgická rarita. Pozornost vzbuzovali jako vždy sólisté a pak především režie.

Pět večerů zněla hudba Leoše Janáčka v Düsseldorfu, pět večerů mohli obdivovat milovníci opery tvorbu skladatele, který se zapsal nesmazatelnou stopou do dějin opery.

Ve své době narážel často na nepochopení a byly mu házeny u nás všemožné klacky pod nohy, uznávaný profesor Zdeněk Nejedlý zesměšňoval jeho „nápěvkovou" metodu, smetanovci se cítili podvědomě ohroženi uhrančivou dravostí jeho hudby a snažili se ho vtěsnat do šuplíku lokálního brněnského outsidera, šéf opery Národního divadla Karel Kovařovic po celých 12 let bránil uvedení jeho geniální Její pastorkyně v Praze, ale nakonec tvrdá lebka Mistra zeď nepochopení a nevraživosti prorazila, Kovařovic přece jen Pastorkyňu provedl a tato pozdní premiéra otevřela Janáčkovi cestu do světa, což ho inspirovalo k další tvorbě.