Literární noviny

Angažmá Evropské unie v Bosně a Hercegovině je dalším případem, v němž české předsednictví zrovna nezazářilo.

Trochu zapomenutá, v celku odepsaná. Právě tak vnímá většina obyvatel Bosny a Hercegoviny postavení své země v Evropě. Zapomenutá, protože v agenturním zpravodajství se většina problémů dnešního Balkánu ztotožňuje s Albánci, Srby a jejich spory na Kosovu; odepsaná, jelikož nikdo nevyvíjí výraznější iniciativu, která by to měla změnit. V Bosně a Hercegovině se už čtrnáctým rokem nebojuje, lidé si volí legitimní zástupce a s hledáním politické dohody pomáhá v Úřadu vysokého představitele protektor z EU. Přesto, nebo spíš také proto, se země dosud nevyrovnala s následky občansko-etnické války v letech 1992-1995, její potíže se násobí a jedno evropské předsednictví přehazuje pomyslný „úkol Bosna" na své následovníky. Ti poslední - čeští - nebudou zřejmě výjimkou.

Co se stalo s institucí, jež byla ještě minulý rok považována za polomrtvou a dnes se o ní znovu a všude mluví?

Slyšíme to pořád: „Mezinárodní měnový fond (MMF) varuje před zbytečným utrácením," „MMF požádalo o pomoc Srbsko (Lotyšsko, Maďarsko, Island, Rumunsko, Bělorusko, Ukrajina...)," „Mezinárodní měnový fond dostal od států G20 přislíbeno trojnásobné množství dosavadních prostředků." Mezinárodní měnový fond je zmíněn v každé zprávě, která pojednává o vývoji hospodářství. Jakoby si dnes bez angažmá či alespoň konzultace MMF nedovedl nikdo ekonomickou budoucnost světa představit.

Vítězství levice, návrat do Evropy a potvrzení první premiérky-lesbičky v úřadu nejsou věru tím nejpodstatnějším, co zemi pochroumanou krizí v poslední době potkalo.

Na Islandu lze zažít jen dvě roční období: zimu, která je dlouhá, temná a studená, a léto, jež z větší části připomíná evropské jaro, respektive první část podzimu. Letošní zima byla opravdu pochmurná: v říjnu a listopadu kolaps bankovnictví, v prosinci propad koruny, v lednu lidové protesty a potom dlouhé čekání na chmurné údaje o stavu hospodářství v posledním čtvrtletí. Léto tu proto všichni vyhlíželi o to netrpělivěji. Předminulý týden konečně nastalo.

Další z protiizraelských výpadů, k němuž se íránský prezident Ahmadínežád uchýlil na velké konferenci OSN, se během posledního týdne cupoval snad všemi způsoby. Bylo to rozmanité čtivo: od zhanobení Dne vzpomínání na oběti holocaustu přes jasný důkaz o íránské nebezpečnosti až po součást vnitroíránského mocenského boje. Názor si mohl udělat každý sám.

Daleko zajímavější než oněch několik poznámek o sionistických pletichách, které se ostatně daly očekávat, byla však reakce, již Ahmadínežádovo vystoupení vzbudilo v sále.

„Umshini wami, mshini wami, khawuleth'umshini wami" znělo v minulém týdnu ulicemi jihoafrických měst. „Můj samopal, můj samopal, přineste prosím můj samopal." Jedná se o slova písně tamních Zulů. Kdysi ji proslavili členové Umkhonto we Sizwe, Kopí národa, radikální a po většinu své existence ozbrojené frakce Afrického národního kongresu (ANC). Od osmdesátých let se Umshini wami davově nezpívala, teprve dnes.

Umshini wami je píseň bojová, ti, kdo ji zpívali nyní, však měli dobojováno. Tentokrát se jednalo o píseň oslavnou. Patnáct let po rozpadu segregačního režimu a vítězství Nelsona Mandely vyhrál volby člověk, jehož si všichni Jihoafričané s touto písní spojují. Jacob Zuma, předseda ANC a budoucí prezident země, pochopitelně nezvítězil sám. Jednalo se o volby parlamentní a v Národním

Konec války v Čečně, příslib revize protiobčanského zákona, rozhovor v Nové Gazetě - jde o promyšlený klam, nebo o začátek konce putinovského zřízení?

Prezident Ruské federace Dmitrij Medveděv učinil v minulém týdnu tři opatření, jež přišla světovému tisku zásadní a netypická zároveň: poskytl rozhovor známému, ke Kremlu často kritickému listu Novaja Gazeta, sešel se a s relativní otevřeností promluvil s ruskými občanskými aktivisty a formálně ukončil druhou čečenskou válku.

Blokáda Lamanšského průlivu francouzskými rybáři patří k těm několika málo sociálním protestům, které lze pochopit, ale ne hájit.

Šestnáctým dubnem začala v šesti státech Evropské unie sezóna lovu tuňáka. Den předtím zablokovaly lodě francouzských rybářů přístavy Calais, Dunkerque a Boulogne. Téměř úplně tak znemožnily přepravu zboží přes kanál La Manche. Důvodem protestu nebyl přímo začátek tuňákové sezóny. Protestovali především lovci tresek. V principu však obě události úzce souvisí: rybám jako je mečoun, platýz, mořská štika či právě tuňák a treska hrozí konečné vylovení a francouzští rybáři se chovají, jako by se jich to netýkalo.

Šaría v Somálsku? No konečně!Sláva LangeroviHlavně se zalíbit!

V zemi Roberta Mugabeho se konečně mění poměry. Opravdu k lepšímu?

Za houštinou čísel se skrývá další, významnější posun, k jehož docenění statistika nestačí.

Nezapomínejme na Bushe!Je libo vakcínu proti chřipce?Raúl Castro překvapuje

Také spadáte do skupiny rumových chytráků a pivních negativistů, do které řadí obhájci světové lyžovačky ve Vesci své odpůrce? Nezoufejte! Zkušenost z organizace lyžařského šampionátu v bulharském Bansku ukazuje, že může být daleko hůř.

Na krizi reagují už i zaříkávači hadů.Že by se zjevil humánní výrobce léčiv?První soud kambodžské genocidy začíná.Polsko neposílí kontingent v Afghánistánu. Kvůli úsporám.

Americký týden ztrát, bez nálezů.ICC vydal zatykač na súdánského prezidenta.Bojkot Izraele se šíří.Saakašvili si umí užívat.…a časy se mění.

Čtrnáct dní po zastavení bojů v palestinském pásmu je konečně možné říct nejen, kdo vyhrál, ale i komu boje doopravdy prospěly.

Zásluhou krize se na Islandu mění nejen vláda, ale i chování celé společnosti. Překvapivě k lepšímu.

Zvítězí letos Porto Alegre?Americké lesy hynou. Na vině je klima.Jak pokračuje… čínsko-tchajwanské sbližování?

Krize je všude. I ve fotbale.Nepálští komunisté: Na Buddhu si sahat nedáme.Jak pokračují… represe v Íránu?

A mimo Gazu…Apoštolská penitenciatura? Co to je?Jak pokračuje… rozkvět Nepálu pod vládou marxleninského maoismu – Práčandovy cesty?