Literární noviny

Ve svém „medvědím doupěti", v přízemním pokoji svého zámeckého bytu ve vysočinském Novém Veselí, kam proniká málo světla, ale také málo z červencového vedra, se Miloš Zeman cítí nejspokojeněji. Kdo chce s ním mluvit, ať si tam zajede. Činí tak mnozí, aby ho dohnali.

Kdykoliv si hlavy států sedli k jednacímu stolu, pomíjelo nebezpečí nečekaného prvního úderu. Mimořádně důležité je to v atomovém věku.

Bude mít budoucí prezident Ukrajiny, ať se jím stane kdokoli, odvahu řešit skutečné problémy a zabránitpropadu země do ještě hlubšího marasmu?

Co si současní intelektuálové myslí o fenoménu sovětského vůdce

Před čtyřiceti lety vznikl na pohraniční řece Ussuri ozbrojený konflikt mezi tehdejší Čínskou lidovou republikou a Sovětským svazem, který byl dodnes zahalen mnoha záhadami.

Podle jedné z verzí se na pochod dalo přes hranice 50 000 čínských vojáků, aby obsadili sovětský Dálný východ. Před sebou hnali civilní obyvatele, ale laserové zbraně, které proti nim Sověti nasadili, je zcela zlikvidovaly. Podle jiné verze se doslova vypařila hora i s vojáky a jejich technikou. Další hovořila o použití palivo-vzdušných bomb a dokonce o umělých van Allenových radiačních pásmech, které umožnily proniknout atmosférou slunečním větrům s ničícími paprsky.

Na Ukrajině začala předvolební prezidentská kampaň

Také některé naše lékárny pocítily, že na Ukrajině vzplála chřipková epidemie. Řada lidí totiž posílá balíčky s léky po řidičích autobusů svým známým do nejvíce postižených oblastí jako Lvov, Ivano-Frankivsk a Ternopyl. Tamní lékárny totiž zejí prázdnotou, byť se ceny léků vyšplhaly na desetinásobek.

Jak ukrajinští poslanci zanedbávají vlastní práci a sklízejí cizí úrodu

Letošní léto bylo na Krymu suché. Vinice rodily méně hroznů, zato kvalitnějších. Sklizeň se teď chýlí ke konci. A jako každý rok v posledním období, začíná o ně boj. Doslova. Do vinic se vypravili nejen brigádníci, ale také policisté, a dokonce poslanci, aby hrozny u těch, kteří je sklízejí, zabrali.

Od pařížského jara 1968 po evropský červen 2009

Musím se přiznat, že kdykoliv si v Evropském parlamentu bral slovo Daniel Marc Cohn-Bendit, v novinářských lavicích jsme se nenudili. Poněkud jsem se nudil, když jsem s ním zašel na kávu do baru vedle jednací síně. Daniel potřebuje publikum, bez něj nemá ten lesk. Pravda, část jeho lesku časem zašla, tak jako se jeho zrzavé vlasy postupně změnily na poměrně nevýraznou blond, po zářivě zrzavé zůstal jen chabý odlesk. Na hlavě a svým způsobem i v hlavě.