Literární noviny

Strašení se stalo nejoblíbenější politickou metodou těchto dnů. A strašidlem týdne je šéf ODS a expremiér nevalné pověsti Topolánek svým výrokem „Chceme zabránit návratu před rok 1989" a resuscitací strašáků levicového populismu a komunismu obcházejících Evropou. Čím jsou jeho válečnické výzvy k mobilizaci proti levici a přisprostlé urážky politických rivalů hrubější, tím jasněji vychází najevo, že jen zastírají prázdnotu a bezradnost ODS tváří v tvář dotírající ekonomické i společenské krizi, na níž nese právě ideologie této strany nemalou vinu. O to překvapivěji zní z Topolánkových úst nadávání do papalášů. Jako by si neuvědomoval, že nelichotivý obsah tohoto půvabně znějícího slova se mu v očích mnoha lidí vrátí do tváře jako bumerang.

Sedí vrána na větvi v rozsochaté koruně české lípy a v zobáku drží pěkný kus žluťoučkého sýra. Přiběhne pod strom všemi mastmi mazaná kmotra liška a říká vráně: „Hej ty tam, vráno, koho budeš volit ve volbách do našeho všeevropského sněmu zvířátek?" Vrána po očku kouká na lišku, neví, co si o té vychytralé potvůrce má myslet, a přešlapuje na větvi z nohy na nohu. „Tak co je vráno, copak nic neříkáš?" nedá se odbýt liška. „Stačí když zakrákáš na souhlas a já už potom s ostatními evropskými liškami dojednám, aby se měla všechna zvířátka dobře a české vrány ze všech nejlépe." Vrána cítí čertovinu, ale liška jí začne mazat med kolem zobáku: „Vráno, vráno, česká vráno, nejkrásnější ze všech vran, zakrákej a všem vám bude rázem hej!" Vrána se zasní nad růžovou budoucností, zakráká krá krá krá a sýr jí vypadne ze zobáku. Liška hbitě přiskočí, popadne sýr do tlamy a zmizí v eurodoupěti.

Třeskutou absurditu prýštící z poezie, povídek, divadelních hříček, ale i z životního příběhu básníka, podivína, filosofa a provokatéra Daniila Charmse zdařile zpřítomňuje Naivní divadlo Liberec ve scénické koláži s názvem Ten, který vyšel z lesa.

"Jednou z domu vyšel vám s uzlíkem a holí - pán. A daleko, a daleko vydal se pěšky sám a sám," zpívají herci Naivního divadla v písničce zkomponované na jeden z Charmsových osudových textů, páteři nové liberecké inscenace o životě a díle tohoto avantgardního petrohradského básníka, recesisty a myslitele. Nenápadná básnička publikovaná v dětském časopise v roce 1937, v jejímž závěru pán s uzlíkem a holí zmizel v černém lese a už ho nikdo nikdy neviděl, vyvolala ve stalinistických cenzorech asociace s hromadným mizením lidí zatýkaných tajnou policií a deportovaných do sovětských gulagů, odkud pro mnohé z nich nebylo návratu.