Rozverný apoštol rošťáctví, bojovník proti přetvářce moralistů a stvořitel prvního literárního punkera Huckleberyho Finna byl zároveň nelítostným kritikem hamižnosti amerického kolonialismu. Jeho sžíravé satiry dodnes přivádějí upjaté škarohlídy, bařtipány a pánbíčkáře k nepříčetnosti. Minulý týden uplynulo od jeho smrti 100 let.
„No jasně, jak pořád vytáčel tu svou tetičku a kradl jí marmeládu ze spíže," rozjasní se tvář asi osmadvacetiletého elektrikáře Josefa, když se zeptám svých spolustolovníků ve vršovické putyce nevalné pověsti, co jim říkají jména Tom Sawyer a Huckleberry Finn. „Já jsem ho četla o prázdninách na půdě u babičky, která byla úplně jako ta jeho teta Polly, to mi bylo asi dvanáct," přidá se zeměměřička Petra a zavdá si z oroseného půllitru. „Držela jsem těm klukům palce a dodávalo mi to sílu k dalším rošťárnám, abych se nebála dělat, co jsem chtěla, i když to pak byl průšvih."
"Huck byl totální punkáč, fakt hustej, chtěl jsem bejt jako von. Byl sám sebou, drsnej, ale žádná svině," přisazuje si potetovaný automechanik a hardrockový kytarista zvaný Škvára.
Všem je tu mezi dvaceti a pětatřiceti. Někdo legendární Twainovy knížky četl, jiný je slyšel v rozhlase nebo viděl ve filmu. Ale díky příběhům, z nichž čiší svěží touha po dobrodružství a výsměch ustrašené upjatosti životem usmýkaných dospělých, si na svá vlastní uličnictví vzpomene každý.
Jak jsem potkala Huckyho
„Jednou se mi, už v dospělém věku, čirou náhodou dostal do ruky anglický originál Huckleberryho Finna a já ke svému překvapení zjistila, že čtu úplně jinou knihu než tenkrát před lety, když jsem ho jako malá holka louskala česky," říká Jana Mertinová, která dobrodrodružství Toma Sawyera i Huckleberyho Finna nově přeložila do češtiny. Je známo, že překlady stárnou rychleji než originál. Tím spíše, že jazyk Huckyho, čtrnáctiletého tuláka a bezdomovce, který se ve škole jen mihl, a to ještě z donucení, je téměř nepřeložitelný. Nemluvě o Jimově černošské hantýrce nebo zemitém dialektu plavců na Mississipi.
„Překladatelských oříšků tam bylo tolik, že mě okamžitě začaly ponoukat k tomu, abych si vyzkoušela své síly," říká Mertinová. „Bláhově jsem se domnívala, že bych mohla v koutku nějakého lokálu narazit na někoho, kdo by začal mého Huckleberryho učit česky. Nakonec jsem se musela smířit s tím, že Huck musí prostě mluvit, jak mu zobák narostl. A taky tak trochu jako já sama. Ale to hlavní, co jsem si z Twaina vzala, je, že člověk má možnost svobodné volby i ve zdánlivě beznadějných situacích."
Překlady vydané nakladatelstvím Albatros (Tom Sawyer 2005, Huckleberry Finn 2007) zpřístupňují více než sto let staré příběhy i novým, čtenářky poněkud zpohodlnělým generacím a jsou dalším důkazem, o jaký kus se překladatelské řemeslo posunulo blíže k podstatě, jak se zdokonalilo a zbavilo formálních okovů.
„Mark Twain je moje srdeční záležitost," říká Alena Zemančíková z literární redakce Českého rozhlasu. Neuvěřitelné debaty mezi Huckem a černochem Jimem na téma Bible, pověr, ctnosti, důstojnosti a politiky jsou podle ní geniální modifikací sokratovského dialogu, v němž se skrze prostomyslnost údajně hloupějšího ukáže bezradnost toho samozřejmě chytřejšího. Jana Zemančíková přiznává, že přidrzlou výmluvu Toma Sawyera „zastavil jsem se na kus řeči s Huckleberry Finnem", jejímž prostřednictvím se Tom snaží dosáhnout „za trest" přesazení k děvčatům, aby mohl být nablízku zbožňované Becky Thatcherové, používá sama dodnes pokaždé, když se chce vtipně omluvit za to, že přichází někam pozdě. „Ta věta se hodí. Člověk se přece docela často zastaví na kus řeči s někým, kdo je tam, kam zrovna jde, společensky nepřijatelný."
Kulomety a teologie
Málo se ví, že Mark Twain psal kromě rozverných povídek a románů také texty, kvůli nimž se stal na sklonku života podobně společensky nepřijatelný jako Huckleberry Finn. Nebál se řezat a píchat satirickým ostřím do politických vředů a nabubřelých břich americké společnosti, za což byl také patřičně nenáviděn a ušlapáván. Navzdory umravňovacím snahám své manželky, bez nichž by podle některých kritiků psal ještě o poznání ostřeji, spisovatel v roce 1901, v době své vrcholné slávy uveřejnil esej s názvem „Tomu, jenž setrvává v temnotách", v němž naprosto zesměšnil a odhalil podstatu americké imperialistické politiky. Popisuje v ní zvířecké vraždění při „šíření víry a civilizace" pod americkou vlajkou v Číně a na Filipínách. „Můžeme mít prostě dále svou běžnou vlajku, jenže s bílými pruhy obarvenými na černo a místo hvězd lebku se zkříženými hnáty," píše a se sžíravou ironií mluví o „trustu Požehnání civilizace - globálním seskupení společných morálek, nejvyšších principů a spravedlnosti, které zkrátka nemůže udělat něco nesprávného, nešlechetného nebo nečestného". Provokativně se ptá: „Kolik nám ještě zbývá takového zboží, jako jsou skleněné korálky a teologie, těžké kulomety a církevní zpěvníky, laciný gin a pochodně pokroku a osvěty, jimiž lze příležitostně operativně zapalovat i vesnice?" a znechuceně parafrázuje cynické politiky, kteří si mnou ruce, že „šířit požehnání civilizace mezi bratry setrvávajícími v temnotách byl dobrý obchod".
Také vám to něco připomíná? Tak to raději ani neříkejte nahlas, aby se Mark Twain nemusel žalem obracet v hrobě. Sto let po smrti má jeho duše právo na klidné spočinutí.
-
... opravdu je zřejmě nejvyšší čas nazývat věci "pravými jmény "... Velmi záludná věc, když každý "jménu" rozumí jinak. Na tom pochybném základě pak stojí civilizace.... Že dostanou přednost pouze některé "vhodné" názory.... Nezbývá než stále se ptát a upřesňovat. Například co znamená "vyvážet svobodu", pěstovat "zastupitelskou demokracii"... jedinou a nejlepší... preferovat svoje náboženství na úkor jiných náboženství "méně vhodných", mít pravdu jenom proto, protože ostatní ji nemají, pravdu, protože jsou jistě méně pokročilí :) A zvláště pak když pra.vda znamená prostě jednoduše a upřímně pra.chy. Již vizuélně je naprosto zřejmé, že to má jednotný osvědčený pra.původ už od pra.člověka. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud chcete mít pra.vdu, potřebujete prostě pra.chy a toho se dopátrala svým pokrokovým ryzím racionálním myšlením česká PRA.VICE... Hledejme tedy kořeny pra.vice už u pra.člověka a až takovou tradici (opice s klackem)... prostě musíme respektovat.... Že... Já žasnu, jak je čeština přímočará.... Stačí se zamyslet. Praotče Čechu. Tys věděl...... A dotáhněme literární úvahu až do finále, česká lev.ice znamená, český lev si poradí i na ledu... cool....a příspěvkem tímto literárním žádám ČSSD k zaslání příspěvku... za propagaci :))))) Krásný večer.....
-
|2010-05-05 14:19:28 jonáš - Je ten text"Tomu, jenž setrvává v temnotách" někde na webu k dispozici v překladu? Nevygooglováno .. možná je to tajnější než Kapitál.