Kdykoliv si hlavy států sedli k jednacímu stolu, pomíjelo nebezpečí nečekaného prvního úderu. Mimořádně důležité je to v atomovém věku.
Teď jsme na prahu dalšího kola rusko-amerického summitu, tentokráte dokonce v Praze. Jak vůbec taková jednání probíhají, jak vypadá jejich zákulisí? Měl jsem možnost některých se účastnit, o jiných mi vyprávěli jejich přímí účastníci, nebo jsem si o nich přečetl v postupně odtajňovaných dokumentech.
Teherán a Jalta
Vůbec poprvé se nejvyšší představitelé obou mocností setkali v Teheránu a pak následně v Jaltě a Postupimi. To ovšem nejednali jako protivníci, ale spojenci. Roosevelt se původně chtěl setkat se Stalinem sám a jen tvrdošíjné naléhání britského premiéra ho přimělo souhlasit s jeho účastí. Stalin věděl o některých rozporech mezi nimi a proto se rozhodl umístit v sovětské rezidenci v Teheránu tajné mikrofony. Úkolem vyhodnocovat jejich obsah byl pověřen syn jednoho z nejbližších Stalinových spolupracovníků Sergo Berija.
Stalin si mladého Beriju pozval k sobě a řekl mu: „Chci tě pověřit misí, která je delikátní a morálně hanebná. Budeš odposlouchávat veškeré rozhovory Roosevelta s Churchillem, s ostatními Brity a s prezidentovým doprovodem. Všechno musím znát do detailu, všímej si i všech významových odstínů, jak kdo co řekl. To všechno chci od tebe, protože teď vyvstává otázka druhé fronty. Vím, že Churchill je proti tomu. Je důležité, aby nás v té věci podpořili Američané."
Stalinovi lichotilo, když se dovídal, jak se o něm Roosevelt vyjadřuje s respektem. Situace v Jaltě se opakovala. Snad jen s tím rozdílem, že tam mikrofony umístili i v parku, kde předpokládali, že se Roosevelt bude projíždět ve svém pojízdném křesle a Churchill ho bude doprovázet.
Ženevská konference v roce 1955 nebyla summitem dvou nejmocnějších. O takové setkání usiloval Kennedy, zvláště když se plánovaná pařížská schůzka čtyřky zhroutila kvůli incidentu se špionážním letadlem U-2. Prezident pořádal o zprostředkování schůzky s Chruščovem podnikatele Hammera, který obchodoval s Ruskem už z dob Leninových. Hammer zajel do londýnského antikvariátu, aby tam koupil originál Marxova rukopisu a s ním se vypravil do Moskvy, kde ho chtěl osobně předat Nikitu Sergejeviči. Měl z toho další velký obchod, ale než k připravované schůzce došlo, Kennedyho v Dullasu zastřelili.
Vodopád dohod
Nejslavnější éra summitů nastala za Richarda Nixona a Leonida Brežněva. Po řadě Kissingerových tajných cest byla v roce 1972 v sovětské metropoli podepsána první smlouva o omezení strategických jaderných zbraní SALT. Málokdo ví, že byla podepsána dvakrát. Poprvé slavnostně, podruhé později tajně, protože v té první verzi byly podstatné chyby v překladu. To však nic nemění na tom, že se začaly rozvíjet americko-sovětské vztahy v mnoha směrech. Brežněv se poté s Nixonem setkával poměrně často, ale ještě častěji s jeho prostředníkem Henry Kissingerem. Setkání probíhala porůznu, například na dače či posedu při lovu. Američané Brežněvovi také darovali miniaturní střílející dělo. Brežněv si ho vzal na zasedání politbyra a vystřelil, aby probudil pospávající staříky.
Osobní kontakty navázal s Ronaldem Reaganem i Michail Gorbačov. Začalo to Ženevou v listopadu 1985. Vzpomínám si na ono mrazivé ráno, kdy jsme přešlapovali kolem vily Fleur d´eau (Vodní květina), kde se uskutečnilo jejich první setkání. Začátek byl stejně chladný, jako ovzduší kolem Ženevského jezera. Tehdy si prý Reagan vzpomněl na radu své manželky, že dostanou-li se do úzkých, ať se projdou parkem. Prošli se spolu jen s tlumočníky a pak zašli do zahradního domku, kde u plápolajícího krbu probíhal už zcela jiný dialog. Cestou parkem se totiž nebavili o politice, ale o sobě, svých dětech a vnoučatech, o filmech, v nichž Reagan hrál a Gorbačov je shlédl.
Když se rok na to sešli v říjnu 1986 v Reykjavíku, v závěru jednání se dospělo ke shodě o úplné likvidaci všech strategických raket a rovněž tak všech raket středního doletu v Evropě. To byl průlom, jaký nečekali ani ti nejoptimističtější novináři. Jednání o tom se protahovala po celou noc ze soboty na neděli a ještě celý svátečná den.
Nakonec se ukázal jako neřešitelný nikoliv problém likvidace, ale sovětský požadavek zrušit další vývoj americké protiraketové obrany SDI neboli „hvězdných válek". To však Reagan nechtěl připustit. Problém protiraketové obrany se táhne všemi jednáními o jaderném odzbrojení a jeho stín provází i pražské setkání.
Státníci spolu mluví nejen při summitech. V rámci dohod podepsaných v roce 1972 byla zřízena několikrát jištěná „horká" linka mezi Washingtonem a Moskvou. Představitelé obou zemí si při sebemenších problémech či pochybnostech volají, většinou se oslovují křestními jmény, někteří přešli na tykání. Už se neodposlouchávají, neblafují, rozhovory jsou otevřené. A tak lze jen doufat, že spolu s jadernými zbraněmi budou zlikvidovány i ty černé kufříky, které musí stále nosit sebou, aby z nich mohli dát pokyn ke startu zbraní s jadernými náložemi.