S překladatelem Jiřím Hrubým o románu Města na planině a o úskalích tlumočení románů Cormaca McCarthyho.
V závěrečném dílu McCarthyho „pohraniční trilogie", jehož překlad zanedlouho vyjde, se objevují hrdinové ze dvou předchozích dílů. V jakém vzájemném vztahu?
Schází se jako dva nejlepší kamarádi. A to je tak trochu to jediné, co mají ty knihy společného, mohly by to být vlastně úplně jiné knihy, kdyby je nespojovaly postavy. Dalším důležitým pojítkem je prostředí příběhu: ta hranice mezi Texasem a Mexikem, poušť, kovbojové, věčné přejíždění sem a tam... Příběh se odehrává před padesáti lety, v době, kdy je jasné, že kovbojové skončili, tradiční způsob života zaniká... koně, hovězí dobytek a život kolem toho - to byli ti správní chlapi, co jsou v oné známé reklamě na cigarety. Jde o poslední generaci, která tam takto žije. V posledním díle už visí ve vzduchu, že je konec. Jednak už se takový způsob života nevyplatí a jednak tam přichází armáda, která území zabere, takže ranče s krávami tam už dlouho nebudou. Probíhá i klimatická proměna: poušť se neustále rozšiřuje, krajina vysychá a je jasné, že ty pastviny brzy zmizí...
Překládal jste i McCarthyho Cestu, jejíž filmová verze přijde brzy do českých kin. Ta se vyznačuje velmi úsporným, strohým stylem. Jak se převádí do češtiny?
Občas mívá člověk téměř potřebu říct o něco složitěji to, co on vyjádřil tak úsporně. Někdy to nevadí, jindy je to chyba. Pochopitelně se tak strohé psaní, jak to nazýváte, převádí snáze než nepřehledná souvětí na půl stránky. Na druhou stranu to ale není tak úplně jednoduché. Není to text jednoznačně minimalistický, je stylisticky na vysoké úrovni. Podle mě je McCarthy velmi složitý a v každém případě má neskutečnou slovní zásobu. Je složitý v jednoduchosti. Obojí platí. Obojí zároveň platí, řekl bych, v jeho případě.
Jak se překladatel vyrovnává s autorovou velkou slovní zásobou?
Nejednou mi internetový vyhledavač sdělil, že nějaké slovo použil prakticky jen McCarthy. On si vysloveně libuje v používání neznámých slov. Ne, že by si je úplně vymyslel, ale používá naprosto obskurní výrazy. Samozřejmě je neznají ani Američani - na internetu se vedou diskuse, co tím vlastně myslel. Taková slova je pak velmi těžké dohledávat.
Když porovnáte Cestu a Města na planině, která poloha podle vás McCarthymu sedí více: pochmurný, uhrančivý zvěstovatel apokalypsy v Cestě, nebo vypravěč kovbojských příběhů ze zaprášeného jihu v pohraniční trilogii?
Ty kovbojské příběhy je třeba dát do uvozovek, přinejmenším to jsou hodně existenciální kovbojské příběhy. A autor se samozřejmě nezapře - i v kovbojské trilogii má svou filozofii, mystiku a vědomí „vesmírných souvislostí" či jak to nazvat. Nakonec přece většina spisovatelů píše pořád jen jednu knihu. Takže k otázce: sedí mu obojí, působivé jsou v jeho podání oba žánry - sevřená vlastně novela a tradičnější třísetstránkové romány, které navíc jsou navázané v jakousi hodně volnou trilogii. Nakonec si to tedy musí čtenář (i překladatel) rozhodnout sám za sebe - jestli radši bude číst apokalypsu nebo o zamilovaném kovbojovi. V obou případech mu ovšem autor příběh naservíroval skvěle. Ještě k té jeho vícežánrovosti - líbí se mi, co jsem někde četl: že si McCarthy terén ohmatává (už má na kontě western, thriller a detektivku, sci-fi, trochu i horor - i tohle všechno by mělo být v uvozovkách) a že zřejmě jediná jistota je, že nikdy nenapíše humoristický román... Je to pravda, nad jeho texty mi to lehce zacukalo koutky SNAD jen jednou, a možná to ani tak nemyslel...