Velmi se mi líbí nově vydané Dějiny filmu polského filmového teoretika Jerzyho Płażewského, z nichž jsem vykrojil malou ukázku o slavném filmovém němoherci. Kniha má pro českého čtenáře velký vklad ve středoevropském původu Płażewského a jeho středobod vidění světa filmu může být českému čtenáři velmi blízký na rozdíl od filmových knih, jež autoři obdařili hollywoodským úhlem pohledu a kde se film pojímá jako záležitost výlučně americká, trochu britská, aby se neřeklo francouzská a italská, a zbytek světa filmu reprezentují veličiny typu Bergmana, Kurosawy, von Triera, Kusturici, Buňuela, Almodóvara, Michalkova nebo Wajdy a několika málo jiných.
Zvlášť proto, že se Płażewski tohoto způsobu nazírání nedopouští, jsou mi jeho Dějiny filmu velmi blízké a u mého pracovního stolu jsou položeny tak, aby mi stačilo jen ruku natáhnout a byly mi tak k lákavé dispozici.
„Rodolpho Valentino byl zbožňován s přímo šílenou náruživostí. Po jeho smrti se pohyb na hlavní ulici v New Yorku zastavil, tělo bylo vystaveno na veřejnosti a vlak s jeho ostatky projel slavnostně celou Amerikou. Na jeho čerstvém hrobě pak spáchala sebevraždu žena, která svůj idol nikdy osobně nepoznala, a mnohé z nesčetných klubů fanatických obdivovatelek božského Rodolpha přijaly oficiální název Svaz vdov po Rodolphu Valentinovi. Bez jakýchkoli předsudků se dnes pokoušíme nalézt v dochovaných filmech sebemenší důvod k této divácké fascinaci. A s údivem sledujeme truchlivého komedianta, který směšně obrací oči v sloup a hrozivě vraští své žensky vyhlížející obočí."
Herec Petr MOTLOCH se narodil v Ostravě (1964) a studoval v Brně. Dvě sezóny působil v Národním divadle v Brně, další dvě v Městském divadle ve Zlíně. Po dalších dvou letech mimo angažmá, kdy byl hostujícím hercem, například v Klicperově divadle, působí od roku v činoherním souboru Národního divadla v Praze. Televizním divákům může být jeho tvář známá především ze seriálu Velmi křehké vztahy.