Duchovní Českobratrské církve evangelické napsal otevřený dopis ministru dopravy. Cestoval totiž ze Mšena do Katusic vlakem a ve vagonu byl vystaven volební agitaci v podobě plakátků jedné strany - ale i kdyby to prý byla druhá, třetí nebo čtvrtá strana, vadilo by mu to stejně; České dráhy obtěžují soukromí cestujících. Farář Michal Šimek to, na rozdíl od ostatních, nevydržel a odhodlal se alespoň k dopisovému protestu. Minimálně za následující souvětí si zaslouží příslovečných patnáct minut slávy:
„Konstatuji, že se mi udělalo fyzicky nevolno, takže jsem se nemohl soustředit na čtení a nepociťoval jsem pohodu." Bylo by zajímavé vědět, co měl farář zrovna rozečteného... Ale k věci - zlatým hřebem jeho listu jsou nepochybně poslední tři slova oné věty: NEPOCIŤOVAL JSEM POHODU. Pohoda, rodná sestra Klídku a snoubenka Supru, je jedním z nejužívanějších slov současnosti. Kdekdo si ji bere do úst. Teď už i farář.
Otázka ovšem zní: Má cestující nárok pociťovat pohodu během jízdy vlakem? Je pohoda v ceně? A pokud ano, nemá na pohodu nárok také občan ve své zemi?
Nevím, jak faráři Šimkovi, ale mně se dělá nevolno co chvíli. Aniž cestuji po kolejích. Stačí otevřít noviny, televizi či rozhlas. Nebo jet autem; kromě dopravních značek na mě dotírají obří tabule s vyhlazenými ksichty, které nabízejí štěstí všeho druhu.
Úspěšně prodělávající České dráhy se snaží aspoň trochu vydělat - na svých zákaznících i na volbách. Stejně jako jiní. Člověk slabšího žaludku ovšem nemusí číst noviny, koukat na televizi nebo jezdit vlakem. Ostatně, ze Mšena do Katusic je to slabých deset kilometrů. Po silnici druhé třídy - a podél takové asi bilbordy netrčí.
Možná stačí stát se občanem druhé třídy - chodit okreskami, po městě pak nejspíše kanály, nebo radši vůbec nevystrkovat nos, uši a oči - a pohoda jistá! Ale třeba ministr Slamečka poradí faráři Šimkovi něco ještě lepšího. Snad i jeho odpověď bude otevřená a všichni zájemci se podle ní budou moci zařídit.