Ruský malíř Viktor Pivovarov je solitér. Občas říká, že se schovává do svých úkrytů, osobních nor, odkud vylézá jen zřídka. Jeho současná výstava v Moravské galerii v Brně s názvem Oni jen prohlubuje tuto distanci. Kdo to jsou Oni? A kdo je on?
Myslela jsem, že tu bude nabito. Podvečerní Moravská galerie v Brně ale zela minulou středu téměř prázdnotou. Přitom právě zde vystavuje jeden z nejzajímavějších umělců, který žije v České republice, byť se zdá, že vlastně žije tak trochu „někde jinde": Viktor Pivovarov (*1937).
Naposledy vystavoval v Česku v Galerii Rudolfinum před 14 lety. Jeho nynější výstava Oni nabízí výraznou alternativu k současné většinové české tradici, byť je ryze konzervativní ve smyslu tradice - té ruské, ovšem. Dramaturgicky navazuje na projekty, kterými v poslední době Moravská galerie v Brně představilo silné osobnosti, především z okruhu kdysi velmi protežované pražské galerie MXM.
Ta byla v 90. letech silným oscilačním místem, v němž vystavovali Jan Merta, Jiří David, Vladimír Skrepl i další, například z okruhu výtvarné skupiny Pondělí. Právě do tohoto kontextu kurátor a ředitel muzea Viktora Pivovarova zanáší, i když jeho osobitý rukopis a backgroundy jsou přece jenom širší, ne ovšem bez aspirací na český kontext reagovat.
Kurátor zmiňuje, že Pivovarov touto svou výstavou navazuje na monografické projekty výše uvedených umělců. To je zajímavá souvislost, Pivovarov je ale přeci jenom někým jiným. Je to velký solitér.
Umělec ve střehu
Malíř a mistrný kreslíř Pivovarov, který prošel před svým příchodem v polovině 80. let do Československa silnou moskevskou konceptuální školou (mezi jinými např. z těch nejznámějších: Ilja Kabakov, Erik Bulatov), se nevyhýbá českým kulturním kontextům, včetně veřejného angažování (naposledy např. v kauze Petra Nedomy v galerii Rudolfinum), jeho tvorba ale zůstává pevně spjata s jeho uměleckými východisky, danými ruským původem. Na obrazech, kresbách, ale i v instalacích je cítit mentální krajina umělce, který navazuje a rozšiřuje pole svého výrazu, přesto zůstává jaksi ve střehu.
Základ nynější expozice tkví podle Pokorného v otázce, „čím je Viktor Pivovarov (...) české výtvarné scéně". Kurátor míní, že jeho život v této zemi „znásobil klauzuru jeho díla". „Jestliže v 80. letech minulého století šlo o osamění v kruhu neoficiálních tvůrců, po roce 1989 byla jeho tvorba do jisté míry izolována od masivního výprodeje moskevské školy do západních sbírek a zároveň se situovala a byla situována mimoběžně s vývojem českého umění," míní. Z této interpretace vychází otázka, kým je umělec pro nás a čím jsme pro umělce my. Kruciální téma k dalším otázkám, na které musí odpovědět umělec patrně sám. Zatím se to můžeme pokoušet zjistit v jeho díle. Zdá se mi ale, že míra ostrakizace je trochu přemrštěná, neboť autor je kongeniální součástí uměleckého provozu, a jeho hlas je slyšet, i když šeptá.
Brněnská výstava nabízí průřez umělcovým dílem od 80. let a sleduje jeho vývoj až do časů nedávných hned v několika cyklech. Ty tvoří podle kurátora „opěrné body" zobrazením bytostí, jež nazývá fantómy. Ale nemusíme u této interpretace zůstat: proč by to nemohli být zcela obyčejní smrtelníci, které můžeme potkat i v Česku? Jistě, jeho Melancholici, jimiž je výstava otevírána, se nezdají být právě z této krajiny. Ani jedlíci citrónů, Krasavci, Poustevníci, Nesmrtelní či Dokonalí, jak umělec své cykly nazývá. Mají v sobě ale zároveň jistou míru univerzálnosti, které z nich nedělá jenom vyvržence času a místa kdesi... v Moskvě. Například obraz Bezejmenná ulička, ten by mohl být klidně námětem z nedaleké brněnské Skryté ulice, kterou se můžete ke galerii dostat. Pokud padne tma, zdá se to být snadné...
Mystifikace kulturami
Je ale jasné, že ti Pivovarovi Tuláci, Básníci, Zamilovaní či jak se všichni ti bizarní lidé jmenují, mají velmi nasáto z ruské kultury a jeho podloží. Je v něm možné nalézt autory jako: Dostojevskij, Turgeněv, Čechov i Tolstoj, ale možná i bizarní jedince typu Charmse. Malíř a konceptualista Pivovarov, jak bezvýhradně dokumentuje v kóji s portréty Stoika a Básníka a Filosofa (s různými lampičkami, které svítí jako oka ve tmě, evokujíce pokoje s psacími stoly), zachází velmi umně s humorem, který je na hranici stesku a tísně.
Ti lidé, které Pokorný nazývá fantómy, mohou být zcela jednoduše zoufalci časů, na které si lze ještě vzpomenout. Jsou vytaženi na světlo, nebo pochodují obrazem jako ten bláznivý rytíř, který si spletl čas, když kráčí proti němu? „Neboť Oni v názvu výstavy, to jsou ideje, obrazy a hrdinové, kteří se sice zrodili v mysli umělce, nebo vznikli v důsledku jeho životních zkušeností a prožitků a získali konkrétní vizuální formy, ale oddělili se od svého tvůrce a žijí svým samostatným životem v materiálním pozemském i v nemateriálním duchovním světě," vysvětluje kurátor.
Avantgardní pomrkávání Pivovarova se nejlépe vyjímá v sále s Eidosy, postavami tvořenými válci a dalšími geometrickými předměty. K pochopení vazby je zapotřebí zaznamenat, že Pivovarov rád pracuje s dějinnými odkazy: za všechny jsou mezi nimi všudypřítomný Malevič a suprematisté. Vztah k nim se mi zdá být sice ironický, nicméně značně abstraktní, skoro bych řekla, že až akademický. Ti umělí lidé mají zkrátka míň emocí, než matné a magnetické postavy mužů se psy někde u jezera nebo na horizontu.
Bez mystifikace by ale nebyl obraz Pivovarova kompletní. Cyklus Svatých lišek, v nichž Pivovarov fabuluje propojení několika kulturami na Dálném východě, patří k nejsilnějším momentům výstavy. Ikonograficky, kaligraficky i čistě malířskými prostředky, tu dosahuje Pivovarov vrcholu, který rozzáří vaši tvář a vykouzlí na ní úsměv. Pivovarov propojuje civilizaci ruskou s židovskou a čínskou. Povšimněte si jen, co znamená u tohoto umělce například Svátek vznášení se: „Tento den se pojí s legendou o dvou mniších, kteří si na trhu koupili dva modré balónky, které je odnesly do Zahrad nebeské blaženosti. Podávají se lilky v modré omáčce, modré švestky nadívané chobotničkami, borůvkový nápoj, a provádějí se něžné dotyky citlivých míst měkkými štětečky až do dosažení orgasmu."
Létat, odejít, zmizet
Takto se jmenovala v polovině 90. let pražská výstava v Městské knihovně, kterou připravila kurátorka Milena Slavická. Náš umělec Viktor Pivovarov tam byl představen v kontextu svých východisek v širokém pásmu jeho souputníků. Moskevské konceptuální umění 70. - 90. let zůstává fenoménem, s nímž zacházíme s jistou měrou rozpaků, jako kdybychom nevěřili, že to bylo vůbec možné. Ano, uprostřed neprostupné „říše zla" bujela aktivita, která vyjadřovala pocity, s nimiž jsme se kdysi potýkali rovněž. Snad že jen v menší míře.
Viktor Pivovarov: Oni. Kurátor: Marek Pokorný. Moravská galerie v Brně. Pražákův palác, Husova 18, Brno. Otevřeno denně kromě pondělí a úterý od 10 do 18 hodin, ve čtvrtek do 19 hodin. Výstava trvá od 25. února do 23. května 2010.