Za literaturou? Kulturní Berlín má jednu specialitu - veřejná čtení, Lesebühnen, která se konají každý večer v některé z městských čtvrtí.
Můžeme prožít celkem zajímavé večery. Už jsem se takových párkrát zúčastnila a ještě se i zúčastním.
Onehdy jsem četla u LSD v Schokoladen v Mitte svoji báseň Keiner. Bylo úplně plno a zůstalo tak až do konce asi do čtyřiadvacáté hodiny. A byla jsem pozvána na další čtení.
Veřejných čtení v takovém rozsahu, jako jsou v Berlíně, najdeme v Německu (a možná i v Evropě) málo. V Berlíně je v současnosti známo asi pětadvacet Lesebühnen. Jsou velmi dobře navštěvovány a lidé se na nich vždy chtějí dobře, nekomplikovaně bavit.
Jeden z typů Lesebühnen se pořádá v klubech, jako jsou známé Kaffe Burger, Club der polnischen Versager (Klub polských smolařů) nebo Roter Salon a Grüner Salon (ty oba patří k Volskbühne), vystupují zde i nové, neznámé tváře, naděje nové literatury.
Pak jsou Lesebühnen, kde čtou stálí členové určitých skupin a jejich předem pozvaní hosté, pokud zrovna nebyl vyhlášen večer „otevřeného mikrofonu", jehož se mohou účastnit i jiní autoři. Nejznámější z těchto čtení jsou například Chaussee der Enthusiasten z Friedrichshainu, LSD - Liebe statt Drogen (Láska místo drog) či Die Surfpoeten v Mitte, Die Brauseboys ve Weddingu nebo Kantinenlesen v Alte Kantine v Prenzaluer Bergu.
Členové skupin, baviči s vlastním humorem a stylem, pocházejí často z bývalé NDR, a tudíž mají i akcent a ddr-slang. Jsou/musí být vtipní a tak sklízejí potlesk a až bouřlivý smích z publika. Čtou se a vyprávějí historky, zpívá se, atmosféra je přijemná.
Každý večer se v Berlíně můžete účastnit jedné z Lesebühnen. Počet a naplněné prostory dokládají, že publikum se má chuť ještě bavit venku nejen u youtube...
Básník a spisovatel tedy (ještě) mají šanci přežít. Jen se musí stát tak trochu entertainerem.
Milena ODA, spisovatelka a překladatelka