Kráčet od orgasmu k orgasmu jsou odsouzena bulvární média, protože jsou závislá na uspokojování svého neustále neukojeného a frustrovaného publika. Někdy se tak děje takřka v doslovném významu, jindy v poněkud sublimované rovině politické pornografie. Hláška obecně známého politika tu funguje jako výkřik slasti v okamžiku, kdy překročí pověrečné hranice korektnosti a dá bulváru příležitost, aby se zaskvěl v roli strážce slušnosti, „obyčejných lidí" nebo svědka nepravosti.
Toto pokrytectví spočívající v základech pavlačových médií zůstává obvykle skryto. V posledním týdnu však byla příležitost zhlédnout v České republice jeho laboratorní ukázku. Oblíbené šmírácké metody klíčových dírek a plecháčků na zdi vystřídaly dnes technické možnosti mobilů a drobné techniky šikany. Takto získané plody pozdního sběru začal lisovat bulvární deník a způsob, jakým se ostatní masové sdělování v našem státě vydalo v jeho stopách, by měl svou nekritickou stádností soudné lidi šokovat. Komentátor Prager Zeitung charakterizoval situaci jako „titulky za každou cenu".
Bulvární novináři jsou specialisté na provokace a izolované výkřiky, protože luštění složitých kontextů je pro jejich záměr kontraproduktivní. Je pro ně typická snížená citlivost na trapnost a za normálních okolností pro ně platívala určitá mimoběžnost s vážným veřejným diskurzem. Ukázalo se však právě, jak neodolná jsou česká média, jež se označují za seriózní. Vydala se za bulvárem jako krysy z Hameln za zvukem krysařovy píšťaly. Nekvalitní politické prostředí na jedné straně má totiž vliv na podměrečnost mediální scény na straně druhé. Vzájemná odkázanost obou těchto složek národního života na sebe je právě ve vypjaté době před volbami pěkně vidět. Jaký pán, takový hlídací pes.
Je třeba poznamenat, že přes veškerou bídu se přece jen do veřejného prostoru dostala stanoviska podepřená zdravým rozumem a elementární schopností obsahové analýzy. Nakolik se jim však podařilo pozastavit proud výroků v informačním tobogánu, nakolik chtěli aktéři dějů porozumět tomu, co čtou, o tom svědčí praktické činy a události, jež aféra způsobila. Takže odpověď je nasnadě: střízlivé hlasy neměly šanci. Je tomu tak ostatně vždy, když se podaří vzedmout vlny vášní, které mají maskovat, o co komu jde a proč.
-
|2010-04-02 12:11:30 Jitka Bartošová - ... jitkazlin...končící.... Velkopáteční.... jsem ráda, že jste v Literárních novinách. Zůstat v Reflexu, nešlo by to.... Zjišťuji, že Reflexní Uřvaná Pravicová Budovatelská Tržní Tvář v novém podání a ještě za prachy... není pro mne... Za jejich "Správný" názor je třeba zaplatit... Takže "Správný" názor je třeba podpořit platbou? Jako že asi když člověk šíří pitomosti, má nárok na finanční náplast mezi oči?.... :))) Bolestné? :)))) Myslím, bolestné by si zasloužili především čtenáři, pokud někdo ještě bude mít chuť za prachy se hádat. Já ne. Média prezentují užitečné názory, užitečné ovšem jenom těm, kdo je produkují. Velmi úzká vrstva společnosti. Občan je v pasti. A ještě jim za to platit? Úsměvné... Spokojíme se ?... Myslím,skutečný nárok na PRAVDU má jenom ten, kdo vede dialog. Kdo se zajímá. Kdo se nebojí konfrontace. Svérázné pravicové pojetí internetového Reflexu: " Máš svůj názor...fajn... zaplať si za náš"... mne odradil... Já totiž... Mám SVůJ názor.... ZDARMA ! :))))))) Šokující pro pravici... normální pro lidi. Krásné svátky. :)