Nový dokumentární film Katka zprostředkovává plynutí času drogově závislých, zprostředkovává jejich emoce. Helena Třeštíková, režisérka filmu, v něm totiž neklade příliš otázek, ale sleduje své hrdiny v situacích, které mluví samy za sebe.
Před starým oprýskaným zrcadlem si pročesává vlasy devatenáctiletá dívka Katka, hlavní protagonistka stejnojmenného snímku. Před koncem filmu jí vidíme opět ve stejné pozici, jak si s podobným gestem znovu pročesává vlasy a pozoruje se v zrcadle. Tentokrát je to ale dospělá žena, zničená drogovou závislostí, jejíž život po dobu čtrnácti let zaznamenává nový časosběrný dokument Heleny Třeštíkové.
Pohádka o králi
Na začátku se vypráví pohádka: „Pohádka o tom, jak se Katka ženskou stala... V jednom malém království se narodila dívenka, měla svůj svět, svoji fantazii... Začínala ovšem vnímat jiný svět. Začínala slyšet hádky, nářek a pláč. Do malého království se roznesla zpráva, že přijede král, král hostitel, král Heroin." Tuhle pohádku vypráví Katka sama.
Je to součást její skupinové terapie v komunitě Sananim v Němčicích, kde se jako devatenáctilétá začala léčit ze čtyřleté drogové závislosti. To, co vypadá ze začátku nadějně, se ale mění v neustálý kolotoč léčení, života se závislostí a života na ulici. Katka má po čase nového partnera, se kterým znovu bere heroin. Oba přiznávají, že chtějí skončit, ale ještě nepřišel ten správný čas, čas, který vlivem závislosti ani nevnímají, čas, který se jim rozpouští pod rukama na kávové lžičce.
V momentu, kdy se Katka rozejde se svým partnerem, protože byl agresivní, si sama začíná přiznávat, že její život je jen plný shánění peněz na drogu a chvil, kdy si drogu vezme. Její život jí vlastně ani nebaví. Nebojí se smrti, ale nechce trpět a to je důvod, proč tento kolotoč může pokračovat dál.
Kolotoč
Pokud by byl člověk krutý, dalo by se říci, že život Katky není o mnoho jiný než každodenní život obyčejných lidí, kteří shání peníze na nájem a na jídlo. Jenže my jsme si vybrali, že nechceme bydlet ve squatu, chceme mít na vánoce kapra a cukroví, místo bílého prášku štěstí. Problém ale je, že závislý člověk si už nevybírá. Většinou se stává závislý v nedospělém věku a většinou je svým okolím k závislosti i předurčen, tak jako byla Katka, která měla vzor ve své na drogách závislé sestře a která ztratila v šestnácti letech domov.
Dokument Heleny Třeštíkové nelze brát jen jako poučný film. V tomto ohledu je to především snímek, který zprostředkovává plynutí času drogově závislých, zprostředkovává jejich emoce a měli by ho vidět především ti lidé, kteří drogově závislým říkají „feťáci" a odplivnou si při tom na chodník.
V momentu, kdy se Katka živí jako prostitutka, končí zřejmě jisté období jejího života a mělo zde také původně skončit natáčení dokumentárního filmu. V roce 2001 vznikl z natočeného materiálu snímek V pasti, který byl součástí cyklu České televize Ženy na přelomu tisíciletí. Díky ohlasům, které zmiňovaný dokument vyvolal, se ale autorka rozhodla pokračovat v natáčení, které vlastně vzniklo velmi spontánně, jelikož původně chtěla natočit portrét protidrogové terapeutky.
Každý dokument mění realitu
Snímek tedy pokračuje dál na druhé straně, na straně závislých. Katka v něm sama mluví o tom, jak ji potěšily reakce lidí, kteří film o ní viděli v televizi. Vypráví o tom, jak jí lidé na ulici říkají, že jí drží palce. Přichází ale další fáze. Katka je těhotná. Poprvé začíná do filmu o mnoho více vstupovat sama režisérka. Její otázky za kamerou doposud respektovaly Katčin život, teď jsou ale přímé, když je mimo obraz slyšet: „Katko a uvědomuješ si, že to je poprvé, kdy nejde jenom o tvůj život?" Přesto si dokument do poslední chvíle ponechává přirozenost a zdání toho, že s realitou nemanipuluje.
Dokument, který nese název své hlavní protagonistky, jako by vyvolával dojem, že jsme unášeni přirozeností Katky samotné a pohlcováni jejím osobním neštěstím. Helena Třeštíková totiž neklade příliš otázek, ale sleduje své hrdiny v situacích, které mluví samy za sebe. Jsou alarmující jako v momentu, kdy si jde těhotná závislá Katka pro radu k Apolináři a pomoc je jí odepřena, protože nemá průkaz pojišťovny. Pak si začínají snad klást otázky i diváci sami, otázky, na které ale film nemůže odpovědět. Možná ale bude tento snímek jedním z důvodů, proč se na lidi kolem sebe dívat jinak a proč neodsuzovat něco, čemu se bez vlastní zkušenosti nedá porozumět.
Film Katka je součástí volné trilogie časosběrných dokumentů Heleny Třeštíkové o lidech, kteří se ocitli na okraji společnosti, o lidech, o které se tato společnost ani postarat nehodlá. Prvním filmem zmíněné trilogie byl snímek Marcela z roku 2007, který vznikl na základě časosběrného cyklu Manželské etudy a druhý snímek René, který získal cenu filmové akademie Prix Arte za nejlepší evropský dokument.
Autorka je filmová publicistka.
Katka (Česká republika, 2010). Žánr: Dokumentární film. Délka: 90 min. Námět, scénář, režie: Helena Třeštíková. Kamera: Vlastimil Hamerník, Kristián Hynek, Martin Kubala, Ferdinand Mazurek, Braňo Pažitka, Miroslav Souček, Tomáš Třeštík. Střih: Jakub Hejna. Zvuk: Václav Hejduk, Stanislav Hruška, Jaroslav Jedlička a další. Hudba: Tadeáš Věrčák. Dramaturgie: Michael Třeštík, Jan Gogola ml. Distribuce: Aerofilms. Premiéra: 25. února 2010.