Hrstka demonstrujících studentů s čárovými kódy na zádech vzbuzovala v páteční pražské špičce spíše než naději na změnu lítost a marnost. Oprávněný protest proti tunelování školství tak vyzněl do prázdna.
Smrtka s kosou a cedulí „Bílá kniha – smrt svobodného vzdělání“, transparenty „Vzdělání není zboží“, asi šedesát rozesmátých studentů, pár zamračených pedagogů, tucet hemžících se novinářů, jeden bývalý ministr školství a pětadvacet prokřehlých policistů. Tak vypadal Průvod produktů – protestní akce studentů proti oklešťování vzdělávání na čistě tržní rozměr. U vyjukaných kolemjdoucích vzbuzovala podivná skupinka v páteční špičce rozpaky, u tvůrců Bílé knihy terciálního vzdělání – pokud by se k ní náhodou nachomýtli – by naopak vyvolala úlevné pousmání a jistotu, že z tohoto mraku nezaprší.
Studentská bouře ve sklenici vody vyšuměla do prázdna, protože vlastně ani nebylo jasné, proti čemu se brojí, jestli proti Boloňskému procesu, nebo proti Bílé knize – pofidernímu projektu majícímu za cíl legalizovat další utáhnutí kohoutků, jimiž teče do vzdělání beztak směšně malý čůrek financí. Hlavní příčinou byla ale bezzubá apolitičnost protestu, při němž se neozval ani hlásek kritizující ty, kdo jsou za českou vzdělávací tragikomedii zodpovědní, neřkuli systém, který ji zrodil. Ještě o den dříve to přitom v aule jedné z pražských fakult vypadalo docela nadějně. Skoro, jako by se studenti budili z letargie.