Na studium nikdy není pozdě. Dokonce ani ve věznici. Projekt má název Nový start.
Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity v Brně má mezi svými absolventy i několik vskutku nezbedných bakalářů. Vystudovali totiž za mřížemi věznice v Brně Bohunicích. Projekt s názvem Nový start byl zahájený v roce 2004 a má přispět k humanizaci vězeňství v České republice.
„Máme už i jednoho inženýra. Bakalářské studium absolvoval za mřížemi a další studium dokončil na svobodě," říká Alena Suchánková z Ekonomicko-správní fakulty v Brně o prvním držiteli vysokoškolského diplomu, jehož cestu k vědění odstartoval pobyt ve vězeňské cele.
Je dobré vědět, že nynější akademická svoboda přistupuje k zájemcům o vzdělání bez předsudků, ale studium nikoho neosvobozuje od vězeňského řádu. Ačkoli se vysokoškolské diplomy neliší, způsob studia je diametrálně rozdílný. Do univerzitních poslucháren se vězňové nedostanou. Přednášky probíhají za přítomnosti dozorců ve vězeňské klubovně. Vysokoškolští lektoři tam docházejí přednášet každý semestr po tři týdny.
„Šířit vzdělanost za mříže dojíždí deset našich pedagogů. Někteří na tyto mise vyrážejí se smíšenými pocity a jeden z nich to hned zpočátku odmítl," přiznává Alena Suchánková.
Do knihovny jen virtuálně
Přístup ke studijní literatuře má také svá specifika. Že by je správa věznice pustila ve zkouškovém období do univerzitní knihovny s ozbrojenou eskortou, to nepřipadá v úvahu. Ke skriptům ve vysokoškolské knihovně se dostanou na dálku přes kabely počítače. U počítače ve věznici, který je napojen pouze na systém fakultní knihovny, si donedávna mohli číst literaturu v elektronické podobě. Nyní se systém v knihovně mění, takže jim fakulta poskytuje studijní materiály na cédéčkách.
„Vězňové si už posteskli, že by nejraději měli studijní literaturu v podobě klasických publikací na papíře, protože je z čtení na obrazovce bolí oči. Knihy by si navíc mohli odnést do cely, což s počítačem nejde," upozorňuje Suchánková na fakt, že studovat na svobodě je přece jenom lepší.
Na dálku přes počítač vězňové řeší domácí úkoly a píší seminární a ročníkové práce. I zkoušky skládají za mřížemi. Dokonce ani promoce není důvodem k výletu za brány nápravného zařízení, pokud trest ještě nevypršel.
Prozatím vězni v Brně studují v oborech management a cestovní ruch. Další obory by se v budoucnu mohly otevřít po přestavbě prostor ve věznici. Vše záleží na tom, zda se Aleně Suchánkové podaří sehnat peníze na další fázi projektu Nový start.
Spolupráci věznice s univerzitou na začátku umožnila dotace z Evropské unie na celoživotní vzdělávání. Komu z vězňů se podařilo úspěšně absolvovat dvouletý program výuky, mohl si následující rok dokončit bakalářské studium.
V současnosti je v bohunické věznici šest adeptů na bakalářský titul a 14 posluchačů celoživotního vzdělávání. Není to tedy tak, že by vězeňské vzdělávání významně rozšířilo vysokoškolskou populaci. Ale pro lidi, kteří už měli konflikt se zákonem, je to příležitost k novému vykročení do života.
„Na svobodu s bakalářským titulem už odešly i dvě ženy. Jedna z nich se vdala a má dítě," poznamenává Alena Suchánková.
Studium si platí ze svého
I když vězni studují na státní univerzitě, studium si musí platit. Nadporučík Robert Vojkůvka z bohunické věznice připomíná, že ani úspěšné složení přijímacích zkoušek vězňům nezaručí, že skutečně budou smět studovat.
„Definitivní výběr děláme my," říká Vojkůvka. Věznice u budoucích studentů přihlíží k jejich bezpečnostnímu riziku i délce trestu, aby vůbec měli šanci získané vzdělání později uplatnit na svobodě. Naproti tomu věk vězňů není překážkou. Nejstaršímu ze studentů je 45 let.
Robert Vojkůvka také vyvrací představu, že by studující vězni nedělali nic jiného, než jen leželi v knihách. „V naší věznici musí všichni pracovat. Buď přímo v objektu v kuchyni, prádelně nebo při úklidu, anebo vyjíždějí za prací do smluvních firem," uvádí Vojkůvka.
Mluvčí Vězeňské služby České republiky Markéta Prunerová říká, že pracující vězni mají ze zákona nárok na dva volné dny v týdnu, takže kdo si chce najít čas ke studiu, tak ho má.
„Vězeňská služba je schopna odsouzeným pomoci dodělat jednak základní vzdělání, poté pomoci s vyučením v oboru, nebo se středoškolským vzděláním," uvedla Prunerová.
Po dobrém čtivu je hlad
Kniha může provázet i vězně, kteří zrovna nestudují. Knihovna je součástí každé věznice. Platí přitom, že knihovníkem je zase vězeň. „Knihovník má tuto pozici přidělenu za odměnu," zdůrazňuje Markéta Prunerová. Největší zájem je podle ní o beletrii a knihy s výukou jazyků. V českých věznicích je 1500 cizinců z celkového počtu 22 tisíc potrestaných. V každé knihovně je bible. Knihy věznice nakupuje.
Zajímalo nás, zda se ve věznicích knihy kradou, jak tomu občas bývá v běžných knihovnách, ale Markéta Prunerová tuto možnost vylučuje. „Myslím si, že ve věznicích opravdu nehrozí, že by odsouzení ve své trestné činnosti pokračovali dalšími krádežemi," uvedla. Poněkud jiný pohled má nedávno propuštěný vězeň z nápravného zařízení v Praze Ruzyni, který svoje zkušenosti vězeňského knihovníka popsal v časopise Grand Biblio (1/2010).
„Většina vězňů nečte. Jiní si knihy půjčují na cigaretový a toaletní papír. Až na vzácné výjimky čtou vězňové detektivky, krváky, dobrodružné knihy nebo knihy o jiných zločincích a jiné hrůzy. Že by se do vězeňských knihoven nakupovaly nové knihy, o tom nic nevím. Většinou jde o zásilky vyřazených knih z místních knihoven nebo kusy, které vězni dostanou od návštěv," líčí své poznatky bývalý vězeňský knihovník. Jedním dechem ale dodává, že knihy věznice potřebují. Apeluje na nakladatelství, aby věznicím darovala třeba i vadné výtisky, jen když mají text celý. Stejně tak by mohli přispět ti, kdo likvidují knihovnu z pozůstalosti po příbuzném.