S koňmi se Richard Stanley Francis (jak znělo celé jeho jméno) setkal už v dětství, které prožil v Berkshiru. Jeho otec, dědeček a pradědeček byli žokeji překážkových dostihů a chovatelé koní. „Vždycky jsem strašně rád jezdil na koni, už od doby, kdy jsem byl takhle malý," nechal se slyšet loni na podzim v rozhovoru pro list The Telegraph - a ukazoval rukou nízko k podlaze. Jeho vstup do dostihového světa zdržela druhá světová válka. Od roku 1940 pracoval v RAF jako součást pozemní posádky - opravoval letadla na Středním východě. Potom si dodělal pilotní průkaz a vrátil se do Anglie, kde létal na Spitfirech a Lancasterech.
Závodit začal Dick Francis v roce 1949. Vyhrál přes 350 závodů a v sezóně 1953 až 1954 byl šampiónem anglických Národních dostihů. „Neexistovalo nic lepšího, než porazit ostatní závodníky," řekl pro The Telegraph. Další čtyři roky jezdil na koních královny Alžběty, královny matky. „Byla to okouzlující, velmi milá dáma," řekl v rozhovoru. „Vždycky chtěla mluvit o koních a po každém závodě, který jsem pro ni odjel, mi dala hezký dárek..."
Poté, co skončil jezdeckou kariéru, využíval své znalosti jako dostihový zpravodaj listu London Sunday Express. A napsal také první knihu. Celkem jich vydal přes čtyřicet - a celkový náklad se za ta léta vyšplhal na 75 milionů výtisků. Třikrát získal prestižní americkou cenu v oblasti kriminální literatury Edgar.
V posledních letech psal Dick Francis už výlučně s podílem svého syna Felixe, původním povoláním učitele fyziky. (Zlí jazykové tvrdili, že na předchozích knihách měla lví podíl jeho žena Mary, která zemřela v roce 2000.) Kvůli této spolupráci, která vyžadovala neustálé propojení mezi Kajmanskými ostrovy a Londýnem, se stárnoucí Dick Francis naučil používat i Skype. V autorských věcech měl vždy poslední slovo.
Mezi společná díla Dicka a Felixe patří také román Vyrovnaný účet, který vyjde (tentokrát ale u nakladatelského domu Euromedia) příští měsíc. A ani to patrně nebude poslední setkání se jménem Francis.







