V českých městech vznikají nové knihovny, jejichž společným rysem je kromě technických vymožeností i dosud nevídaná věc. Poskytují kulturní prostředí pro celodenní četbu.
Budově bývalého OV KSČ v centru Vsetína nikdo jinak neřekl než Kreml. Ve Svitavách na náměstí se zase vžil název Fabrika pro zchátralý objekt textilky, zrušené už před lety. Kdo by řekl, že z Kremlu se může šířit osvěta a do Fabriky si lidé chodí odpočinout. Přesto tomu tak je. V objektech dnes sídlí veřejné knihovny, které se staly pýchou obou okresních měst.
Rekonstrukci partajního sídla na knihovnu zaplatila z velké části Evropská unie. Čím projekt v Bruselu okouzlil? „Potřebovali jsme více místa pro knihy, ale také jsme chtěli poskytnout větší komfort čtenářům samotným, aby si k nám našlo cestu více lidí. Znamenalo to změnit půjčovnu knih v místo, kde mohou zajímavě trávit volný čas všechny generace občanů," říká ředitelka vsetínské knihovny Helena Gajdušková. V projektu novou knihovnu pojali jako komunitní centrum pro celoživotní vzdělávání, což jsou pojmy, na které Unie ráda slyší.
Pomohly unijní fondy
Štěstí, jak známo, přeje připraveným. Do Evropské unie jsme vstoupili v květnu 2004 a hned v červenci už byl ve Vsetíně projekt hotov a odeslán. Gajdušková říká, že tehdy reagovali hned na první výzvu unijního programu SROP, což je Společný regionální operační program, který slouží pro vyrovnávání úrovně regionů i jednotlivých členských států. Stavět se začalo rok poté a v září 2006 otevřela knihovna dveře v nových prostorách návštěvníkům.
„Zájem byl obrovský. Až do konce roku nám každý den podávalo přihlášku třicet nových čtenářů," vybavuje si Helena Gajdušková. Ukázalo se, jak je důležité dobré umístění knihovny, aby byla pěšky dostupná co největšímu počtu obyvatel města. Uvnitř je dost stolů a židlí, aby se knihovna mohla stát místem setkávání podobně naladěných lidí. Je tu kavárna a vernisáže místních výtvarníků. A je tu i dost počítačů s připojením na internet. Specialitou knihovny jsou soutěže pro začínající literáty s názvem Autoři ze šuplíku.
Ambicí Vsetína bylo vytvořit z knihovny obývák města, kde se čtenář s knihou může cítit stejně pohodlně jako doma. Stejný cíl a také s pomocí unijních peněz si stanovila městská knihovna ve Svitavách.
Z ošklivého krásné
Po citlivé rekonstrukci fasády z neomítnutých červených cihel se ukázalo, že původně ošklivá tovární budova je ve skutečnosti zajímavou ukázkou industriální architektury z poloviny dvacátých let. Dokonce se z ní stala ozdoba hlavního náměstí ve Svitavách.
„Jsme střediskem kulturních služeb pro občany města od miminek po důchodce," představuje novou knihovnu její ředitelka Milada Vacková. Dříve neprůchodnou tovární halou vede rušná pasáž s cukrárnou a restaurací, koutkem pro matky s dětmi, klubem seniorů a společenským sálem, kde se pořádají plesy. Šachisté a amatérští fotografové mají v areálu knihovny k bezplatnému využití dvě spolkové místnosti. Svou kancelář ve svitavské knihovně má i romské sdružení.
Sama knihovna je otevřená hala s galeriemi, takže má návštěvník hned při vstupu přehled o celkovém dění. Ke knihovně patří parkoviště pro 140 aut. „Celé jsem to chápal jako prostor k setkávání, proto je všechno otevřené. Lidé mohou na náměstí zaparkovat, projít pasáží, zastavit se v knihovně a restauraci a projít zadními trakty do historických uliček města," vysvětlil svůj záměr místní architekt Roman Svojanovský. Objektu knihovny ponechal vžitý název Fabrika, který je také na průčelí budovy. Fabrika v novém kabátě slouží veřejnosti od roku 2008, rekonstrukce trvala půl druhého roku.
Jak to vidí UNESCO
Koncepty obou českých knihoven vycházejí ze směrnice UNESCO, které v roce 2004 stanovilo zásady, jak by měly vypadat veřejné knihovny na prahu třetího tisíciletí. „Veřejná knihovna je místní brána do světa vědomostí. Mělo by v ní být dost světla, stolů a židlí," píše se v něm doslova. Přes rozdílné podmínky v různých zemích by měly mít knihovny hlavní znaky společné. Tedy sídlit poblíž dalších veřejných budov, obchodů a kulturních středisek a mít dobrou dopravní dostupnost, nejlépe pěšky. Důležité jsou směrovky a upoutávky, aby je každý snadno našel.
UNESCO prosazuje knihovny beze zdí, což znamená, že by měly být přehledné na první pohled a přístupné i pro tělesně postižené. Neměla by v nich být cenzura. Služby veřejných knihoven by také měly být v zásadě bezplatné a poplatky za členství by neměly být zdrojem příjmů, aby to neomezovalo přístup nemajetným čtenářům.
Úlohou knihovníka je být informačním navigátorem. Otevírací doba by měla vyhovovat všem uživatelům. Knihovny by měly fungovat tak, aby na jejich návštěvu nebyl nikdo ani příliš mladý, ani příliš starý. Zvlášť důležité jsou služby pro děti, aby si vybudovaly čtenářské návyky. Knihovny by se měly stát místem setkávání, kde se ve volném čase dá studovat či pracovat ve skupině či ve dvojici.
I v odlehlých regionech mají čtenáři právo na pravidelný přísun tištěné literatury prostřednictvím pojízdné knihovny. Druhy dopravy mohou být rozdílné. UNESCO si všímá, že zatímco v Norsku a v Indonésii vozí čtenářům knihy na člunech, v Keni je dopravují velbloudi a v Zimbabwe a v Peru osli.
Nová jen v Mostě
Zhodnotit knihovnu, kam dochází, si podle zmíněných zásad UNESCO může každý sám. Veřejných knihoven je v České republice málo, ale těch skutečně moderních je u nás jen pár.
„Náš problém je, že za socialismu se v bývalém Československu nepostavila žádná nová knihovna. Výjimkou bylo město Most, což byla náhrada za zdemolované centrum, které ustoupilo těžbě uhlí," vysvětluje ředitel Knihovnického institutu Národní knihovny Praha Vít Richter. S výstavbou nebo rekonstrukcemi se začalo prakticky až po roce 2000.
Nových knihoven je u nás tak málo, že každá je svým způsobem unikátem. Jednotný standard neexistuje, i když všechny v sobě obsahují doporučení, vzešlá ze směrnice UNESCO.
Trezor slouží opozdilcům
Kdo vstoupí do Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové, jakoby se vydal na plavbu lodí s nákladem knih. Okna budovy jsou kulatá jako v lodních kajutách a za nimi šplouchá řeka Orlice. Ze vstupní haly jsou vidět jednotlivá podlaží v podobě galerií, propojených schodištěm ve volném prostoru. Nechybí tu ani záchranný pás pro zapomnětlivé čtenáře. Venku před budovou stojí trezor, kam lze odevzdat vypůjčené knihy, když má knihovna zavřeno. Právě nedobytná schránka na vracení knih je jedním z doporučení UNESCO pro moderní knihovny.
Vstoupit do knihovny a volně se pohybovat mezi regály může každý bezplatně. Nestojí podél stěn, ale může se k nim ze všech stran, přesně podle návodu UNESCO. Proti nenechavcům jsou tu vyzbrojeni bezpečnostním rámem, který reaguje na čipy v knihách. Dá se to přirovnat k obchodním domům, kde si také nemůžete odnést zboží bez placení.
Jedno omezení tu přece jen mají. Do prostoru s knihami se nesmí nosit tašky, ba ani malá dámská kabelka ne. V šatně jsou uzamykatelné skříňky na vratnou zálohu dvacet korun. Pro vstup do čtenářských prostor dostanou návštěvníci košík z umělé hmoty, který slouží k ukládání vybrané literatury a osobních drobností. Jak skříňky, tak košík, případně vozík je dalším z doporučení směrnice UNESCO pro moderní knihovny.
Kulturní prostředí se v královéhradecké knihovně pozná i podle toho, že tu mají dostatek WC, která jsou bezbariérová a čistá. Zase podle litery UNESCO.
Futuristickému prostředí budovy s půdorysem ve tvaru písmene X odpovídá i technické vybavení knihovny. Návštěvníkům slouží 220 počítačů, přístup do katalogu je elektronický přes dotykovou obrazovku a na každém poschodí jsou kopírky. Do knihovny, která veřejnosti začala sloužit v roce 2008, se dá z centra Hradce dojít pěšky. Úplně nejblíže to mají studenti z vysokoškolského areálu, který je v sousedství.
Ve středu města i dění
Přímo v srdci města Liberec se nachází tamní Krajská vědecká knihovna. Radnice a divadlo jsou hned vedle. Má-li být moderní knihovna obývákem města, pak je to právě v Liberci. I když má knihovna v názvu slovo vědecká, najdeme v ní společnost různorodou a různověkou. Dveře se tu prakticky netrhnou, jak sem lidé přicházejí za občerstvením ducha při pochůzkách do centra.
Mají tu čtenářská zákoutí pro soustředěné studium a jsou tu i šikovně rozmístěné pohovky přímo mezi regály, kam se lze okamžitě uvelebit s vybranou knihou, jakoby to bylo doma. Je tu čítárna novin a časopisů. Pochvalu UNESCO by si ovšem Liberec zasloužil za naprosto nevídaný výběr veškerého regionálního tisku. V každé obci vychází časopis, někdy i dva a všechny jsou tu k mání. Z obsahu některých nezávislých regionálních listů je patrné, že v této knihovně se skutečně necenzuruje.
Oddělení dětských čtenářů je kopií oddělení pro dospělé, jen křesílka a pohovky mají miniaturní velikost. V dřevěné chaloupce obložené leporely si prožívají svůj první kontakt s knihou ve veřejném prostoru děti, které ještě číst ani neumějí. Tedy přesně podle tužeb UNESCO, že na návštěvu knihovny nikdo není malý. Hudební oddělení je půjčovnou cédéček, která si lze u stolků rovnou poslechnout ve sluchátkách.
Krajská vědecká knihovna, přestěhovaná do nového v roce 2001, se považuje za dědičku české a německé knihovnické tradice v Liberci. Po Mnichovu v roce 1938 uzavřeli liberečtí Němci českou veřejnou knihovnu. V roce 1945 po osvobození Československa vznikla v Liberci Státní studijní knihovna sloučením českých a německých fondů. Projekt novostavby pod záštitou prezidentů Václava Havla a Romana Herzoga vznikl v roce 1995 a rok poté se začalo s výstavbou. Budově, jejíž samostatnou součástí je židovská modlitebna, se říká Stavba smíření.
Technokrati vtipkují
V Praze lze při návštěvě nové knihovny dokonce sportovat. Na schodech je napsáno, kolik kalorií dychtivý čtenář právě vypotil stoupáním za knihami. A pak že technokrati nemají smysl pro humor. Národní technická knihovna v Praze Dejvicích přesídlila ze starobylého Klementina u Karlova mostu na druhý břeh Vltavy loni v září.
„Knihovna šla za studenty," komentuje změnu sídla ředitel Národní technické knihovny Martin Svoboda. Objekt ze skla a betonu vyrostl přímo v areálu Českého vysokého učení technického. Kromě ČVUT je v dejvickém dolíku na konečné stanici metra A také Vysoká škola chemicko-technologická. Dohromady je to dvacet tisíc studentů. Míst v knihovně je 1200, z toho polovina je s počítačem s připojením na internet.
Svoboda rozhodně nemá strach, že by snad židle ve studovnách zůstaly prázdné. „Vysokoškolské kampusy v USA budují knihovny, kam se naráz vejde dvacet procent studentů. Naše nová knihovna jich pojme jen šest procent," popisuje Svoboda rozdíl v přístupu ke vzdělání v zámoří a u nás. Za úplně nejdůležitější považuje to, že knihovna nabízí studentům možnost užitečně vyplnit volný čas během delší přestávky mezi přednáškami.
Elegantní beton
Schodiště i stěny jsou z hlazeného betonu, jehož povrch není nijak upraven. Všechny kabely a dráty vedou přímo po stropě, aniž by je zakrývaly podhledy. Kupodivu to působí zábavně, opět jedna z architektonických hříček. S technokratickým humorem je pojata i sama stavba při pohledu z ulice. Budova ve tvaru zaoblené krychle je vysoká 21 metrů a její obvod měří 263 metrů, což si každý může přečíst na vyznačených kótách na fasádě.
Obdobně jako v Hradci Králové je i pražská knihovna otevřeným prostorem s centrální halou, lemovanou galeriemi jednotlivých podlaží. Na ochozech jsou stolky s křesílky, pohovky a svačinové koutky s automaty na občerstvení. Další vymožeností jsou individuální studovny s připojením na internet. Kdo z někdejších studentů by nechtěl před zkouškami mít v odborné knihovně místnost jen pro sebe s přístupem k literatuře z celého světa? Prozatím je však všech 29 individuálních boxů prázdných. Ředitel Martin Svoboda vysvětluje, že ještě nejsou doladěna pravidla pro jejich používání, jinak řečeno ceník. Předběžně se uvažuje o částce 1500 korun za semestr.
V provozu už jsou týmové studovny, kde probíhá vysokoškolská výuka formou seminářů. Studoven je 18 a do každé se vejde deset posluchačů.
Když se knihovna loni stěhovala, bylo nutné přemístit přes milion svazků knih. Ovšem dřevěné šuplíky s papírovými lístky jmenného a věcného katalogu šly rovnou do sběru. Vyhledávání knih probíhá přes dotykové obrazovky elektronického katalogu. Přečtené knihy se vracejí do automatu jako láhve v supermarketech. Obdobně bezobslužné je půjčování knih, které přijedou na běžícím pásu rovnou do nastavené tašky. Nikoli nepodstatnou vymožeností je noční studovna. Je otevřená od 20.00 do 8.00 a bývá nabitá.
Národní knihovna v pražském Klementinu má sice skandály opředený model nové budovy, pozemek pro strakatou chobotnici ale ještě nenašla. Paralela mezi oběma institucemi se přímo nabízí. Rozdíl by mohl být v tom, že Národní knihovna spadá do resortu kultury, zatímco technická patří pod školství, které má v rozpočtu více peněz. Svoboda však upozorňuje, že Národní technická knihovna vznikla na dluh. Výstavbu financoval soukromý investor, Sekyra Group. Stát mu dílo za 2,2 miliardy korun splatí do roku 2013.
Jak se staví knihovna
Hlavní odlišnost spočívá v majiteli pozemku. V případě Národní knihovny a původně zamýšlené lokality na Letné to bylo město Praha. Magistrát sice slíbil, že pozemek knihovně prodá a existuje i memorandum o porozumění. K podpisu smlouvy však nikdy nedošlo.
Pozemek pro Národní technickou knihovnu v Dejvicích patří státu, a ten ho knihovně propůjčil. Přesto se výstavbě nového objektu nevyhnuly průtahy a komplikace. Podle původního harmonogramu schváleného vládou Miloše Zemana v roce 2000 měla Národní technická knihovna kolaudovat stavbu v roce 2006, ve skutečnosti to bylo o dva roky později.
Stavět v Praze knihovnu je běh na dlouhou trať. Svoboda připomíná, že v minulém století vznikla v hlavním městě pouze jediná. Je to budova Městské knihovny z první republiky. Objekt ve stylu funkcionalismu má přednáškový sál, biograf a galerii.
„Přestože je Městská knihovna v Praze druhou největší v republice, současným trendům už nevyhovuje," připomíná ředitel Knihovnického institutu Vít Richter. „Punc světovosti má však nová Národní technická knihovna. Nejde jen o budovu, ale i organizaci a čtenářsky přívětivé prostředí. Na semináři knihovníků v Holandsku jsem slyšel přirovnání, že budovat knihovnu, je jako stavět veřejný ráj," zdůrazňuje Richter.
Atmosféra rozhoduje
„Internetem v knihovně dnes nikoho neoslníte. Lidé tam chodí kvůli prostředí, kde mohou být sami a přitom ve společnosti jiných," shrnuje soudobé nároky na veřejnou knihovnu Vít Richter. „Jeden z principů současné architektury je odstranit bariéry, aby návštěvník hned při vstupu získal přehled o celém prostoru," upřesňuje.
Ve Velké Británii šla snaha po odstranění bariér tak daleko, že návštěvníci mohli volně chodit i do kanceláří knihovníků. Všechno bylo ze skla, jedinými neprůhlednými místy byly toalety a kávové kuchyňky. Pozoruhodnou knihovnu mají německé Drážďany. Je celá pod zemí, denní světlo dovnitř proniká skleněnou střechou na úrovni trávníku. Uvnitř je vše z betonu a dřeva. Sami Němci, jak Richter připomíná, mají pět národních knihoven, z toho dvě v Berlíně.
„Existuje jen velmi málo zemí, které, stejně jako Česká republika, moderní Národní knihovnu nemají. Klementinum má sice neopakovatelnou historickou atmosféru, ale je to klášter," obhajuje Richter nutnost výstavby nové knihovny v Praze.
Sami čtenáři si v dotazníkovém průzkumu Národní knihovny nejvíce stěžovali na nedostatek studoven, špatné toalety a nemožnost se občerstvit během studia. Vadí jim, že knihovna není otevřená všechny dny v týdnu. Za největší slabinu označili dlouhé čekací doby na požadovanou literaturu. Někdy to trvá až do dalšího dne. Pro nedostatek místa je polovina fondů v centrálním depozitáři na druhém konci Prahy v Hostivaři a musí se dovážet.
Richter říká, že pražský magistrát pozemek na Letné prodat nechce. Překlenovacím scénářem je dostavba hostivařského depozitáře. Až se tam knihy přestěhují, čeká areál Klementina rekonstrukce. Zpět do opravených prostor by se měly vrátit pouze historické písemné památky a hudební fondy. Potíž je v tom, že hostivařský depozitář leží v dopravně těžko přístupné průmyslové zóně mezi továrnami, skladišti a spalovnou odpadků. Metro tam nejezdí, parkovat není kde. Pěšky ani na kole tam čtenář nedorazí, nechce-li riskovat přejetí kamionem na rušné křižovatce.
A přece se staví
Národní technická knihovna Praha
Zřizovatel: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Architekti: Roman Brychta, Adam Halíř, Petr Lešek (Projektil Architekti, Praha)
1,2 milionu knihovních jednotek
Výstavba nové budovy schválena vládou v červenci 2000
Stavební povolení červen 2006
Zahájení výstavby září 2006
Kolaudace říjen 2008
Otevřena pro veřejnost září 2009
Celkové náklady 2,2 miliardy Kč
Postavena na úvěr splatný v roce 2013
Studijní a vědecká knihovna Hradec Králové
Zřizovatel: Královéhradecký kraj
Architekti: Roman Brychta, Adam Halíř, Petr Lešek (Projektil Architekti, Praha)
800 tisíc svazků
Zahájení výstavby 2004
Otevřena pro veřejnost v září 2008
Výstavba trvala čtyři roky
Celkové náklady 400 milionů Kč zaplatil státní rozpočet
Krajská vědecká knihovna Liberec
Zřizovatel Liberecký kraj
Architekt: Radim Kousal, ateliér Sial
Zahájení výstavby 1996
Nová budova v místě bývalé synagogy otevřena v březnu 2001
Milion svazků
Celkové náklady půl miliardy Kč, z toho státní rozpočet 400 milionů Kč a z fondů EU Phare 72 milionů Kč
Knihovna Svitavy v objektu Fabrika
Zřizovatel město Svitavy
Počet svazků 107 tisíc
Architekt Roman Svojanovský
Projekt 2005
Zahájení výstavby 2006
Otevření pro veřejnost květen 2008
Celkové náklady na rekonstrukci areálu 200 milionů Kč
Z toho fondy EU 99 milionů Kč, 85 milionů Kč město, Ministerstvo pro místní rozvoj 16 milionů Kč
Masarykova veřejná knihovna Vsetín
Zřizovatel město Vsetín
Architekt: Martina Hovořáková
Počet svazků 121 tisíc
Projekt 2002 až 2004
Zahájení výstavby březen 2005
Otevření pro veřejnost září 2006
Celkové náklady na rekonstrukci 13 milionů Kč
Z toho fondy EU 10,3 milionů Kč, zbytek státní rozpočet a rozpočet města