Lékaři hledají stálé nové možnosti, jak pomoci pacientům s ischemickou chorobou dolních končetin.
Ischemická choroba dolních končetin (ICHDK) je onemocnění tepen, při kterém dochází k nedostatečnému prokrvování nohou. Patří do skupiny chorob, jejichž hlavní příčinou je ateroskleróza nebo jinak také „kornatění" tepen. Uvnitř tepny se vytváří tukové pláty, které omezují přirozený tok krve. Nedokrvení, neboli ischémie končetin vzniká v případě, kdy se zásobující tepny zúží nebo dokonce zcela uzavřou. Je doprovodnou nemocí těžkého diabetu.
Do končetiny neproudí tolik krve, kolik je potřeba. V klidu se tento stav nemusí nijak projevit. Při práci však vaše svaly potřebují daleko větší množství kyslíku a živin. V počátečních stádiích onemocnění se proto obtíže projevují hlavně při chůzi. V konečných stádiích onemocnění dochází k odumření tkání. Nejdříve trpí prsty, potom gangréna postupuje výše. Odumřelé tkáně jsou černé a nepříjemně zapáchají. Představují výborné prostředí pro množení baktérií. Vzniklá sepse hrozí v nejtěžších případech úmrtím. Jediným způsobem jak zachránit život nemocného je amputace postižené části končetiny (např. prstů). Ani tehdy ještě není vyhráno. Gangréna se může dále šířit a vyžádat si další amputaci. Při nepříznivém průběhu onemocnění ztrácí nemocný nakonec celou nohu.
Místo skalpelu kmenové buňky.
Ústav experimentální medicíny AV ČR s Centrem diabetologie IKEM od roku 2008 spolupracuje na experimentálním posouzení možností využití mezenchymálních kmenových buněk kostní dřeně a klinickém využití periferních kmenových buněk v léčbě ischemické choroby dolních končetin u pacientů se syndromem diabetické nohy.
V rámci klinické studie bylo dosud léčeno 10 pacientů s diabetem, u kterých byla diagnostikována ischemická choroba dolních končetin se syndromem diabetické nohy. Všichni pacienti na tom byli špatně, rány se jim nehojily, měli nesnesitelnou bolest a lékaři vyčerpali všechny dostupné terapeutické možnosti. Pacienti ve většině případů by museli podstoupit amputaci.
Po izolaci buněk, mezi kterými bylo vysoké zastoupení buněk schopných zakládat cévy, byla pacientům suspenze buněk vpravena do lýtkového svalu pomocí série asi 40 vpichů. U všech pacientů bylo pozorováno zlepšení klinického nálezu na končetině, subjektivní zmírnění bolestí a pravděpodobná obnova cévního řečiště. Došlo ke zhojení kožních defektů, snížení bolestivosti a noha se nemusela amputovat. Tato léčebná metoda neměla vážné komplikace, vedla k významnému zvýšení kvality života pacientů s těžkým diabetem. Bude muset projít ještě celou řadou klinických zkoušek, ale snad se v budoucnu stane jednou z metod léčby ICHDK.