Na otázky LtN odpovídá manažer projektu LaSKY v Petrohradě Ilja Kurmajev. Sdružení LaSKY se zabývá šířením osvěty mezi gayi, kteří jsou v Rusku jednou z nejrizikovějších skupin ohledně šíření viru HIV. Nakaženým a nemocným AIDS poskytuje sociální servis a přístup k účinné terapii zvyšující délku a kvalitu jejich života.
Vaše sdružení je největší ruskou nevládní organizací obhajující práva gayů. Jak se podílíte na boji proti pandemii HIV?
Prevence a šíření pravdivých informací o viru HIV a nemoci AIDS mezi ruské gaye byla a je naším hlavním cílem. Navazujeme kontakty s lékaři a specializovanými lékařskými centry, s psychology a experty na boj proti pandemii z Ruska i ze zahraničí. Začali jsme fungovat v roce 2004 díky grantu Globálního fondu pro boj proti HIV, tuberkulóze a malárii a získali jsme důvěru desetitisíců mladých lidí, kterým dlouhodobě pomáháme. Pokud bude pokračovat současná situace a ze strany státu ani nikoho jiného nebude fungovat svobodná výměna informací, pokud nikdo nebude kontaktovat a informovat o rizicích lidi z rizikových skupin, nenastane žádná změna v jejich chování a pandemie HIV se bude dále šířit. LaSky je sdružení, které chce změnit situaci k lepšímu a nikomu neškodí. Proto by mělo mít právo na existenci.
Máte pocit, že vám to právo někdo bere?
Postoj vlády a úředníků na rozhodujících místech je jasný. Nechtějí o nás vědět a nechtějí nás podporovat. A o mnoho lepší není ani postoj většinové společnosti. Petrohrad je ve srovnání s ostatním Ruskem velice liberálním městem, oknem do Evropy, ale třebas jen mluvit o gayích je stále tabu. Natož o našich problémech. Ta témata nejsou veřejně diskutována, jako by se společnost tvářila, že tu žádní gayové neexistují. A to ještě v tom lepším případě...
V horším případě se stáváte terčem urážek?
Nejen urážek. Ještě horší je pocit vyloučení ze společnosti. Když se někomu svěříte, že jste homosexuál, a on se proto s vámi přestane stýkat. A ze všeho nejhorší je, když přiznáte, že jste gay, který je HIV pozitivní. Proto je tu La Sky, abychom poskytli gayům i psychologickou, nebo docela obyčejnou lidskou podporu.
Zhoršil se postoj společnosti ke gayům poté, kdy propukla pandemie HIV?
Velice výrazně. V médiích býváme nařčeni, že jsme hlavní viníci šíření AIDS. To jsou samozřejmě bludy. Nejsme viníci, ale oběti neinformovanosti. HIV se šíří mezi narkomany, mezi gayi i mezi heterosexuálními páry. Jediná cesta, jak to změnit, je přestat to tutlat.
Podle průzkumů si navíc více než dvě třetiny Rusů stále myslí, že homosexualita je nemoc nebo sexuální úchylka a pouze necelá pětina uznává právo odlišně sexuálně orientovaných lidí na existenci.
Kde se podle vás podobné předsudky v takové míře berou a kdo je v současnosti nejvíce živí?
Podívejte se, u nás platil až do roku 1993 neslavně proslulý paragraf 121 trestního zákoníku, který ukládal za „sexuální styk s osobou téhož pohlaví" tři až pět let natvrdo. A to ho chtěla v roce 2002 homofobní iniciativa „Lidový poslanec" znovu zavést. Naštěstí neúspěšně. Přesto nám společnost dává najevo, že jsme ti špatní. Od vlády, přes úřady a policii až k nejrůznějším pravoslavně a nacionálně orientovaným skupinám, které se nebojí použít násilí, jako například před třemi lety tady, v Moskvě, při pochodu gayů městem.