Návod je to stejný jako za Václava Matěje Krameria - pro větší naučení a vlastenskou probudilost čtěte noviny. Čtěte nás i naši konkurenci. Čtěte je s pastelkou v ruce a zatrhujte si nesmysly a demagogické kejkle, na kterých si pocvičíte mozek. Takhle jsem si s potěšením přečetl třeba Lidové noviny, ve kterých Petr Kamberský hledí daleko, předaleko, až za červnové volby: „Největší cynici soudí, že vyhraje dvojblok ČSSD-KSČM (a je jedno, zda ve vládě budou sedět lidovci, či ne) a že bude pokračovat v pštrosí strategii: hrajeme a rozdáváme dál, jen ještě víc zkásneme bohaté..."
Dílko je to mistrovské, co všechno dostal jako samozřejmost do jedné věty! Jen je třeba upřesnit, do koho se naváží. „Pštrosí strategie": Bylo jí zavírání očí před přicházející krizí? „Hrajeme a rozdáváme": Nejde o snižování daňové zátěže tam, kde to bylo nejméně třeba, a právě v době, kdy měl stát sbírat síly na pomoc ohrožené ekonomice? „Víc zkásneme bohaté": Měli bychom naopak ulevit horní příjmové skupině, která u nás má třetinovou mezní daňovou sazbu ve srovnání s Rakouskem, Polskem či Finskem (LtN 50/20009, s. 4) - daleko, daleko nejnižší ze zemí OECD? „Bude pokračovat": Riziko spočívá v tom, že opozice se vrátí k politice, která smetla Topolánkovu vládu? Té, která nám zanechala rozvrácené státní finance s historicky největším - a hlavně zbytečně velkým - schodkem? A znovu připomeňme, že jde o schodek, ve kterém je podstatná část projedena, rozdána v daňových úlevách nejbohatším jednotlivcům a největším firmám v monopolním postavení.
Největší cynici by mohli dojít k závěru, že hlavní vymožeností, se kterou vstupujeme do druhého dvacetiletí naší demokracie, je svoboda tisku psát si cokoliv, nezávisle na realitě. Tento cynický pohled je však povrchní, plete si okamžitý dojem a obecné pravidlo. Někomu se možná zdá dvacet let dlouho, ale můžeme se ohlédnout i dvě století zpátky, do časů, kdy vlastenské noviny Václava Matěje Krameria před více než dvěma stoletími tápaly, jak svůj cípek svobody nejlépe uchopit. Jedinou příležitost k reálné změně našly v osvětě hospodářů, jejichž každodenní dřina nesla neúměrně malé plody. Nabízel jediný zdroj poznání pro obrovskou obec, která ani nevěděla, že má informační hlad. Prvním úkolem proto bylo vyvolat potřebu vědění. Řekli bychom, přinést sokratovské poznání, že nevíme.
Co dál? Jak se to píše v zápisech z porad: Úkol trvá. Čtěte a zjišťujte, co jste se nedozvěděli. Svobodu tisku chápejte jako nepřítomnost informačního monopolu.