Vytrhávat stránky ze starých knih je hanebné, ale dělá se to a je to výnosné. Jeden vytržený obrázek ze středověkého zpěvníku se minulý měsíc vydražil v londýnské aukční síni Sotheby´s za 17,5 milionu korun. Kupcem byl Středočeský kraj, kdo prodával, se neví.
„Prodejce je na aukcích tajný, takže nevíme, kde se dílo najednou vzalo," poznamenává náš přední odborník na středověké rukopisy Zdeněk Uhlíř z Národní knihovny v Praze. Tajemstvím je zahaleno i to, kdo ilustrovanou stránku z knihy vyřízl. Zdeněk Uhlíř říká, že se to stalo už koncem 19. století. Kde se kresba více než sto let ukrývala, zůstává záhadou. Dokladem o její existenci byla pouze černobílá reprodukce, publikovaná v roce 1929.
V očích poberty, který ji vyřízl, měla ručně malovaná ilustrace větší cenu než zbytek středověké knihy. Sám text, byl to zpěvník, považoval za nezajímavý. Ve dvacátých letech minulého století pak beze stopy zmizela i sama kniha, jejíž jediná stránka se nyní oklikou vrátila zpět do Čech, kde koncem 15. století vznikla.
„Ručně psanou knihu na pergamenu si objednala Kutná Hora. Knihy byly ve středověku velmi drahé. Pořídit si ji tehdy mohli pouze bohatí příslušníci šlechty, anebo velmi zámožné město. Kutná Hora si to díky těžbě stříbra mohla dovolit," přibližuje Uhlíř okolnosti vzniku knihy. Ostatně zisky z Kutné Hory sponzorovaly panovnický dvůr v Praze a její rozvoj. Dalším městem, které si knihu v reprezentativním provedení objednalo, byly až o sto let později Litoměřice, zbohatlé obchodem s obilím.
Reportáž z těžby stříbra
Na stole před námi teď leží pod skleněným víkem pergamenový list, zachycující výjevy ze života kutnohorských obyvatel v roce 1490. Má rozměry 60 krát 40 centimetrů. Ve skutečnosti byla stránka ještě o něco větší, protože její okraje jsou oříznuté. Ručně malovanou knižní ilustraci lze bez nadsázky přirovnat k obrazové reportáži o dolování stříbra a výrobě mincí před 520 lety.
V podzemí města horníci v bílých hábitech kopou rudu. Sud se střelným prachem svědčí o užívané technologii při rozrušování skály. Část havířů buduje ze silných kůlů výdřevu, podpírající strop podzemní chodby. Další vynášejí nakopanou rudu v kožených vacích na povrch, kde ji ženy kladivy rozbíjejí na jemnou drť. Proud vody z náhonu promývá stříbro od hlušiny.
V jiné části knižního obrazu je pracovna mincmistra, který za dohledu úředníků váží vyražené stříbrňáky a rovná je do sloupců. Běžný život středověkého města dokreslují dva pobíhající psíci v ulicích. Ačkoli většina vyobrazených domů již neexistuje, budova Vlašského dvora stojí v Kutné Hoře dodnes.
Rarita - ukazuje dělníky
„Středověcí umělci vytvořili neuvěřitelnou raritu, zachytili totiž život normálních pracujících lidí. Nevidíme tu žádné náboženské výjevy, jak bylo v té době v knižní malbě zvykem," upozorňuje na hlavní mimořádnost ilustrace Timothy Bolton, což je umělecký specialista aukční síně Sotheby´s. Hodnota díla je podle něj pozoruhodná i tím, že poskytuje ojedinělé historické svědectví o středověké těžbě stříbra a ražbě mincí v celé severní Evropě. Svým významem tedy daleko překračuje hranice středočeského regionu.
„Obraz okamžitě vzbudil zájem akademických kruhů v Británii, Americe i v Německu," popisuje Timothy Bolton reakci zahraničních odborníků na dražební katalog, jímž aukční síň Sotheby´s obeslala různé kulturní instituce ve světě. K dalším unikátům, jak upozornil, patří i zcela mimořádné rozměry draženého obrazu. Kniha musela být obrovská. Bolton soudí, že obří zpěvník byl pravděpodobně umístěn přímo v chrámu sv. Barbory, kde ho při bohoslužbách obstoupil sbor zpěváků.
„Sotheby´s prodává středověké rukopisy a malířství od roku 1740, ale žádné z nich nemělo tak úctyhodnou velikost. Ani já sám jsem dosud nikdy nic tak velkého neviděl," přiznává Bolton. Okouzlený dávnou prací středověké dílny pražského iluminátora Matyáše líčí své podrobné představy o tom, jak umělci při pobytu v Kutné Hoře pořizovali skici pro výsledný obraz. Museli se spustit za horníky do podzemí, kde je v bahnitých slojích za svitu římských lamp sledovali při namáhavé práci.
„Je známo, že Kutná Hora produkovala v roce 1400 kolem dvaceti tun čistého stříbra ročně. Horníci tak museli vytěžit přes dva tisíce tun rudy, kterou ručně vynášeli na povrch v malých kožených vacích.
Zaplatili sami Středočeši
Chybělo málo a nadšení z oživlého středověku na kutnohorské iluminaci by sdíleli v jiné zemi, než je Česká republika. Milada Studničková z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR vzpomíná, jak marně obíhala nejrůznější české kulturní instituce, aby koupily vzácnou knižní památku, o jejíž chystané aukci se dověděla z katalogu. Dražba v Londýně probíhala 8. prosince a před koncem roku už nikdo neměl peníze, ani je tou dobou nebyl schopen tak rychle získat.
„Překvapivě je nakonec našel Středočeský kraj, když jsem oslovila tamního hejtmana Davida Ratha. Ten rozhodl, že kýženou sumu uvolní," říká kunsthistorička Studničková. Iluminaci, kterou se kraji podařilo vydražit, získala z rozhodnutí hejtmana Ratha Středočeská galerie v Kutné Hoře.
Říká se, že nejvhodnějším dárkem pod stromeček je kniha. V daném případě to byl vzácný list ze středověké knihy. O vánočních svátcích se z něj radovala celá Kutná Hora. Na výstavě ve městě stříbrných tradic si ho 27. prosince prohlédlo šest tisíc návštěvníků. Dav čekajících zájemců před galerií byl tak velký, že návštěvní doba musela být prodloužena. Mají Rathovi kritici pravdu, když mu vyčítají, že utratil v době krize 17,5 milionu korun z krajského rozpočtu za neužitečnou věc, když se ukradená památka mohla vrátit do místa svého původu?
Kunsthistorička Milada Studničková si to rozhodně nemyslí. Ani cenu díla nepovažuje za přemrštěnou vzhledem k jeho významu pro českou historii. Jestli ji něco zlobí, tak je to přístup ministerstva kultury, které nebylo schopno peníze před koncem roku uvolnit na nákup tak vzácné památky. Říká, že v zahraničních aukcích se pravidelně objevují bohemika, tedy umělecké předměty českého původu. Kvůli nepružnému přístupu ministerstva zhusta končí v zahraničí.
Barvy nevybledly
„Ministerstvo kultury by mělo mít speciální fond, z kterého by na podobné nákupy operativně poskytovalo peníze," uvažuje. Stejný názor zastává i Zdeněk Uhlíř z Národní galerie v Praze Klementinu, kde se kutnohorská iluminace zastavila na několik hodin cestou z Londýna do České republiky. Ve starobylém Klementinu si v doprovodu obou odborníků dílo prohlédla i redaktorka Literárních novin.
Obdivuhodné je, že i s odstupem pěti set let jsou barvy na ilustraci výrazné a živé, ačkoli osud památky byl pohnutý. Jedinou vadou na kráse je rýha v místě, kde byl obraz přeložený napůl. Pravděpodobně to má na svědomí lapka, který ho z knihy bezcitně vyřízl a kvůli snazší manipulaci odnesl pryč.
Zdeněk Uhlíř uvedl, že po jednodenní výstavě v Kutné Hoře se dílo vrátí zpět do Národní knihovny v Praze k odbornému zakonzervování a následnému převedení do digitální podoby. Pak si ho budou moci lidé prohlížet na internetu na webových stránkách www.manuscriptorium.com., kde jsou k vidění i další vzácné rukopisné památky. Národní knihovna současně vytvoří uměleckou kopii obrazu, kterou dostane Středočeská galerie v Kutné Hoře. Originál skončí v trezoru. Pravděpodobně bude uložen v Národní knihovně v Klementinu, odkud ho čas od času vyjmou na příležitostné výstavy. Světlo a vlhkost by mohly středověkou památku nevratně poškodit.
Zdá se, že hejtman Rath svým rozhodnutím nakonec prospěl Národní knihovně v Praze. Tak jako tak ale vzácná památka české knižní malby zůstane v České republice.