Manifest společnosti, svobody, blahobytu a mírového soužití
Návrh deseti prvků zásadní změny globálního ekonomického systému, který představil nestor české ekonomické vědy Miloš Pick na konferenci Centra globálních studií AV ČR Krizové a postkrizové scénáře a na semináři Masarykovy demokratické akademie, Fontes Rerum a Evropského hnutí Svět a my v éře neoliberalismu (redakčně upraveno)
Zatímco od šedesátých let selhaly pseudosocialistické systémy, založené na téměř výlučné úloze státu v ekonomice, dnes naopak selhává, obdobně jako v krizi třicátých let, kapitalismus založený na téměř výlučné úloze trhu. Tento trh selhává jak při „čištění" ekonomiky od plýtvavého konzumu, jehož symbolem je soudobá neudržitelná podoba individuálního automobilismu, tak při osvojování znalostních, nehmotných faktorů růstu a při rozvoji nejchudšího světa.
Nejen tlumení důsledků, ale také odstranění prvotních příčin krize si vyžaduje překonání tohoto systému. Na troskách obou uvedených krajností by se konečně měla setkat neviditelná ruka trhu s tou viditelnou, s veřejnou rukou znalostní společnosti, společnosti svobody, blahobytu a mírového soužití. Měla by být rozvíjena v globálním měřítku zejména v těchto hlavních směrech:
1. Orientace na vícepolární svět, umožňující vyvažování a postupně i kooperaci a koordinaci zájmů jednotlivých regionů, namísto dosavadního jednopolárního světa, podřízeného převážně zájmům jediné supervelmoci.
2. Překonávání asymetrické, nevyvážené liberalizace světového obchodu. Ta ponechává méně vyspělým zemím jako jedinou ochranu osvojování složitějších výrob a služeb jen extrémně nízké kurzy jejich měn. Politika levné práce tyto země diskriminuje a současně podřezává konkurenceschopnost zemí vyspělých, což je patrně prvotní příčinou současné krize.
3. Veřejná vlastnická kontrola hlavních bank, která vznikla po obrovských finančních injekcích z veřejných rozpočtů, je patrně nezbytná i k překonání krize. Do budoucna se otvírá otázka veřejné vlastnické kontroly také ve značně zmonopolizovaných odvětvích, zejména v energetice, vodním hospodářství, spojích a veřejné dopravě - a to i z hlediska ekonomické bezpečnosti. Týká se to i lokálních monopolů, jako jsou vodárny a kanalizace. Světovou ekonomiku i politiku dnes dominantně ovládá několik stovek největších nadnárodních společností. Jejich dlouhodobá veřejná vlastnická kontrola se stává podmínkou pro skutečnou tržní soutěž.
4. Překonání extrémní deregulace trhů - počínaje finančními trhy. Tato deregulace patřila ke spouštědlům krize a obrat v tomto trendu dnes je široce uznávanou podmínkou pro ekonomickou stabilizaci. Současně je nezbytná politika státních zásahů k usměrňování souhrnné poptávky (makroekonomických) i zásahů na úrovni podniků (mikroekonomických), na podporu konkurenceschopnosti osvojovaných produkcí.
5. Obrat od dosavadního neudržitelného, do značné míry kvantitativního ekonomického růstu, který je založen na zvyšování množství výrobků a služeb, k růstu kvalitativnímu, založenému na zvyšování znalostí vtělených do jednotky výrobku a služeb (do jednotky hmoty a energie).
Na jedné straně to vyžaduje podporu rozvoje znalostí, a to převážně solidárně poskytovanými veřejnými službami zdravotní a sociální ochrany a zejména systémem vzdělávání, který překonává sociální síto v přístupu mozků ke znalostem. Méně vyspělým zemím lze pomáhat také časovým omezením duševního vlastnictví (jak to známe třeba u generických léků).
Na druhé straně je nezbytné také tlumení spotřeby hmoty a energií ekologickým zdaněním, odrážejícím jak vzácnost přírodních zdrojů - energií, vody a surovin - tak i náklady na ozdravování životního prostředí; možná by se mělo přidat také tlumení nadměrného zkracování životnosti produktů a nadměrné nákladní dopravy.
6. Orientujme se na rozšiřování volného času místo dosavadního zvyšování nezaměstnanosti. Soudobý typ technického rozvoje ve vyspělých zemích umožňuje zvyšovat produkci jen růstem produktivity, bez toho, že by musela růst i zaměstnanost. Příští etapou - po překonání krize - může být patrně zavádění čtyřdenního pracovního týdne.
7. Překonávání extrémní polarizace příjmů za práci - kdy nejvyšší již dosahují čtyřistanásobku průměru (USA). Tato polarizace se zcela odpoutala od účelné motivace výkonu, a to především v důsledku neúměrně silného postavení kapitálu v poměru k práci. K vytvoření rovnováhy sil je třeba rozvíjet společenské tripartitní vyjednávání i účast práce na rozhodování a vlastnictví podniků. Nezbytné je i progresivní zdanění těchto příjmů.
8. Prohlubování politické demokracie, která vznikala před dvěma staletími, kdy moc ekonomická - moc kapitálu - byla slabá. Dnes, kdy je neregulovaná moc kapitálu silnější než stát, je uvedená kontrola největších nadnárodních společností i dalších hlavních strategických ekonomických subjektů podmínkou také pro politickou rovnováhu a účinnost demokracie.
9. Překonávání mediokracie, kterou umožnil zejména technický rozvoj sdělovacích prostředků. Media již přestávají být „hlídacím psem" demokracie a stávají se kapitálově náročným a do značné míry monopolizovaným „podnikáním s pravdou". Proto je třeba posilovat roli solidárně hrazených, zejména veřejnoprávních medií, kontrolovaných volenými orgány - nikoli samozvanými klikami - a kapitálově méně náročné, svobodnější „blogosféry".
10. Sledování možnosti dlouhodobě přecházet - s technickým rozvojem spojů - od zastupitelské k přímé demokracii.
To je „desatero" svobody, jakou svět nepoznal. Nejen svobody jednotlivce, ale svobody solidární společnosti. Svobody nejen politické, ale také osvobození od bídy a sociálního strádání, od národnostního a rasového útlaku, od válek a ekologického sebezničení. Není závaznou „kuchařkou", ale jen podnětem k přemýšlení.