Vždy existovaly instituce, které tlumily sociální důsledky zadluženosti. Dnešní éra bezprecedentního stranění věřiteli vrhá dlužníka do situace, která by byla v každé jiné době synonymem otroctví.
Při studiu ekonomických dějin lidstva nezřídka opomíjíme vliv násilí a zejména klíčový podíl války a otrokářství na vytváření základních institucí toho, co nazýváme „ekonomikou". Vyjděme z instituce otrokářství. V minulosti bylo všeobecně pokládáno za důsledek války. Když se vzdáte v boji, vzdáváte se svého života; dobyvatel si osobuje právo vás usmrtit. Pokud tohoto práva nevyužije, fakticky mu svůj život dlužíte; příslušný dluh je při tom vnímán jako absolutní, nekonečný a prakticky nesplatitelný.
Rekordní investice do výstavby dálnic připomíná opulentní betonářskou hostinu v době moru. Na železnici zbudou jen drobty ze stolu.
Zasedání Dozorčí rady Státního fondu dopravní infrastruktury minulé pondělí skončilo fiaskem. Z nedbalosti, vypočítavosti nebo nedostatku odvahy se z pěti členů sešli pouze dva, takže rada nebyla usnášení schopná. Byla tak promarněna možná poslední šance na zastavení nesmyslných investic v rámci rozpočtu pro rok 2010, z nichž některé jsou podezřelé malou transparentností, jiné tím, že jsou v rozporu s deklarovanými prioritami vlády i mezinárodními závazky, a třetí v sobě spojují jedno i druhé, a navíc nad jejich logikou zůstává rozum stát.
Začala současná krize jako krize kultury? Ta současná krize, o níž se tolik mluví, to ale není.
Krize a kultura, krize a umění? Když pomineme údobí setrvalého klidu a prosperity, jako byly éry Krále Slunce Ludvíka XIV. či éra viktoriánská v Anglii, dějiny umění jsou dějinami umění na pozadí politických krizí. Velmi názorně to vidíme na příkladu Florencie, Říma, Benátek quattrocenta a cinquecenta; plynulá posloupnost děl a veleděl od Brunelleschiho, Albertiho, Botticelliho, přes Michelangela, Vinciho, Raffaela, až po Belliniho, Tiziana, Palladia, Tintoretta, Caravaggia, nás přesvědčuje o tom, že tehdy na Apeninách vládla harmonie. Pochopitelně tomu tak není, vzpomeňme na Savonarolu či Cesare Borgiu.
Sada otázek, o kterých zastánci nové maturity nechtějí diskutovat
Petice žádající dvouletý odklad nové státní maturity se opírá o argument, že projekt je nedostatečně připraven a že učitelé ani budoucí maturanti dost dobře nevědí, co je vlastně čeká. Aktivita studentů je chvályhodná, jejich kritika projektu je však poněkud povrchní. Nelze jim to vytýkat, stejně povrchní byly a jsou i oficiálně uváděné důvody pro přijatou podobu samotných maturit. Tvůrci a zastánci uzákoněné verze se omezují na tvrzení, že úroveň našeho středního školství klesá (příčinou je zejména zvýšení počtu škol), výkony žáků u maturit nejsou co do kvality srovnatelné a hodnocení výsledků studia není objektivní. Totéž tvrdí o posuzování kvality práce škol a jednotlivých učitelů.
Navzdory všeobecně rozšířenému názoru se víra v existenci létajících talířů nezrodila z hysterie studené války. Etablovaná politická moc se totiž možná více než svých reálných nepřátel obává imaginárních výplodů kolektivní politické představivosti.
Každý, kdo se dnes pokládá za autoritu ve věci „víry v existenci létajících talířů", ji líčí ve světle kolektivní halucinace zrozené z paranoidního klimatu studené války. Očití svědci - a veřejnost, která jejich svědectví přijímala s bezmeznou důvěrou - se podle této teorie stali obětí dobové politické nálady. V roce 1982 americký psychiatr Otto Biling tvrdil, že k případu Arnold došlo „uprostřed vlny obav z Ruska", které „hned od počátku probudily ve veřejnosti podezření, že létající talíře jsou ve skutečnosti tajné ruské nebo americké zbraně". V roce 1999 označil historik techniky Tom Crouch „povyk kolem létajících talířů za neklamnou známku skutečnosti, že Spojené státy se začaly pod vlivem obav zrozených ze studené války zajímat o možnosti kosmických letů". Strach, že Sovětský svaz se chystá ovládnout americké nebe, přiměl americkou veřejnost věřit v existenci létajících talířů.
Dnes o situaci kolem dobytého/nedobytého syrského Kusajru, o hrozbě rebelů, že „vymažou z mapy“ alávitské i šíitské komunity, o trucovitých ultimátech exilové opozice, o sílícím realismu USA a navrch ...
Aby posluchač stihl všechny dnešní festivalové produkce, musel by se doslova rozčtvrtit.
Tvrdá recese a bezpříkladná míra nezaměstnanosti drtí Itálii a miliony lidí bojují o přežití. Jen za poslední dva roky se míra potravinové pomoci obyvatelstvu hned zdvojnásobila, vyplývá z oficiální z...
Podle aktuálního průzkumu CVVM považuje 87% obyvatel Česka soužití s romskou menšinou za problematické a 36% je považuje dokonce za „velmi špatné“. Ve srovnání s předchozími roky je přitom výsledek st...
Co znamená převrat na pražské radnici? Jde o návrat „kmotrů“, přerozdělování vlivu na miliardové zakázky, přípravu na parlamentní volby v příštím roce, vcelku normální střet politických ambicí v rámci...