Spory o finanční regulaci v rámci Evropské Unie může překlenout zásah Robina Hooda.
Od chvíle, kdy finanční krize propukla naplno také v Evropské Unii, přibývá návrhů na regulaci finančního sektoru. Zaměřují se na přísnější dohled nad klasickým bankovním sektorem, nová pravidla pro ratingové agentury, regulaci hedgeových fondů, fondů privátního kapitálu a trhu s deriváty a zvažují také zavedení daně z finančních transakcí. Shoda zatím chybí, hlavní osa sporu rozděluje jádro EU reprezentované Německem a Francií proti Velké Británii.
Německá kancléřka Merkelová je velkou zastánkyní přísnějších pravidel hry pro celý finanční sektor, včetně ratingových agentur. Odmítá však (prozatím) postupovat unilaterálně a vedle aktivit v rámci EU se zasazuje také za jednotné globální uspořádání v rámci G20.Velká Británie je terčem kritiky německé kancléřky za neochotu postoupit v regulaci hedgeových a mimoburzovních (private equity) fondů, které nejvíc roztáčejí kola spekulací. Brownova vláda jen opatrně zmiňovala problém morálního hazardu (spekulanti spoléhají na záchranné akce státu), ale bez větších přímých dopadů, a od nové Cameronovy vlády nelze očekávat změnu stanoviska. Británie má pro to své důvody: soustřeďuje na svém území okolo 70 % hedgeových fondů a až 80 % private equity fondů z celé EU. Řada těchto fondů má navíc globální dosah a vytváří velmi mocné „finanční odvětví", jehož lobbyistické a především finanční páky budou sahat hodně vysoko. A daleko. Americký ministr financí Timothy Geithner už vyjádřil obavy z „diskriminačního přístupu" vůči investorům/spekulantům ze zemí mimo EU-27.
Na EU se však valí jeden regulační problém za druhým. Vedle zmiňovaných hedgeových fondů, kde by EU ráda viděla vyšší transparentnost (např. zveřejňování portfolia a investičních strategií), je tu problém derivátu známého jako CDS (credit default swap). Právě to je ten nástroj, který „pomohl" dostat Řecko do dnešní situace. A znovu se objevuje na jednacím stole také téma daně z finančních transakcí (FTT).
Proti příliš velkému vlivu spekulace ostatně brojil již ve 30. letech 20. století nikdo menší než John Maynard Keynes. Riziko viděl v tom, že přehnaná spekulace rozkolísá a zdeformuje ceny, až to znemožní fungování tržního mechanismu. Keynes se nesnažil zakázat spekulaci jako takovou, ale její přehnaný rozsah. Finanční sektor má být obsluhou ekonomiky, nikoliv pánem.
Současná krize způsobila, že stále více ekonomů, ale i politiků či aktivistů, se k jeho myšlenkám vrací. Pominulo nadšení z finančních inovací a sofistikovaných produktů, od kterých Alan Greenspan, bývalý šéf Fed, svého času očekával, že budou vytvářet reálné bohatství a dokonce snad odstraní hospodářský cyklus.
V EU se snaží prosadit tuto „daň Robina Hooda z finančních transakcí" Strana evropských sociálních demokratů. Kupodivu, může se opřít o Velkou Británii, kde tato daň, navzdory vší benevolenci, funguje u akcií („stamp tax"). Avšak zatímco zdanění akcií je poměrně jednoduché, u finančních derivátů snadno narazíme na problém, že se v jejich komplexní struktuře málokdo doopravdy vyzná. Může být obtížné shromáždit dostatečný počet expertů, kteří by byli schopni tento komplikovaný trh dozorovat. Daň by tedy musela být zaměřena na široce definované finanční transakce a mohla by být odstupňována podle závažnosti dopadů, které může mít daný finančních instrument na celý systém. Pro obchodování s obligacemi by tak mohla být relativně nízká, ale pro deriváty CDS - pokud nebudou úplně zakázány - by měla být velmi vysoká.
Je tu však ještě jeden problém. Zastánci regulace chtějí, aby očistila trh od hazardních operací, ze kterých má prospěch jen hrstka dealerů a velkých hráčů typu Goldman Sachs. Potřebujeme však také záruky, že se taková odstupňovaná daň z finančních transakcí nezvrtne a jediným výsledkem nebude dramatické zvýšení nákladů na kapitál.
