Blokáda Lamanšského průlivu francouzskými rybáři patří k těm několika málo sociálním protestům, které lze pochopit, ale ne hájit.
Šestnáctým dubnem začala v šesti státech Evropské unie sezóna lovu tuňáka. Den předtím zablokovaly lodě francouzských rybářů přístavy Calais, Dunkerque a Boulogne. Téměř úplně tak znemožnily přepravu zboží přes kanál La Manche. Důvodem protestu nebyl přímo začátek tuňákové sezóny. Protestovali především lovci tresek. V principu však obě události úzce souvisí: rybám jako je mečoun, platýz, mořská štika či právě tuňák a treska hrozí konečné vylovení a francouzští rybáři se chovají, jako by se jich to netýkalo.
Vylovení je čistě technický termín. Vpravdě jde o ekologickou katastrofu. Na život člověka sice nebude mít takový dopad jako klimatická změna či úbytek pitné vody, na rozdíl od nich je ale spolehlivě předpovězena a konsensuálně přijata. Podle Organizace pro výživu a zemědělství při OSN, Evropské komise i vědeckého panelu, který organizoval časopis Science v roce 2007, vymizí při současné kvantitě rybolovu řečené druhy do roku 2048.
I přes zjevnou hrozbu, již zřejmě urychlí také globální oteplování, se kterým se v rozborech nepočítalo, se dosud mezinárodní společenství nedohodlo na společném postupu. Proto si rozvinutější státy a nadstátní útvary regulují rybolov samy. To je případ i Evropské unie: již dříve přijaté kvóty byly v minulém roce razantně sníženy a lovná sezóna dále omezena, u tuňáka dokonce na šedesát dní. Rybáři, kteří se řemeslem živili po generace, tak zůstávají bez práce.
Je jistě možné pochopit situaci protestujících, zvláště za krize. Hájit je ale nelze. Jen dospělých tuňáků bylo za posledních dvanáct let vyloveno přes osmdesát procent. Celkový počet velkých mořských ryb přitom poklesl ve srovnání s rokem 1975 na pětinu. Bruselská opatření mají udržet stav ohrožených druhů alespoň v evropských vodách - přesto jsou podle všech ekologických skupin, které se problémem zabývají, pořád nedostatečná.
Francouzští rybáři samozřejmě nejsou hlupáci. Vědí, že ryb ubývá. Současně je jim však známo, že jejich vláda snížila dobrovolně bruselskou kvótu o další pětinu (před krizí), na rozdíl třeba od španělské. A tak tlačí na Paříž, respektive Brusel: „Umožněte nám práci, nebo nás vyplaťte". Z hlediska současnosti to zní logicky. Z hlediska budoucích let nerozumně. Jako stávkovat za levnější ropu. V čase, kdy tento článek vyjde, by měla být blokáda už odvolána. V noci ze čtvrtka na pátek nabídli Sarkozyho lidé rybářům kompenzace, jednalo se pouze o jejich výši. Obecná potíž nicméně zůstává. A bohužel, stále kypí.
